Tajemství záhadné lučištnice 17.- 18.díl

Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

17. KAPITOLA

Druhý den ráno si Marek stáhl do počítače fotky třpytivých bodů. Otevřel si jednu z nich ve photoshopu a zvětšil si ji.

„No nekecej,“ vyrazil ze sebe a zíral ohromeně na skupinu teček, která připomínala závorku ( a druhá skupina hned za ní obrácené U.

Kliknul si na malbu a kurzorem spojil jednotlivé skupiny teček. Díval se na tvary, které mu vznikly spojením teček - čtverec s úhlopříčkami, lichoběžník, závorka, obrácené U a kosočtverec s čárkou uprostřed.

„Zase kosočtverec s čárkou uprostřed, to by potvrzovalo, že má nějaký větší význam,“ řekl s nadějí v hlase, protože mu tento objev dával šanci, že jeho předchozí dedukce s kosočtvercem jako znakem pohlaví nebude tak úplně mimo. Ale možná kosočtverec symbolizuje něco jiného? Devalvoval za chvíli svou naději.

„Sakra,“ vykřikl objevně, „vždyť ten kosočtverec má tvar papírového draka, že by symbol draka – démona? dedukoval.

„No uvidím, co prozradí další tvary,“ řekl rozjařeně, protože doufal, že ho tento objev konečně vyvede z bludného kruhu.

„No vidaaaa,“ řekl protáhle, když v další skupině teček ve tvaru závorky objevil tvar luku, když spojil její horní a dolní konec. Ten znak za ním by mohl být otočený luk. Ale proč by byl dvakrát za sebou luk? Uvažoval dál a přitom si prohlížel další obrazce. Zadíval se na první obrazec, který tvořil čtverec s úhlopříčkami.

„X!,“ vyhrkl radostně, „no jasan, to je X, dyk je to jasný na první pohled skupina těhle teček se podobná pětce na hrací kostce.“

Asi jsem neměl spojovat všechny tečky, jen některé, pomyslel si a napsal znova zápis s novými objevy.

_

X ∕_\ (l kosočtverec

Zápis mu nedával žádný smysl, tak zkusil z druhého tvaru odstranit postraní čáry, protože u X také postraní čáry tvořící čtverec byly zbytečné.

_

_

„To vypadá jako rovná se,“ řekl překvapeně. X =. Sakra, to je asi nějaká rovnice, pomyslel si.

X= luk, obrácené U a kosočtverec.

„Já jsem vůl,“ vykřikl, vždyť obrácené u je matematický znamínko průniku. A rychle si zapsal: X = (l kosočtverec.

X se rovná luk proniká kosočtvercem, opakoval si v duchu.

Co to sakra má znamenat?

Kdyby luk nebyl luk, ale jen závorka, tak by musela být ještě někde druhá závorka. Leda že by, to nebyl kosočtverec, spekuloval.

„Já jsem blb,“ vydechl objevně, „dyk je to jasný, že mě to hned nekoplo - luk a šíp, žádnej kosočtverec ale šipka jako šíp!“

X = (l <-―

X = průniku šípu lukem. Hm, ale co to má znamenat? Říkal si v duchu.

Napsal si pod sebe všechny tři dosavadní nálezy.

1. zápis >l =>

2. zápis >⁄ => >

3 .zápis <->

Ve všech třech zápisech jsou runy, řekl zamyšleně.

„Sakra, co když X je Gebo?“ napadlo ho. Otevřel si rychle soubor s runami.

Gebo znamená dar boha lidem nebo lidí bohu, nebo štědrost, ale taky chrání před jedem v poháru, takže může být součástí ochranného nápisu, četl v poznámce u Geba.

Že by průnik šípu lukem byl ochranný nápis před démonem? To by potvrzovalo první dva zápisy, že ochrana před démonem je boj, dedukoval.

Hm, ale to jsem zas tam, kde sem byl, pomyslel si zklamaně.

A kdyby Gebo znamenala dar, tak by luk pronikající šípem byl dar lidí bohu nebo boha lidem, dedukoval dál.

Že by lučištník byl boží dar, nadpřirozená bytost, která má chránit lidi před démonem? A jelikož kentaur symbolizuje vyslyšenou modlitbu, mohlo by to souviset. Lučištník - kentaur je vyslyšená modlitba, neboli dar boha v podobě ochrany lidi před démonem.

To by ukazovalo na lučištníka jako nadpřirozenou kladnou bytost.

