Eva Francová je autorkou úspěšného food blogu Kuchařka ze Svatojánu, nabitého vegetariánskými a veganskými recepty, které doprovází nádherné fotografie. Miluje staré recepty našich babiček, kdy tyto si následně sama přizpůsobuje dnešní době. Žije se svou rodinou ve Svatojánském Újezdu, od toho je také odvozen název její knihy Kuchařka ze Svatojánu. Vydání této kuchařky logicky vyplynulo z nebývalého zájmu o její netradiční recepty a my vám tímto chceme tuto knihu dnes představit.

Paní Evo, můžete nám na úvod říci pár slov o sobě? Jak byste se vy sama charakterizovala?

Narodila jsem se a vyrostla v Podkrkonoší, původní profesí jsem kamenosochař. Nyní pracuji z domu jako výtvarník, máme malé rodinné grafické studio. Je mi dobře v přírodě, o samotě, města a množství lidí mi nedělá dobře a pokud nemusím, města nenavštěvuji. Velmi miluji svou zahradu, bohužel zjišťuji, že posledních několik měsíců jsem ji zanedbávala z důvodů práce na Kuchařce ze Svatojánu - facebookovské stránce, na podzim vyšlé knize a k tomu přidružených nejrůznějších aktivit. Snažím se najít rovnováhu mezi osobním, soukromým životem a životem víceméně veřejným, učím se to pomalu a bolestně.

Osobně jsem vás viděla na jedné besedě v Ostravě. Jak to děláte, že ze sebe vyzařujete tolik pozitivních myšlenek, energie a životní moudrosti a přesto působíte velice skromně až pokorně?

Toho, co popisujete, si vůbec nejsem vědoma, natož abych dokázala odpovědět na otázku "jak to dělám". Považuji se za optimistu s občasnými melancholickými excesy. Mám vrozenou chuť učit se nové věci, jsem zvídavá, lehkomyslná a netrpělivá. Za skromnou, moudrou a pokornou se ale v žádném případě nepovažuji.

„Být ženou, vládkyní krbu, vyžaduje mnohem více než vařit“ – tato věta je motto provázející váš blog. Co vás vedlo k tomu, založit si svůj blog a rovněž FB stránku, která ke dnešnímu dni čítá přes 50 tisíc fanoušků? Je to fenomenální úspěch, ke kterému pochopitelně gratuluji. Co ale bylo tím prvotním impulsem začít psát a zveřejňovat fotografie?

Byl to nápad mé kamarádky, já jsem totiž už dříve zveřejňovala své fotografie na svém soukromém profilu na facebooku, především portréty, krajiny a sem tam i jídlo, které jsem uvařila. Navrhla mi, ať si založím veřejnou stránku s recepty, protože se jí mé fotky jídel líbily. Udělala jsem to v březnu roku 2012 a od té doby počet fanoušků neustále stoupá, sama se tomu stále divím.

Od blogu se spoustou nádherných receptů a fotografií, všechny ve vegetariánském stylu, pak už byl jen krůček k vlastní kuchařce, která vám letos na podzim vyšla a sklízí veliké ohlasy. Co vlastně obnáší napsat knihu, je za tím určitě mnoho hodin, dnů a týdnů práce… Šla byste do toho znova, což se nepřímo také ptám, zda bude pokračování knihy?

Impuls k vydání knihy vzešel z nakladatelství Motto, konkrétně od paní Romany Přidalové, která mě oslovila. Práce na knize trvala asi půl roku, kromě receptů a fotografií jsem knihu vybavila také vlastními ilustracemi. Na knize se podílel rovněž můj muž Jiří, který jí dal kompletní grafickou podobu. Pokud všechno dobře dopadne, druhý díl mé kuchařky by mohl vyjít v příštím roce na podzim, ale zatím je vše předmětem jednání, uvidíme, jestli se to nakonec podaří.

Který recept vzbudil u čtenářů největší ohlas, ať už v pozitivním či negativním směru? A je pro Vás těžké vyrovnat se s případnou kritikou?

Oblíbené jsou všechny druhy pečiva, především recept na kváskový chléb bez hnětení, který kyne přes noc, zvládne ho totiž upéct i dítě. Velký ohlas mají také zdravé dezerty, zdá se, že obliba větrníků a máslových dortů poněkud klesá, naštěstí.

Málokdo z nás snáší negativní kritiku bez mrknutí oka, ale postupem času se učím nebrat si vyloženě zlé komentáře osobně, je to pro mě také druh lekce. Konstruktivní kritiku vítám, vždyť všichni se stále učíme novým věcem.

Na kterém jídle si pochutnáte nejvíce vy sama?

Já jsem "polévková", takže bych si vystačila s krémovými polévkami a čerstvě upečeným domácím chlebem a vůbec bych se necítila ošizená.

Trošku odlehčená otázka, a sice pamatujete si na svůj největší trapas v kuchyni? Pokud teda nějaký byl?

Asi vás zklamu, ale pokud se mi nějaký trapas stal, už je to tak dávno, že si jej nepamatuji. Přece jen vařím už skoro třicet let a po takové době by už ke kuchařským trapasům docházet nemělo.

Vím o vás, že nesledujete moc recepty na internetu, nečtete ani foodblogy, nesledujete pořady o vaření, kde tedy čerpáte inspiraci pro své recepty?

Nejraději mám staré kuchařské knihy, například Zlatou kuchařku Anuše Kejřové, Vegetariánskou kuchyni A. Donského nebo Krkonošskou kuchařku Jiřího Marholda. Moderní foodstylové kuchařské knihy mě neinspirují.

Vyrábíte si i svou vlastní kosmetiku. Jak k tomu došlo a je třeba nějaká, kterou si můžeme udělat i my ženy samy doma?

Už více než patnáct let nepoužívám kosmetiku ani drogerii testovanou na zvířatech a snažím se kupovat pouze nezbytné výrobky v bio kvalitě. Výroba domácí kosmetiky je přirozeným vyústěním tohoto postoje. Uvědomila jsem si, že potřebuji pouze minimální škálu kosmetických přípravků. Nepoužívám žádné krémy, jak je běžně zvykem, totiž denní, noční, podkladové, na oční okolí, na ruce, na tělo, a tak dále a tak dále. Pro všechny účely mi už několik let slouží bylinný pleťový olej, jehož výroba je triviálně jednoduchá a recept na něj najdete v mé kuchařce. Výtečně mi také slouží home-made deodorant.

Vzkázala bystě něco našim čtenářkám?

Ráda bych vzkázala jednoduchou věc: nestyďte se za své názory a postoje jen proto, že jsou třeba menšinové, buďte hrdé a nebojte se je projevit. Nemějte také strach změnit svůj názor, pokud ho samy považujete za překonaný. Nikomu se nezodpovídáte za své činy - jen samy sobě. Přeji vám mnoho sil, štěstí a radosti.

 

Paní Evo, mockrát vám děkuji za rozhovor a přeji nejen vám, ale celé vaší rodině mnoho pohodových chvil. Pro naše čtenářky pak přináším na závěr ještě dvě překvapení, a sice recept paní Evy na úžasný  řepný brownies, který naleznete ZDE a pak také to, že s paní Evou se na našich stránkách ještě setkáme, a to při adventně-vánočním rozhovoru, který pro vás chystáme.

(fotografie - archiv Evy Francové)