Pravičáctví a levičáctví je kamufláž

Každý se má postarat sám o sebe a nečekat, že stát či společnost pro něj něco udělají. Proč bych měl platit zdravotní a sociální pojištění a podporovat tím všechny, kteří parazitují na sociálním systému : nezaměstnané nemakačenky, simulanty zneužívající lékařskou péči a důchodce.

Tímto názorem se často ohání lidé, jimž se zrovna daří dobře a zároveň si neuvědomují, že i oni se mohou dostat do potíží, i když mají na kontě milióny. Stačí však vážnější nemoc, špatná investice a jejich názor se rychle otočí. Nabubřelá soběstačnost je fuč a sociální pomoc státu včetně solidárních plateb zdravotního i sociálního pojištění je najednou velice dobrá. Dokud hrabali, nechtěli se dělit, když dohrabali, chtěli, aby se ti ostatní rozdělili s nimi.

Existují však lidé, jimž se vedlo a vede dobře, a přesto uznávají potřebu sociální solidarity ve společnosti. Nevadí jim, že se o své příjmy dělí, protože solidaritu považují za projev lidské kultivovanosti, která člověka odlišuje od zvířat.

Tyto příklady ze života názorně ukazují, že existuje buď bezohledné agresivní sobectví řídící se jen svými individuálními potřebami, anebo ohleduplná lidská kultivovanost, která si uvědomuje potřebu pomáhat slabším.

Zaobalení dravé egomorálky a lidského soucítění do ideologického marastu pravice a levice je jen politická finta, jak blbnout lidi. Zastíní se tak podstata problému konzumního světa, který mamon a moc staví na první místo společenského hodnotového žebříčku.

Hodnota člověka spočívá jen v penězích, kolik vydělá a kolik utratí. ti, kteří nevydělávají jsou bezcenní.

Morálka bezohledného dravého ega, ženoucího se za mamonem vychází ze soutěživosti agresivních samců ale bohužel i některých samic bojujících o post vůdce smečky. Tím se lidstvo vrací k primitivním zákonům džungle, kterou ovládá drsný boj o přežití, tedy boj o peníze. Popírá tak svou lidskou tvář i důstojnost člověka, jehož nutí žít jako agresivní zvíře, aby přežil v nemilosrdném drsném světě.

Bezdomovci povalující se po ulicích, připomínají odložená zvířata, důchodci nemající na zaplacení potřebných léků, zvýšená kriminalita nejen dospělých, ale i dětí, zvyšující se agresivita celé společnosti. To všechno jsou důsledky dravé egomorálky, která vrhá lidstvo do propasti primitivní pudové agresivity a ubíjí v něm lidskost. Dochází tak k paradoxu, že technicky vyspělého člověka ovládají primitivní pudy, jež mohou za pomoci vyspělé techniky svou agresivitou zničit i celé lidstvo.

A tak zůstává otázkou: Zvítězí lidský rozum, tedy lidská kultivovanost nad primitivní sobeckou agresí, nebo ji nechá dovést dílo zkázy až k vlastnímu sebezničení?