Když dítě zalže, mnoho rodičů to pochopitelně zaskočí. Většina bývá zklamaná a obavy z toho, co z dítka vyroste, jsou také normální. Vztek, zmatení či smutek. To všechno se v rodičích odehrává a není to nic neobvyklého. Než však začneme dítěti vysvětlovat, že lhát se nemá, měli bychom se nejdříve zamyslet nad sebou. Je potřeba si uvědomit, proč děti vlastně lžou. Co nám tím říkají? Proč tohle dělají? Trestem skutečně nevyřešíte nic. Možná jen na chvíli, snad. Ale reálně se od příčiny lhaní i důvěry dítka budete spíše vzdalovat.

 

Proč děti lžou?

Když lže dospělý, lže vědomě a cíleně. Detailně zná i důvod, kvůli kterému lež právě teď používá. Děti jsou ale jiné. Nejsou to malí dospělí. Obvykle nelžou proto, aby někomu ublížily. Nejčastěji lžou ze strachu. Většinou se snaží něco zakrýt, chtějí se něčemu vyhnout, nebo si potřebují zjednodušit situaci. Některé děti zalžou, protože se bojí trestu. Jiné nechtějí rodiče zklamat. Některé děti si zase vymýšlejí proto, aby na ostatní zapůsobily a upoutaly pozornost.

Když dítě zalže, mnoho rodičů to pochopitelně zaskočí / Depositphotos.com

U menších dětí je dokonce ještě úplně jinak. U mrňousků často nejde o vědomé lhaní, ale o směs přání a fantazie. Řeknou třeba, že mají doma papouška, i když nemají. A přesně tohle dělají z prostého dětského důvodu. Přejí si to a představují si, jaké by to bylo, kdyby papouška skutečně měly. Tyto výmysly ale vůbec nejsou známkou toho, že jste dítě špatně vychovali. Zkuste se zkrátka naladit na to, že jde o běžnou součást vývoje a vy jste tím, kdo s informací může vlídně pracovat.

Pozor na reakci

Když při odhalení lži začnete na dítě křičet, nic to nevyřeší. Ani dítěti, ani vám. Situace vlastně zůstane nezměněná. Základem je proto klid. Když dítě přistihnete při lži, není nutné hned vyhrožovat nebo moralizovat. Důležité je nejdřív pochopit, proč to dítko udělalo. Mnoho dětí totiž nevidí lež jako něco závažného. Často ani netuší, že lžou. Děti s tím, aby porozuměly rozdílu mezi pravdou, omylem, přáním a vědomým zamlčením, potřebují pomoci. A od koho jiného než od nás dospělých?

Namísto výčitek je pro všechny strany přínosnější snažit se dovést dítě k tomu, aby samo pochopilo, co se stalo a proč je vůbec pravda důležitá. Že jen na ní se dá vždy stavět. Nemusí, a s největší pravděpodobností ani nebude vždy příjemná, ale tak to zkrátka v životě je a my musíme dítko naučit s pravdou zacházet. Musíme děti naučit zdatně zvládat situace tak, aby neměly důvod lhát. To je úkol nás dospělých. Ne hned začít hulákat jako na lesy, nedej bože lomcovat dítětem a snášet na něj hromy, blesky. Z toho si dítě vůbec nic nevezme.

Pokud dítě zalže, činí tak proto, že se přesně téhle reakce dospělého bojí. A čeho se dočká? Toho, z čeho má strach. Na jednu stranu tak nechceme, aby děti lhaly, ale na stranu druhou je k tomu svými nevhodnými reakcemi sami nutíme. Naopak když dítě zažije, že pravda je přijatelná a vede ke společnému řešení, bude mít větší motivaci být příště upřímné. Ne proto, že se bojí trestu, ale protože se cítí v bezpečí.

Tresty nejsou řešení

Chceme-li reagovat správně, měli bychom si sami pro sebe nejdříve udělat jasno v tom, co to ono SPRÁVNĚ vlastně je. Pro každého to znamená něco jiného. Pro jednoho je to objetí, pro druhého vysvětlování. Každý to má jinak. Co však jako správné platí v každém případě, je NETRESTAT. Když vyjde najevo, že dítě lhalo, následuje kárání, které ale dítě nechápe. Trestu rozumí v tom smyslu, že pravdu se nevyplatí říkat.

