Dodržujete nějaké vánoční zvyky? Jak bude letos vypadat váš vánoční stůl? Co si na něj prostřete za jídla? Tak tyto tři otázky se pro vás snažily zodpovědět dámy, které knihy nejen s velkou láskou čtou, ale i píší. První část: Zdeňka Ortová, Táňa Kubátová a Jarmila Moosová. Zdeňka Ortová je autorka aforismů a fejetonů. Z její tvorby si připomeňme Ženu v kurzu, Život tropí aforismy nebo nedávno pokřtěnou novinku Naše politická kaše. Osobní stránky: www.baky.cz/ortova/ Ano, dodržuji důsledně a velmi ráda dva obyčeje: klid a rozjímání. Já vím, že nepatří právě mezi mediálně zdůrazňované zvyklosti jako lití olova, házení pantoflí za hlavu, potřásání bezem, vyhlížení zlatého prasátka, či pouštění skořápkových lodiček. Koneckonců pohoda a přátelská atmosféra byla vždy samozřejmostí a nepočítala se mezi tradice. Ale já mám vánoce opravdu ráda. Jsou to moje oblíbené svátky. Proto ignoruji konzumní styl, který dnes vládne a věnuji se vánočním svátkům po svém. Nedovedu pochopit ty, kteří mají na vánocích nejraději, když jsou už za nimi. Přece záleží na každém, kam až nechá reklamní dotěrnost ve svém životě dojít. Když slyším po svátcích naštvané stesky na to, že takových příprav vánoce stály, takové práce a peněz a hned byly pryč, takže to ani vlastně nestálo za to, usmívám se a lituji postižené tímto uvažováním. Vše pěkné přece stojí za pečlivou přípravu a vše jednou skončí. Představuji si, že tito věční nespokojenci si třeba za osmdesát let na smrtelné posteli zanadávají: To je hrůza, devět měsíců příprav, pak takový dlouhý porod a nakonec to ani nestálo za to. Vánoční stůl? Tak jako každý rok. Slavnostní prostírání, trojramenný svícen, jmelí a netrpělivé očekávání okolo sedících, kdy už přijde Ježíšek. A jídla? Jen taková, která má rád můj žlučník. Chybět určitě nebude kapr. Toho si však hojně dopřávám i během roku ve dnech všedních, protože ryby mají v mém jídelníčku stálé místo, a nemusím čekat na svátky, abych si kapříka z úcty k tradici se sebezapřením uďobla a pak se s ulehčením, že jsem si povinnost odbyla, vrhla na vepřové kotlety. A samozřejmě tu nechybí vánoční cukroví. Peču osvědčené a opravdu dobré tři druhy, které s rodinou s chutí a bez problémů postupně zbaštíme. Takže mě mají rádi i ochránci přírody a sousedův vlčák, protože ho, na rozdíl od jiných sousedů, nestresuji tím, že bych mu až do února házela přes plot přeslazené pišingry. Táňa Kubátová svými romány oslovuje především ženy. Uveďme pár titulů  Dlouhán odnaproti, Hrníček z lásky, Záruční list na život, Smlouva proti lásce. Osobní stránky: members.chello.cz/kubatova Vzhledem k tomu, že v naší domácnosti se vyskytují samé dospělé osoby (celkem dvě), moc si na Vánoce nehrajeme. V posledních několika letech praktikujeme Vánoce v pohybu a odjíždíme na hory na běžky. V období těsně před svátky a na Štědrý den je venku poklidno a pro mě je příjemné, že se za mnou ve stopě málokdy zjeví někdo, koho bych svým tempem paní radové brzdila v rozletu. (Opačný případ, tedy že by někdo brzdil mě, nezmiňuji, jelikož šnekové a želvy obvykle nepěstují zimní sporty.) Jakmile se hory zalidní, mizíme, a tak máme ještě spoustu času přičichnout k vánoční atmosféře v rodinách příbuzných a známých. Takže odpověď na otázku, jak bude vypadat náš vánoční stůl, je v mém případě zcela prozaická: Záleží na tom, co nám ukuchtí hotelový kuchař. Jarmila Moosová píše hlavně poezii a publicistiku, možná znáte její sbírky Sníh z křídel mých, Čím se ženy souží či Jen tak. Osobní stránky: www.poethe.mysteria.cz Je-li za zvyk považováno již samotné zdobení vánočního stromečku, pak ano. Nechybí ani dárky a dárečky - včetně těch ryze poetických. Pod talíře s večeří nakladu po jedné kapří šupině pro splnění přání. Do polévky zavářím hrstku čočky, to aby doma nechyběly peníze. Rozkrojíme jablíčko, najdeme hvězdičku, ve skleněné míse necháváme plavat skořápky vlašských ořechů s malými světýlky z dortových svíček - to už jen tak, pro ozdobu a připomínku dávných zvyků. Vánoční menu? Tradičně: Vývar z první podkůvky za kapří hlavou (nějak jsem se do těch rybích očí, plovoucích mezi ostatními oky na talíři, ještě nevtěsnala), smažený kapr, bramborový salát, vánoční cukroví (každoročně z týchž letitých receptů po pratchýni - byla výborná kuchařka), ovoce všeho dosažitelného druhu (dnes už jenom málokteré chybí). Připíjíme sektem. Výraz vánoční stůl ve mně vzbudí okamžitě známý reflex! Nechybí samozřejmě ubrus s vánoční tématikou (v posledních letech střídáme dva: karmínově červený s bílým, ale letos si zaručeně pořídím ještě jeden nový), uprostřed kytice jehličí - miluji borovici a jedli - se zbytky ozdob na vánoční stromeček (dosud vždy živý!), hořící svíce. A na lustr přivazujeme jmelí - když já se tak ráda líbám..