Tajemství záhadné lučištnice 9.- 10.díl

Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

9. KAPITOLA

Zatímco Zuzana si hrála s Luborem na hezký večer. Marek prováděl další výzkum v kapli. Pružinou měřil energetické pole. Po celé kapli pružina mírně vibrovala. Jen u fresky lučištnice se pružina opět rozvibrovala až pocítil nepříjemné brnění v prstech. Silné energetické pole mu potvrdila i buzola, jejíž magnetická střelka se pod freskou roztočila a zastavila se teprve, když od ní odstoupil.

Marek se zadíval na fresku a v duchu se ptal sám sebe:

„Co jsi zač záhadná lučištnice? Kde ses tu vůbec vzala? Do naší evropský kultury nepatříš a v kapli bys taky neměla být? Kdepak skrýváš svojí záhadu levoruká kentauřice se lvím ocasem?“ rozmlouval s ní jako by čekal, že mu odpoví.

A je to vůbec kentauřice? Uvažoval dál. Vždyť dolní část jejího těla není vůbec vidět, jen ten lví ocas je znatelný.

Zamyslel se nad záhadou lvího ocasu u kentauřího těla. V řecké mytologii má kentaur hlavu a trup člověka a od pasu dolů koňské tělo, tak proč má lví ocas?

Jeho zamyšlený pohled upoutal podivný záblesk. Zdálo se mu, jako by vybledlá freska na okamžik zazářila barvami a pak opět vybledla.

Optický klam rozostřeného pohledu nebo halucinace? Zadíval se pozorně na fresku, ale neznamenal žádnou změnu.

Pouze si všiml, že v dolní části fresky jsou dvě praskliny ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, jehož spodní strana splývá se svislou přímkou a vedle něj dvě šipky mířící opačným směrem s čárkou uprostřed. Připomínaly na bok položený kosočtverec s čárkou uprostřed, jehož strany boční vrcholy nebyly spojeny. Považoval to za zub času, který zapracoval na fresce. Prasklina procházela i horní částí fresky od luku přes tvář kentauřice až k jejímu levému rameni. Z jeho úvah ho vyrušily kroky. Někdo přicházel ke kapli.

Dveře se otevřeli a v nich se objevila Majka.

„Neruším,“ zeptala se.

„Ne nerušíte,“ řekl Marek, „právě přemýšlím nad záhadou lučištnice. Proč je pod freskou tak silné energetické pole ? Že by pod ní byla přeci jenom brána do pekla?“ zažertoval Marek.

„Možná to souvisí s těmi zazděnými vstupy do podzemí vedle kaple,“ uvažoval, „ukazovaly by na to, že pod kaplí může být nějaké podzemí, vyzařující nějakou negativní energii.

„Podzemní prostory pod hradem určitě budou. V turistickém průvodci z roku 1930 se píše, že chodby pod tehdejším pivovarem vedly do sklepení pod hradem. A možná je tam opravdu pod podlahou vstup do jiného světa,“ řekla Majka.

„Vy nevěříte na bránu pekelnou?“ zeptal se jí Marek.

„Ne, nevěřím a nevěřím ani na peklo. Myslím, že peklo lidé popsali podle sopek. Šlehají z nich jiskry, plameny i kouř, což mohlo lidem připomínat symbol zla - pekla. Já spíš věřím na vstup do jiného světa, odpověděla Majka. „A možná tu vůbec není žádný vstup do jinýho světa a lučištnice vyzařuje přílišnou energii, protože kentauři jsou symbolem lidské divoké povahy,“ rozvíjela dál svou teorii.

„No jo, ale tohle není typický kentaur, má lví ocas a její levorukost je taky záhadná,“ oponoval jí Marek.

„To není,“ souhlasila Majka, „ale to, že míří na člověka by mohlo symbolizovat další typickou vlastnost kentaurů, že opovrhovali jinými rasami. Proto ji možná někteří považují za zlo temných sil, protože vlastně symbolizuje nenávist a agresi.“

„Myslíte, že lučištnice prezentuje rasismus?“ zeptal se udiveně Marek.

„Nevím,“ řekla Majka, „jen tak uvažuju. Možná je naopak symbolem lásky. Na člověka míří šípem taky Amor a její levorukost, neboli levá ruka od srdce, která míří na člověka, by mohla symbolizovat právě lásku.“

„To je velice zajímavý, co říkáte. Něco na tom je,“ řekl uznale Marek.

„No já už půjdu, musím si ještě udělat poznámky z dnešního výzkumu.

Zítra se podívám na ty vstupy do podzemí vedle kaple,“ řekl Marek.

„Půjdu s vámi, abych zamkla bránu,“ řekla Majka.

10. Kapitola

Když v deset večer Majka zamykala bránu za Markem uvědomila si, že

v kapli zapomněla klíče od bytu.

Když přicházela ke kapli, zdálo se jí, jako by se tam svítilo tlumeným modravým světlem.