„Že by tajemství lučištníka bylo tak prosté,“ řekl zklamaně.

Leda, že by něco víc odhalil ten svítící luk a šíp. Musím odpoledne zajít za Majkou, jak to vypadá s tím restaurátorem. Stejně chtěla vědět, na co jsem přišel, pomyslel si.

V návalu zklamání z nijak zvláštního objevu, zavřel soubory a vypnul počítač.

18. KAPITOLA

Když Marek přišel na nádvoří uviděl Majku s Zuzanou, jak spolu hovoří u jednoho ze stolků.

„Dobrý den,“ pozdravil obě.

„Jdu za vámi,“ řekl Majce.

„A za mnouuu neee?“ zeptala se rozkňouraným tónem Zuzana.

„Za tebou ne, ale tvýho muže bych rád poznal,“ odpověděl jí Marek.

„No, jo, už jsem slyšela, že potřebuješ pomoc restaurátora.“ „Zeptám se ho a přimluvím se za tebe,“ mrkla na něj laškovně Zuzana.

„To budeš hodná, dík,“ odpověděl s úsměvem Marek.

Hm už si tykaj, pomyslela si Majka a obrátila se na Marka s otázkou: „Tak přišel jste na něco?“

„Jo přišel, ale nic moc, přines sem to sebou, abych vám to ukázal.“

„A mně to taky ukážeš? zeptala rozmazleným tónem Zuzana.

„No jestli chceš, tak jo,“ odpověděl ji s nezájmem Marek.

„Ty třpytivý tečky nejsou náhodný shluk světélkujících bodů,“ říkal Marek Majce, když z kapsy vytahoval papír.

„Fakt!? A co to teda je?“ ptala se překvapeně.

„Podívejte,“ ukazoval jí Marek papír, kde měl napsanou rovnici a pod ní ostatní zápisy.

X = (l <-―

1. zápis >l =>

2. zápis >⁄ => >

3. zápis <->

Zuzana nakoukla Majce přes rameno. „A jé nějakej piktogram, to není nic pro mě. Tak já jdu,“ řekla dotčeně.

Když odcházela v duchu litovala, že se tak platonicky upnula na Marka. Vysnila si v něm svého prince, který by ji mohl vysvobodit z citové frustrace v manželství s Luborem. Doufala, že to mezi nimi jiskří a mohl by to být konečně ten pravý. Byl tak něžný a chápavý. A teď si ji kvůli nějakýmu pitomýmu piktogramu ani nevšimne a věnuje se Majce. „Všichni chlapi jsou stejný,“ řekla lítostivě, když sedla do auta.

Marek s Majkou byli tak zabráni do rozhovoru, že ani nezaregistrovali, že Zuzana odešla.

„Ty tečky tvořily tenhle nápis ukázal Majce prstem na X = (l <-―

a z něj jsem vydedukoval, že lučištník je boží dar, který má chránit lidi před démonem,“ vysvětloval jí.

„A co ty ostatní zápisy?“ zeptala se ho.

„Tyhle dva nápisy jsem objevil u zazděných vstupů do podzemí v pískovcové skále. Ten poslední v prasklině u fresky,“ řekl jí.

„Tohle jste objevil u těch vstupů a tohle u fresky,“ opakovala nevěřícně.

„No to jsem vůbec netušila, že by tam něco takovýho mohlo být. A na fresku se dívám skoro denně a nikdy jsem si ničeho takovýho nevšimla,“ řekla udiveně.

„Protože jste nic nehledala,“ usmál se na ni.

„No jo, ale bylo tu už víc lidi na průzkumu a nikdo nic takovýho neobjevil, nebo o tom aspoň nevím. Jste fakt dobrej,“ usmála se na něj a zadívala se znova papír. A najednou z ní vypadlo: „Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká.“

„Cože?!“ řekl nechápavě Marek.

„Podívejte se tyhle tečky, které máte spojené jako =, se dají spojit taky takhle ‾∆‾ ,“ řekla mu místo odpovědi.

Marek ohromeně zíral na trojúhelník s přímkou, který Majka vytvořila spojením teček, které on považoval za rovná se.

„To je ten a samej znak jako u dvou prvních zápisů, akorát jinak otočenej,“ vydechl s úžasem.

„Jak jste na to přišla,“ zeptal se jí úplně vykolejený.

„Nevím, jen tak mě to napadlo,“ řekla netečně.

