Jsem krásná, jsem, krásná, jsem krásnáááá

Dnešní době kraluje povrchnost a jako bič na své podané používá dokonalou fyzickou krásu.

Svět je bombardován reklamou na zázračné přípravky, které vyretušují lidské tělo k dokonalosti, stejně jako se do časopisů retušují v počítači fotky krasavic k nepřirozené dokonalosti.

Přirozená nedokonalost, která z každého činí originál, se nenosí a lidstvo spěje k umělé dokonalosti sériově upravovaných Barbien a Kenů. Kosmetické firmy jásají nad vysokými zisky a povolání plastický chirurg patří mezi nejlukrativnější povolání.

Touha po dokonalé kráse došla až tak daleko, že i muži - tvrďáci používají na své tváře poseté strniskem krémy proti vráskám. Přitom vrásky u mužů mnohdy ženám imponují, protože jsou pro ně symbolem zkušenosti. Ani plastickým operacím se muži nebrání.

Jenomže sebevědomí člověka je uvnitř nikoliv na povrchu. A tak žena, která podle dnešních povrchních parametrů krásy by měla chodit raději kanály, se po ulic nese, jakoby jí patřila. A naopak žena, jak vystřižená z titulky časopisů, kráčí po ulici nejistým krokem s obavou, zda nepatří do Strašnic.

Dokonalá krása není recept na zdravé sebevědomí a tam kde nezabere plastika se doporučuje psychoterapie, alias pozitivní myšlení. Tedy hustit do sebe před zrcadlem jsem krásná/ý, jsem krásná/ý jsem krásná,/ý až do zblbnutí, až tomu uvěříte.

Jenomže téhle pohádce uvěří možná tak Američané, kteří mají bezmeznou důvěru ve své psychoterapeuty, ale těžko národ Čechů profláklý ve světě svým navšenadáváním.

Ano Čech si radši upřímně zanadává, čímž se mu v duši uleví a není pak v křeči jako Američan, který je navenek stále pozitivní a uvnitř bobtná. Když jeho křeč dosáhne vrcholu a bouchnou v něm saze, tak vezme pistoli a střílí po všem, co ho žralo.

Pro Čecha nepropadlého amerikanismu je lepší terapie humorem anebo příkladem.

Při pohledu do zrcadla si tedy nebude bulíkovat, jak je krásná/ý, ale postěžuje si na špatné zrcadlo:“ To zrcadlo je kazový a blbě odráží skutečnost.“

Anebo si vzpomene na nějakou sebevědomou mediální hvězdu, jejíž obličej neodráží v zrcadle také hezký obraz a řekne si: „Když nemá komplexy on/ona, proč bych je měl/a mít já?“

Ženám postačí, když se podívají na obrázky hereckých či pěveckých krasavic bez makeupu.

Záleží hodně na chování a povaze člověka. I kráska či krasavec může degradovat své fyzické plus na mínus hluboko pod bodem mrazu, když otevře ústa či svou povahou. A naopak ošklivka nebo ošklivec může mít takové charisma, že sama dokonalá fyzická krása z něj bude mít komplexy.

Každému normálnímu člověku s úspěchem či neúspěchem sebevědomí střídavě stoupá a klesá. A lepší je být sebekritický s kolísajícím sebevědomím, než namyšlený blbec, který si nevidí na špičku nosu.