Štědrý večer

Když na krajinu padne soumrak a mrazivý vzduch vytváří na bělostném sněhu myriády hvězdiček, jakoby zrcadlení těch co svítí na nebi, vstoupí na Zemi něco zvláštního.

Něco slavnostního a velkého. Tak velkého, že to oslovuje lidi na celém světě. Tak slavnostního, že i nevěřící začne pochybovat, zda se opravdu nenarodil Ježíšek. Ať už ten zvláštní pocit nazývá každý jakkoliv, nastává Štědrý večer.

Mezi drtivou většinu lidí přichází čistá láska, klid a mír. A to i tam, kde po většinu roku vládnou nezdravé city. Manželé se snaží potlačit jinak běžné hádky, děti, které ječí jen proto, aby ječely, jsou zticha, plny očekávání. Dokonce i multimilionářský workoholik přijede ze zaměstnání navštívit rodinu a na několik hodin dokáže vypnout mobilní telefon.

Bezdomovci pro dnešní den zanechali bojů o lepší místa k somrování a složili se na armádu lahví levného a ještě levnějšího alkoholu. Rodiny bez přístřeší v teplovodních kanálech či boudách sbitých ze všeho, připravují slavnostní tabuli z toho, co se v jiných rodinách stalo odpadem.

Většina zlodějů má taky volno. To proto, že se v tento den tak opijí, že už po žádném lupu netouží. A někteří jsou otcové a matky rodin. I vrahové společně s násilníky zanechávají svých choutek. Je tak malý provoz, že není téměř koho zabíjet či znásilňovat. Je to k neuvěření, ale i oni mohou být milovanými členy rodin.

Kolem sedmé hodiny večerní se vždy v daném časovém pásmu nahromadí tolik lidské lásky a úcty člověka k člověku, že tato síla tryská do vesmíru jako výrony slunečního plazmatu. To se pak na sebe usmívají i špionážní družice znepřátelených stran, které se v kosmu potkávají. Obrovská síla lásky se vznáší nad Evropou, kde má Štědrý večer silné kořeny. Tady by Ďábel neměl v tuto chvíli naději ani s desateronásobnou přesilou zla. Nad Evropou si Bůh může klidně schrupnout.

Rozdávají se dárky. Dětem září oči tak, že rodičům maně vytane na mysli, že kdyby už pro nic, jen pro tuto chvíli stojí za to žít. Lidé, kteří se po celý rok víceméně míjeli, si nyní říkají maminko, tatínku, lásko, miláčku, drží se za ruce, hladí se, dávají si pusinky, líbají se a vášnivě se líbají. Jsou LIDÉ! A tito lidé se pak různě těší ze svých darů a dárků.

Dcerka ze zbohatlické rodiny telefonuje kamarádce zklamaná, že dostala k vánocům vůz „jenom“ za jeden milión. „A jestliže Alena dostane toho sporťáka, nebude s ní k vydržení, protože ten vůz je minimálně o půl milionu dražší“.

Syn živnostníka září štěstím. Dostal svůj! počítač.

Děti z početné rodiny dělníka a uklízečky objímají rodiče, protože dostaly hudební věž. I s přehrávačem CD. Tam je radosti a lásky!

Holčička, která téměř od narození žije v podzemí vedle parovodního potrubí, pláče radostí. Její milovaná maminka pro ni v popelnici našla panenku. Má sice jen jedno oko, ale je tak nádherná. Dokonce jí uháčkovala oblečky a přikrývku se zlavečkem do kočárku. Do kočárku, který tatínek našel na skládce komunálního odpadu. A dokonce našel i chybějící kolečko. Je sice o něco větší, ale to vůbec nevadí. Je Štědrý večer!

Tolik podob štěstí a ještě více podob lásky. Ale jsou tu i lidé osamělí. Bez štěstí, bez lásky, v celém vesmíru sami. Kdo vzpomene alespoň kousíčkem srdce na tyto osamělé?

Dříve se, spíše v chudých rodinách, dával k štědrovečerní večeři na stůl talíř navíc. Pro nečekaného a nezvaného hosta.

Dnes máme svůj Štědrý večer ukrytý za několika zámky a petlicemi….