Bobošíková na hrad - ano či ne?

Nelze si nevšimnout, jak rychle se Jana Bobošíková chytla návrhu komunistů stát se prezidentskou kandidátkou a pohotově začala kout železo dokud bylo žhavé, aby dosáhla svého. Žena na hrad je sice krásná myšlenka, ovšem s Janou Bobošíkovou by nenaplnila své původní poslání ženského prvku v politice.

Do politiky se totiž dostanou jen dva druhy žen. Poddajné, které se podřídí mužskému světu, tedy stranickému diktátu a jsou jen bezvýznamnými figurkami do počtu. A pak testosteronky, čili hodně ambiciózní, které jdou tvrdě za svým cílem. Bojují s muži stejnými mužskými zbraněmi a tudíž vyznávají stejné lovecké hodnoty mocenského světa: agresivitu, soutěživost, tvrdé lokty. Mírumilovný ženský prvek tak v politice zaniká a jestli bude na hradě sedět ambiciózní žena Jana nebo muž Václav či Jan vyjde nastejno.

Jana by si jistě rozuměla s Hillary, obě jsou dost ambiciózní, aby dosáhly met nejvyšších. Jen Hillary šla za svým cílem fikaněji než Jana. Nejdříve otestovala své bojové umění na Billovi a naplnila tak dokonale rčení, že za každým úspěšným mužem stojí jeho žena. O jejích schopnostech koloval vtip, který ji přesně vystihuje:

Když manželé Clintonovi odjížděli od benzínové pumpy, řekla Hillary Billovi: „Ten pumpař byl moje bývalá láska.

„No vidíš, ještě, že sis vzala mě a ne jeho, byla bys dneska ženou pumpaře a ne prezidenta.“

„To se mýlíš, prezidentem bys nebyl ty, ale on,“odpověděla mu Hillary.

Když už ženu na hrad, tak ženu moudrou s mírumilovným cítěním, pro níž empatie a budování dobrých vztahů jsou hlavním stavebním prvkem vyspělé civilizované společnosti .

Tedy "dceru" Libuše a takovou ženu vidím zatím jen jednu - Livii Klausovou. Taková žena se může stát pro občany symbolem humanity, lásky a přátelství a dát jim v dnešním dravčím světě naději, že lidskost zvítězí nad bezohlednou agresivitou a cynickým sobectvím.

Hana Formánková, redaktorka Babinet.cz

Je bezvadné, že konečně někoho napadlo na kandidáta na prezidenta navrhnout nějakou ženu. Příznačné je, že to jsou komunisté, jejichž režim v ČR přispěl k takové emancipaci žen u nás, že z toho žijí ještě dvě následující generace, a tohle je další příspěvek k faktickému zrovnoprávnění žen a mužů.

Blbé je, že tato kandidátka má na zvolení jen minimální šanci. Ne v první řadě proto, že je žena, ale proto, že volba prezidenta v sobě skrývá takové předivo zákulisních bojů, že znevýhodněný by byl každý kandidát, který se do nich zapojil až teď.

Měla by paní Bobošíková šanci zvítězit v přímé volbě? Obávám se rovněž, že nikoliv, a v tomto případě proto, že je žena. Muži totiž dají hlas spíše příslušníkovi svého pohlaví a ženy, zvyklé na to, že "šéfovat" by měl muž, také muži.

Já osobně bych dala hlas v každém případě některé ženě, kdyby kandidovala, protože jsem žena, stejně jako Afroameričané nyní v USA podporuji O. Barracka, který je stejného původu jako oni. Podobně nejsilnější voličskou skupinou Hillary Clinton jsou starší bílé ženy.

Existuje přísloví "Žena a černoch nemají nikdy po práci." (v orig. použito pro černocha rasistické slovo začínající na ne...) z čehož vyplývá, že ne-ženy a ne-černoši aspoň někdy po práci mají a tudíž jsou těmto dvěma skupinám obyvatelstva nadřazeni. V USA se zdá, že se nadvládu bílých mužů konečně podaří zlomit - kdy se dočkáme i my? Snad až na prezidentku bude kandidovat Lucie Bílá?

PS. Ještě jsem si všimla, že bílým mužům je divné, že ne-bílým mužům a ženám (všem) tolik záleží na jejich kandidátovi. V podstatě to nechápou. Proč také, když jim nikdy nevládl někdo jiné rasy nebo pohlaví?

Jitka Lenková, externí redaktorka Babinet.cz

Pozn. Redakce: Diskutovat o volbe první české prezidentky můžete i na fora.Babinet.cz ZDE.