Ženy, taky jste tak blbé??

Jsem 20 let vdana. Meho muze jsem vzdy podporovala v budovani jeho kariery, protoze se mi to libilo a pripadalo spravne. Muj muz umi vydelat penize, zije s nami pestry zivot a stara se o rodinu zvenci.(Nedela ovsem zadne domaci prace.) Oba mame vysokoskolske vzdelani. Pracovala jsem 17 let ve skolstvi a starala se o rodinu a deti. On pracoval od rana do vecera a nemel temer zadne mimomanzelske vztahy. Dnes je na prestiznim miste a ja tretim rokem v domacnosti, protoze jsem ho nasledovala i do zahranici, kde jsem kvalifikovanou praci nesehnala a bylo to lepsi pro fungovani rodiny. Bohuzel muj pohar trpelivosti spravne manzelky prave pretekl. Manzel mi chatra pred ocima, ma sexualni a psychicke problemy a porad se uzira, kdo dostal vyssi odmeny a lepsi pozici. Vubec neni schopen nejake empatie do me situace a postaveni v rodine a spolecnosti. V posteli jsme resili nejcasteji jeho ruzne pocity krivd a zneuznani, casto mnoho hodin, coz jsem letos razne odmitla. Misto, abych se ale chovala racionalne, pomohla mu, nasla si sama praci a zacala se seberealizovat, hledam si milence a premyslim, jak vlastnimu muzi ublizit, utratit penize, ktere vydela. Brzy nastupuje opet do nove prace na vyssi post, coz me strasne rozzlobilo a moc jsem ho prosila, at to nedela, ale on vubec nechape, co mi vadi na novem aute a vyssim platu. Neumim rici, jestli ho mam rada a on me. Je na me urcite zavisly, potrebuje me zazemi. Ja mam dnes v sobe mnoho negativnich emoci, ktere neumim potlacit. To je muj dnesni zivot v kostce. Co bude dal?

Magdalena