Skončí už finanční diskriminace malých obcí?

Až dvakrát více peněz oproti loňsku se sejde v letošním roce v pokladnách malých obcí. Zatímco v minulém roce měla obec o velikosti do sta obyvatel v průměru 4800 korun na jednoho obyvatele či obyvatelku za rok, v roce 2008 na jednoho člověka dostane zhruba 9600 korun.

Například obec s osmi sty obyvateli si polepší o půl milionu korun. U větších obcí je tento nárůst v přepočtu na obyvatele či obyvatelku nižší. Oproti roku 2006, kdy dostaly obce z daní asi 131 miliardu korun, se letos zvyšuje podíl obcí na společných daních o necelé procento, což představuje čtyři a půl miliardy korun.

Umožňuje to novela zákona o rozpočtovém určení daní, kterou na sklonku loňského roku podepsal prezident Václav Klaus. Nová právní úprava má především odstranit skokové rozdíly v příjmech obcí. Dosud byl hlavním a v podstatě jediným kritériem pro rozdělování peněz obcím počet trvale žijících obyvatel a obyvatelek. Takže pokud mělo třeba ve Lhotě ze všech žijících usedlíků a usedlic pouze šedesát procent přihlášený trvalý pobyt, zastupitelé a zastupitelky neměli v rukou zákonný nástroj, jak získat peníze na skutečné obecní náklady.

Přínosem je, že novela zavádí další rozhodující kritérium pro přerozdělování, a to velikost katastru obce. Zvýhodněny jsou tak obce s malým počtem obyvatel a obyvatelek a zároveň velkou rozlohou. Nejvyšší nárůst příjmů mohou čekat obce do tří set obyvatel. V příjmech si naopak pohorší jedenadvacet měst.

Novela má také zajistit dorovnání ztrát obcí způsobených od roku 2005 společným zdaněním manželů. Má též odstranit stávající diskriminaci přepočítávacích koeficientů. Podle nich měli například občan či občanka Prahy hodnotu třiadvacet tisíc korun, ale občan či občanka například Vysokého Pole jen šest tisíc korun.

Kromě celkového navýšení daňových příjmů novela především odstraňuje nepopulární rozdělení měst a obcí na čtrnáct velikostních kategorií a skokové přechody jedné kategorie do druhé, které nutily obce navzájem si přetahovat občany a občanky. Snižuje se také počet velikostních koeficientů na čtyři. Podle ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) by měl od roku 2010 novelu nahradit nový zákon.

Ještě loni obce peníze od státu inkasovaly podle toho, do jaké ze čtrnácti velikostních kategorií patří. Starostové a starostky menších obcí a měst ale často tvrdili, že je systém diskriminuje a že dostávají na občana až 6,5krát méně než radnice velkých měst. Prý to odporuje ústavě. Ústavní soud tento argument odmítl. Současně ale upozornil na to, že postavení všech obcí není zcela srovnatelné. Potřeby obcí jsou určeny i dalšími faktory, jako přírodními podmínkami, úrovní a objemem jimi spravované infrastruktury, mírou nezaměstnanosti, průměrnými příjmy obyvatel a obyvatelek obce, úrovní znečištění životního prostředí a podobně.

Zacelit díry v rozpočtu obcí měli v minulých letech developeři

Permanentní hluboký schodek v rozpočtu se snažily malé obce v minulých letech řešit především otevřením se investorům a jejich plánům. Neuvážené uzavírání smluv s developery v minulých letech však, zvláště v okolí Prahy, způsobilo nemalé problémy. Řada obcí u Prahy tak nemá dodnes vybudovánu kanalizaci, chodníky, trpí zvýšenou dopravní zátěží, hyzdí ji objemné haly.

Bez předchozích zkušeností téměř nikde nectili zlaté pravidlo pro obce: nejprve mít vlastní představu o rozvoji, teprve pak vpustit na své území investory a investorky.

Developerské firmy tak zdánlivě do obce přinesly peníze, tyto prostředky se však vzápětí rozpustily ve zvýšených nákladech v provozu obce, které s sebou rozsáhlá výstavba přinesla. Mnoho z těchto peněz bylo navíc vázáno na různé závazky, kterým obec nakonec nemohla dostát.

Investoři a investorky velmi často operovali velkými penězi a sliby, ale celkové náklady spojené s výstavbou mnoho zastupitelů a zastupitelek nedocenilo. Ani fakt, že developerské firmy nejsou charita, ale podnikatelské subjekty. Jejich a obecní zájmy se prostě lišily. Obec by měla postupovat tak, že si nejprve stanoví, kolik má mít obyvatel a obyvatelek, jak se má rozvíjet a pak se teprve rozšiřovat. Tam, kde to neudělali, nesou následky dodnes. Dopady změn, schválených v územním plánu, se totiž projeví až za několik let. A pak už bývá pozdě.

Investoři totiž budují jen to, co nezbytně potřebují pro svoji investici. Často předložili projekt něčeho, co vybudují, pokud jim obec umožní realizaci jejich záměrů. Jenže tento projekt pak velmi často v podivné spolupráci s úředníky a úřednicemi stavebního úřadu dopadl úplně jinak. Velké firmy si běžně zaplatí schopné právníky a právničky, jež do smluv připraví úniková místa. Firmy pak své sliby vůči obci nemusí plnit.

V okolí Prahy se v minulých letech budovaly především skladové a logistické areály, často též nákupní centra. Tyto stavby zabírají velké prostory, nicméně zaměstnávají pouze minimální množství zaměstnanců s nízkou kvalifikací. Převážná většina obyvatel a obyvatelek obcí u Prahy pracuje v hlavním městě. Tam jsou také registrována sídla firem, které tyto provozy budují – obec z toho nemá nic, jenom náklady a navíc tato zástavba hyzdí krajinu snad ještě více, než živelná bytová výstavba.

Snad v příštích letech nebudou již obce s posílenými rozpočty odkázány na peníze velkých firem a vzhled venkova to změní k lepšímu.

Autorka Eva Tišnovská je externí redaktorkou gitY.