Odemkla, rozsvítila, sebrala klíče, šla ke dveřím a zhasla. Než vyšla ze dveří, ještě se ohlédla do ztemnělé kaple a zůstala stát jako zkoprnělá.

Otočila se a s úžasem si prohlížela, jak zář měsíce vytváří v kapli nádhernou romantickou atmosféru. Měsíční světlo dodalo freskám modravý nádech, v němž se jejich vybledlé barvy zahalily do tajuplného odstínu, což vytvářelo neuvěřitelnou magickou scenérii

To je zajímavý, že jsem si toho nikdy nevšimla. My tu při nočních prohlídkách pro kouzelný efekt rozsvěcujeme svíce a přitom měsíční světlo dodá kapli mnohem větší krásu, pomyslela si.

V tom její pozornost upoutal záblesk. Zadívala se směrem k fresce kentauřice a údivem zatajila dech. Z vybledlé fresky přímo zářil luk. Stála jako v transu a zírala na ten neuvěřitelný úkaz. Po těle se jí začal rozlévat euforicky pocit, jako by se vznášela. Její ruce a nohy se volně vznášely v prostoru, jako by byli z peří a připojeny k tělu neviditelnou pružnou hmotou. Cítila jejich lehkost, ale nemohla je ovládat. Dokonce i její pozadí se vznášelo jako lehounké peříčko. Najednou se jí kaple rozplynula před očima a ona plula noční hvězdnou oblohou do neznáma. Vznášela se mezi hvězdami. Ne to nebyly hvězdy, byly to útvary podobné šesticípým sněhovým vločkám, které se pohybovaly přeléváním svého vnitřního obsahu připomínajícím plazmu. Plazmové sněhové vločky kolem ní uzavřely kruh, ale přitom se stále pohupovaly na místě.

Lux humanitas E.P M. ozvalo se z kruhu. Přitom si uvědomila, že vlastně žádný hlas neslyšela, ale komunikovaly s ní.

Ano komunikujeme přenosem myšlenek, následovala odpověď na její myšlenku.

Kde to jsem? Pomyslela si.

V M. P.V.I. vynořila se jí mysli odpověď .

Jak jsem se sem dostala? Co je to M. P.V.I.? Co tu dělám? Vyrojilo se jí v hlavě najednou několik otázek. V tu chvíli ucítila, že jí hlavou projel teplý paprsek, který zklidnil tok jejích myšlenek.

Zklidni se projelo ji hlavou. Prošla jsi časovou smyčkou přes luk kentauřice

M. P.V.I. je Mezihvězdný prostor vesmírné inteligence. Jsme vesmírná inteligence, která se pokouší vytvořit život na planetách, neboli spojit duševní existenci s potřebou živočišné hmoty. Ty sama jsi toho důkazem.

Tomu nerozumím. Čeho jsem důkazem? Já nejsem člověk?

Ale ano jsi člověk, protože člověk je ten pokus spojení duševní existence s potřebou živočišné hmoty.

Člověk je pokus?

Ano.

Takže já jsem váš pokusný králík?

Nejenom ty, ale i celé lidstvo. Ty však patříš mezi EP, a proto máš přístup mezi nás, abys mohla plnit svůj program. Zde ti uložíme do podvědomí program tvých úkolů. Ty si ho na Zemi neuvědomuješ, ale chováš se podle něj. Dostáváš od nás impulsy a pak jednáš.

Jaké úkoly?

Přenosové úkoly EP.

Co je to EP? proteklo ji hlavou.

ESTROPROG je nositelka ryzích ženských hormonů, schopná je předávat dál.

Jak ryzích?

Zdravých, ničím nedeformovaných, v čisté formě.

Co to znamená?

Nezatížených hysterií, sexuálními úchylkami, či jinými škodlivými vlastnostmi, které deformují charakter ženy.

A proč se pokoušíte vytvořit život na planetách?

Abychom mohli existovat v hmotné podobě, ale živočišná hmota má své materiální potřeby, což přináší negativa. My duševní vesmírná inteligence nepodléháme potřebám živočišné hmoty, a tudíž jsme zbaveni agrese, sobectví a všech negativních lidských vlastností. Ovšem právě proto můžeme existovat jen v této formě.

Majka tomu všemu moc nerozuměla, chtěla se ptát dál, ale najednou ucítila, jako by jednotlivé odlehčené části jejího těla vtahoval nějaký vír, který ji táhl z kruhu ven.

Zachvěla se, zamrkala očima a uvědomila si, že stojí stále v kapli a dívá se na kentauřici. Měla pocit jakoby se na chvíli příjemně zasnila. Zvláštní euforický pocit přisuzovala romantické atmosféře. Bylo to jako relaxace. Cítila se jako osvěžená nabitá energií. No vida kaple za měsíčního svitu má relaxační účinky a možná i léčebné. Toho by se dalo využít pro návštěvníky hradu. Usmála se v duchu, když odcházela z kaple.