Jaký je život učitelky?

Mým koníčkem je literatura. I za to může učitelka!

Ona mně dokázala nadchnout pro krásu českého jazyka, ne násilně, uměla vyprávět. Byla to PANÍ učitelka.

Čas běžel dál a já se stala, no čím jiným, učitelkou. Dokud jsem byla svobodná, šlo to v pohodě. Pak svatba, první dítě a po jeho (totiž jejím) narození brzy za katedru. Vždyť vyjít s jedním platem bylo dost těžké. Psal se rok 1988.

Po sametové se objevily v knihkupectvích i knihovnách svazky červené knihovny. I pro mě byly trhákem. Dobře se četly a většinou končily happyendem. V některých se stala hlavní hrdinkou slečna učitelka. Nebylo mi jasné, proč učitelka nesměla být vdaná. Taková diskriminace!

V roce 1991 se mi narodila druhá dcera. Od pololetí následujícího roku jsem již zase učila. Měla jsem a mám své žáky ráda. Snažila jsem se látku nejenom odříkat, ale učit srdcem. Až tehdy, kdy jsem svou lásku a energii dělila mezi tzv. cizí děti a ty moje jsem pochopila! Pochopila jsem náročnost učitelského povolání v celé šíři. Nechci se vracet k celibátu učitelek, ale zajímá mě, jak se učí současným učitelkám?