„Jak jste říkala tu větu?“ zeptal se jí udiveně.

„Šíp tětivou proniká, rovnováha zaniká,“ opakovala.

„Takže podle vás je trojúhelník s přímkou symbol rovnováhy, to ovšem mění význam předchozích zápisů. U prvního by to znamenalo: Z rovnováhy vyplývá boj a ochrana. A u druhého: Z rovnováhy vyplývá boj je větší než ochrana. Ale to nemá žádnou logiku,“ namítl Marek.

„Ale z toho druhého zápisu je ta přímka nakřivo, tak to může být symbol nerovnováhy,“ vysvětlovala mu.

„Z rovnováhy vyplývá boj a ochrana,“

„Z nerovnováhy vyplývá, že boj je větší než ochrana, neboli, když šíp tětivou proniká rovnováha zaniká,“ četl nahlas Marek a dodal:

„Hm, to už dává nějakou logiku.“

„Vy jste měla být záhadolog,“ usmál se na ni.

„Ale ne, jen to vidím jiným očima než vy. S odstupem,“ odmítla jeho lichotku.

„To je možný, člověka to pohltí vrhne se po nějaký stopě a ztrácí nadhled. Nechcete se s odstupem podívat na ty praskliny u fresky, třeba byste tam našla nějaký další symboly?“ zeptal se jí.

„Proč ne, skočím pro klíče od kaple,“ řekla Majka.

V kapli jí Marek nejdřív ukázal prasklinu, kterou měl zapsanou na papíře. „První znak je runa Trn symbol draka nebo démona. V tom druhým znaku jsem taky hledal nějakou podobu s runami a našel jsem podobu s Inguzem, ten má tvar kosočtverce a je symbolem plodnosti, ale taky může značit penis. Vzhledem k tý čárce uprostřed, by to mohl být i známý znak pro vagínu, tak jsem to považoval za oboupohlavní znak. Celý zápis pak za oboupohlavního démona, nebo taky nelidskou bytost, která vystupovala na zem z díry pekelné. Anebo to je jen šipka ukazující oběma směry,“ vysvětloval jí své dedukce.

„Anebo symbol nějakého spojení,“ řekla zamyšleně Majka.

„Myslíte, že by to mohlo mít souvislosti s tou srostlou postavou, že ona by byla démon,“ zeptal se udiveně.

„To nevím,“ pokrčila rameny.

V tu chvíli si uvědomil, jak dlouho a marně hledal nějaký důkaz o tom, že hybridní postava je démon.

„Tééda vy jste trefila hřebík na hlavičku! Já tu marně hledal důkaz o tom, že ta hybridní postava je démon a mám ho tu přímo před očima,“ řekl s obdivem.

„Já to neodhalila, já vás jen navedla.“ usmála se.

„Tak mi ještě řekněte, co by mohla symbolizovat, ta prasklina v horní části fresky,“ řekl jí Marek.

„Mně připomíná jen dvakrát lomenou čáru,“ odpověděla mu.

„To mně taky,“ usmál se.

„Ale když horní čáru otočíte směrem dolů, dostanete půlku kosočtverce nebo trojúhelník,“ dodal.

„Nebo taky spojení,“ řekla bezděčně.

„Spojení?“ ptal se překvapeně Marek.

„Ta čára uprostřed je vlastně společným ramenem opačně otočených šipek. Mohl by to být jinak vyjádřený znak jako tady na té prasklině dole. Tam čára uprostřed spojuje dvě opačně mířící šipky taky. Tady nahoře je ale i jejich součástí,“ vysvětlovala mu.

„No to je fakt, takže dva znaky naznačující spojení,“ řekl zamyšleně.

„Ukažte mi ten papír, ty šipky jsou myslím součástí všech zápisů,“ vyzvala ho Majka.

„No, jo máte pravdu,“ řekl uznale.

„Jsou vlastně i tady u ocasu,“ ukazoval Marek na dvě tmavší rýhy, které proti sobě tvořily tvar opačně ukazující šipek.

„Považoval jsem to za znak Jery, ale nedávalo to žádný smysl.“

„Hm,“ řekla a dívala se na tmavé rýhy o ocasu.

„No nic jiného mě už nenapadá než, že to jsou ty samé symboly. Nic víc ze mě asi nevypadne,“ usmála se na něj.

„To nevadí, už tak jste mi dost pomohla. Otevřela jste nové možnosti vysvětlení,“ usmál se na ni.