Jistě, každé chování má své důsledky. Ale tresty, které dítě za lež odradí, většinou nefungují dlouhodobě. Dítě se sice může zaleknout a příště vám ze strachu pravdu řekne, ale o vnitřní motivaci být pravdivé, to nebude. Spíš se naučí lhát tak, aby při lži nebylo přistiženo a lež nebyla odhalena. Schůdnější cesta tak vždy povede přes ukazování zmíněných důsledků. Vysvětlujme dětem, proč je pravda užitečná. Konkretizujme dětem výhody pravdy a učme je, že upřímnost je fajn. Díky ní můžeme například problém společně řešit a věci se nemusí zhoršovat.

Smysluplnější je tak vytvářet doma takové prostředí, ve kterém se dítko nebojí mluvit otevřeně, i když udělalo chybu. K takovému prostoru hodně přispívá, když rodiče reagují věcně, kladou otázky, které nezní jako při vyšetřování na policejní stanici a dávají dítěti prostor upřímně říct, jak situaci prožívalo. Pak už mohou přijít na řadu dotazy, které přispějí k řešení, ale to už dávno máte jistotu, že jde o férovou diskuzi. Dítě vám věří. A to je to, o co by měl každý rodič usilovat.

Co když dítě lže opakovaně?

Pokud dítě lže často a zdánlivě bezdůvodně, je dobré zamyslet se nad širším kontextem. Může jít o projev stresu, nízkého sebevědomí nebo narušené důvěry mezi rodičem a dítětem. V takových případech pomáhá, když se rodiče nesoustředí jen na konkrétní lež, ale na celkovou komunikaci v rodině. Někdy je užitečné zapojit i školního psychologa nebo výchovného poradce. To zejména tehdy, souvisí-li lež se školními problémy, tlakem na výkon nebo vztahovými potížemi. Dítě někdy ani samo neví, proč si vymýšlí, ale prostřednictvím lži si může snažit pomoct s něčím, co nezvládá a na co samo nestačí.

Praktické tipy na závěr

Máme pro vás i malé velké tipy, které se vám při rozbouřených emocích a vypjatých situacích budou rozhodně hodit.

• Reagujte klidně, i když jste zaskočení. Ukazujete tím, že lež není konec světa, ale něco, co se dá zvládnout a pochopit.
• Soustřeďte se na důvod, ne na samotnou lež. Místo hodnocení chování se ptejte, co k němu vedlo. Zájem často otevře více dveří než výslech.
• Pomáhejte dítěti chápat následky. Mluvte o tom, proč je upřímnost důležitá. Ne proto, že SE TO MÁ, ale proto, že má na vztahy konkrétní pozitivní dopady.
• Nestrašte, nezesměšňujte. I když je lež průhledná nebo hloupá, zachovejte respekt. Dítě musí vědět, že může dál mluvit bez obav.
• Buďte sami příkladem. Pokud děti vidí, že rodiče obcházejí pravdu, učí se, že je to v pořádku. Autenticita a opravdovost se přenášejí hlavně chováním, ne slovy.
• Dávejte prostor na nápravu. Když dítě přizná lež, dejte mu šanci ji nějak napravit. Pomáhá to budovat odpovědnost a taková možnost nápravy posiluje vztah.
• Budujte otevřený vztah dlouhodobě. Pravidelné rozhovory bez nátlaku, zájem o běžné věci a společný čas vytvářejí prostředí takového ražení, kde pravda nikdy nebude tabu.

napsala Bára Klímová

zdroje: 

https://health.clevelandclinic.org/how-to-handle-your-childs-lying-at-every-age

https://www.parents.com/kids/development/behavioral/age-by-age-guide-to-lying/

https://little.decorexpro.com/cs/psihologiya/rebenok-vret/

https://jsme.cz/co-delat-kdyz-dite-lze

https://lekarnainfo.cz/dite-lze-co-delat-nazory-detskych-psychologu/