To je název nějaké rubriky o vaření. Tajné recepty, apod. Někde jsem ho náhodou uviděla, ale vyvolal mi úplně jiné myšlenky, než měl – to jsem celá já! Jaké? Že jsme vlastně každý taková nádoba. Někdo skleněná (průhledná), někdo krásná, malovaná a zdobená, někdo otlučená, někdo velká a hluboká a někdo jen mělká, spíš podnos, než nádoba. A v každé z nich se něco skrývá - pod pokličkou. Strašně ráda nakukuji pod pokličky a tak už vím, že krásný, malovaný džbán nutně nemusí skrývat lahodný mok a v ošklivém, otlučeném hrnci může být lahodná krmě, která nasytí hladového přesně v tom správném okamžiku, a způsobí mu tak krásný pocit, že vůbec nevnímá, jaká nádoba to byla. Pro něj je krásná, protože má zásluhu na tom, že je mu dobře.

Bylo by docela pohodlné, chodit „bez". Tedy - bez pokliček. Člověk by někoho potkal, zaujal by ho a tak by nakoukl a hned věděl, jestli obsah té „nádoby" je pro něho ten pravý. Otázka je, jestli by to bylo také napínavé a vzrušující. Asi ne. Bylo by to pohodlné, ubylo by nešťastných lidí - hlavně žen, které se o obsah nádoby zajímají přece jen o něco víc, alespoň v první fázi, každý by věděl „do čeho jde..."

Často trpíme, přemýšlíme, konzultujeme s kamarádkami, čteme rubriky o lásce... A to všechno proto, aby nám bylo všechno jasné – abychom je pochopily. No ano, muže, koho jiného. To oni jsou jak z jiné planety. Proč se chová takhle, co tím myslel, jak může zapomenout na výročí svatby, miluje mě ještě vůbec, proč mi to neříká, co tím chce dokázat?? Toužíme, dostat se mu prostě pod poličku.

Myslíme si, že by bylo všechno jednodušší, kdyby to bylo hned – jasně všechno vybalil, neměl před námi tajnosti, ale co když ne? Co když nás na tom baví a vzrušuje právě to tápání, ač při tom trpíme, intrikujeme, vzájemně si radíme, pláčeme večer bezradně do polštářů, protože nezavolal a my si stále dokola opakujeme otázku:„PROOOOČ??!!"

Asi ne. Nebyly bychom tak rozechvělé, nic bychom nečekaly, o ničem

nefantazírovaly. Myslím, že o tohle všechno trápení, ale někdy i štěstí, bychom byly ochuzeny, kdyby muži chodili „bez".

Alespoň si toho chvíli užijme, než zjistíme, že se v každé mužské nádobě skrývá jen trochu jiný druh guláše. Ochutnáme jich za život několik, každý má jiný šmak, ale pořád je to guláš.

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz)