Věčná Eva aneb Hra s ohněm

Milé dámy, přinášíme vám první z romantických povídek, jejichž autorek je muž - Miroslav Toms. Věříme, že se vám jeho povídky budou líbit.

Renáta/redakce/

Jen jedinkrát v životě se mi podařilo mít za kamaráda ženu. Říkal jsem jí Vanda, ale byla to Václava. Přestože byla podle mne hezká, byla jaksi málo ženská.

Měla chlapeckou postavu, žádné boky, poměrně malé poprsí a střapaté vlasy, takže mi nedělalo vůbec žádné potíže s ní "jenom" kamarádit. S každou jinou ženou bylo vždycky mezi námi jakési napěťové magnetické pole, které i když nepřešlo až do sexu, zůstávalo viset v prostoru jako inverzní smog, který bránil tomu, aby mohlo vzniknout kamarádství.

S Vandou to šlo. Ona byla přímo prototypem kamaráda a to mi vyhovovalo. Mohli jsme si bez ostychu svěřovat své intimní zážitky, citové bolístky i milostná dobrodružství. Dokonce jsme si jednou spolu vyjeli na výlet pod stan spojený se sbíráním hub, ale na našem kamarádském vztahu se nic nezměnilo. Povoláním byla kulisákem v divadle a jako hobby dělala karate, což mi jednou velice prospělo.

To jsme šli v noci z divadla přes park u Hlavního nádraží a najednou nás přepadli dva gauneři s dýkou, abychom vyvalili prachy. Já se snažil jim vysvětlit, že žádné peníze u sebe nemáme, Vanda sebou najednou nějak škubla a mrskla, švih rukou, a oba hošíci se svíjeli na zemi kňučíce bolestí.

"Jednou v kavárně u kafe mi Vanda svěřila něco, co mne překvapilo: „Víš, Ingo – říkala mi tak kvůli titulu Ing. – já jsem ti vždycky všecko řekla na rovinu až na tuhle jednu věc, kterou jsem tak trochu zatloukla a kterou ti musím říct dnes...“ Přerušil jsem ji: „Vidíš, a já trotl jsem si myslel, že před sebou nemáme vůbec žádný tajnosti. Tak honem, vysyp to!“

„Já jsem ti to původně neřekla, aby ses nenaštval, což by mě mrzelo. Krátce a jednoduše jsem té mé přítelkyni Evě, víš to je ta herečka od nás z divadla, nakukala, že jsi gay!“

„To mi sice nevadí, ale proč proboha gay?“, rozesmál jsem se, „jako, že je to důvod, proč spolu nemáme sex? Nebo máš snad komplex, že pro mě nejsi jako žena dost přitažlivá?“

„Ne, já nemám komplexy, ale prostě, když se mě tenkrát Eva zeptala, jak je to mezi námi, tak jsem jí bez dlouhého vysvětlování řekla, že jsme jenom kamarádi, protože ty jsi na chlapečky. Pak jsem ti to radši ani neřekla a až do včerejška to nikomu nevadilo.“

Kroutil jsem hlavou: „A proč to najednou dnes někomu vadí?“, divil jsem se.

„Tobě by to mohlo vadit. Ta Eva totiž, se mě včera z ničeho nic zeptala, jestli bych vás spolu neseznámila, no a já jsem jí to slíbila. Doufám, že se nezlobíš?“

„Seznámení s krásnou herečkou mi určitě nevadí, ale proč bych si měl hrát na gaye?“

„To je totiž tak, Ingo, ona je o devět let starší nežli ty, právě prožívá nějakou psychickou krizi a chce mít od chlapů aspoň na čas pokoj, jenže jak se někde objeví sama, motá se kolem ní v tu ránu spousta ctitelů. Včera se mi svěřila, řekla mi doslova: "Já ti, Vendulo, toho tvýho gaye závidím."

Ona to ze svého hlediska vidí tak, že já s tebou můžu jít do každé společnosti a mám klid od všech chlapů a vlastně od tebe taky. Já osobně to sice vidím jinak, já nechci mít od mužů klid, ale já taky nejsem taková krasavice jako ona. Řekla jsem jí zcela impulzivně: "Tak já ti ho klidně půjčím", a ona se toho chytla...“

„To je báječný, Vando, takže já jsem něco jako paraple, který si chcete vzájemně půjčovat, to se tedy nezlob, ale to bych nemoh‘...“

„Já jsem to věděla, že se naštveš, ale to nebylo takhle myšlený, to bylo spíš ve významu takovýho bodyguarda, aby ji furt někdo neotravoval, ona je v každé společnosti moc nápadná, něco jako vykřičník, prostě lady, vždyť jsi ji viděl na jevišti. No uznej, není to kus?“

„Uznám, ona je nejen atraktivní, ale možná i inteligentní, což se u žen nestává tak často a přiznám se, že bych se s ní docela rád osobně setkal, ale jako gay? To tedy nevím.“

O několik dní později mi Vanda zavolala: „Ty, Ingo, dnes odpoledne mezi pátou a šestou bude u mně Eva na kafi. Nic jí neřeknu a ty, jesti chceš, přijď jakoby náhodou ke mně jen tak na skok. Nebo si holt nějaký důvod vymysli, ale ne, že se jdeš podívat na Evu!“

Provedl jsem to přesně tak, jak Vanda chtěla. Hned ve dveřích jsem hlásil, že mám chuť jít do kina, jestli by nešla se mnou, načež ona mě pozvala dál a představila: „Tak, tohle je ten můj kamarád Ingo, když mě naštve, tak mu říkám Bingo! A to je má přítelkyně Eva!“

Takže naše seznámení proběhlo docela přirozeně, Vanda mě správně pochopila a promptně mé pozvání do kina odmítla s tím, že má dnes večer schůzku s nějakým Arnoštem. Potom už bylo zcela na snadě, že jsem se zeptal Evy, má-li i ona tento večer zadaný. Neměla. A tak začalo moje dilema. Eva byla nádherná, rád bych se jí byl dvořil, ale věděl jsem, že musím předstírat absolutní nezájem o jakékoliv její ženské půvaby.

Sotva jsme odešli od Vandy, změnil jsem své původní pozvání do kina za lepší nápad jít na dobrou večeři: „Mně po tom Vandině kafi hlady kručí v břiše, pojďte Evo, půjdeme se někam najíst. Ukážu vám, kam chodíme s mým přítelem Otoušem.“ Toho Otouše jsem si vymyslel, abych dal náležitě najevo svou orientaci. Eva nadšeně souhlasila: „A víte, že mám taky ukrutný hlad a trnula jsem, abyste to vy a Vanda nepostřehli! To je tak fajn, Ingo, s vámi se člověk může bavit i na první schůzce o kručení v břiše bez rozpaků, prostě kamarádsky.“ Eva se zatvářila natolik mile a svůdně, že bych ji nejraději políbil, ale vrátil jsem se do své role a řekl honem: „Otouš tuhle knajpu nazval "U škeble", protože její majitelka tak vypadá.“

Když jsme přišli do lokálu, udělal jsem jako kamarád lapsus. Podržel jsem jí židli, aby se posadila, ona se na mne ohlédla a řekla udiveně: „Děkuji, to se mi už dlouho nestalo.“ Vysvětlil jsem, že my s Otoušem jsme k sobě stále velmi pozorní. Když nám servírka donesla jídelní lístek, podivila se Eva znovu: „Tahle krásná blondýnka má být podle vás škeble?“

„Ovšem, že ne, to taky není ta majitelka“, zachraňoval jsem.

„No proto, už jsem si říkala, co jsem asi potom ve vašich očích já?“, usmála se.

„To ne, Evo, vy jste nádherná...tedy... taková abnormálně hezká bruneta“, mírnil jsem se.

„Děkuji, jste moc milý", Eva se na chvilku zamyslela, „to mě přivedlo na to, co bych vám ráda řekla“, Eva se kousla do rtu, „ale je to osobní – mohu?“

„Jistě, Evo, mně můžete říct cokoliv vás napadne“, řekl jsem doufaje, že možná nakonec se budu moci přiznat k tomu, že nejsem gay.

„Víte, já mám pochopení pro vaši orientaci a jsem vlastně ráda, že jste takový, jinak bych tu s vámi asi ani neseděla. Ti takzvaně normální muži jsou sebestřední samci, naprogramovaní na sex a veškeré jejich jednání má jen jeden cíl – postel!“ Přitakával jsem hlavou a zklamaně pochopil, že musím i nadále jednat s Evou výhradně jako s kamarádkou.

O pár ní později, zrovna když jsem si otevřel olejovky k večeři, zavolala mi Eva na mobil. „Dobrý večer, Ingo, mám takový jeden dotaz na vás, který jsem si posledně netroufla vyslovit a i dnes s tím mám trochu potíže, ale rozhodla jsem se, že se vás jednoduše zeptám, ať už si o tom myslíte co chcete.“

„Správně, Evo! Ptejte se a uvidíte, že si budu o vás vždycky myslet jen to nejlepší.“

„Vyhrála jsem jeden takový kupon na týdenní dovolenou pro dvě osoby do Itálie na Sicilii a mom–“, Eva se zajíkla, „momentálně nemám s kým jet... a tak jsem se chtěla zeptat vás...“

„Vy byste tam jela se mnou?“, divil jsem se, „to je fajn... ale proč právě se mnou?“

„Co je na tom tak nepochopitelného?“ Evin hlas zněl podrážděně. Musel jsem jí vysvětlit jak to myslím: „Já vidím ty davy mužů, co by s vámi rádi jeli a vy říkáte, že nemáte s kým!“

„To vám nemohu vysvětlovat... takhle po telefonu... chápejte, Ingo.“

„Tak přijďte ke mně na kafe, moji adresu máte, a prodiskutujeme to tady v soukromí mezi čtyřma očima.“ Napadlo mě, jestli jsem to řekl dost kamarádsky samozřejmě.

„Dobře, asi tak za hodinku jsem u vás, pokud to najdu...“

Nežli Eva dorazila, zavolal jsem rychle Vandě: „Představ si tu hrůzu, Eva chce, abych s ní letěl na týdenní dovolenou na Sicilii, nevím co mám dělat?“

„Jaká hrůza?“, podivila se Vanda, „ty bys radši letěl na Riviéru, nebo kam?“

„To né, ale chápej, to by byla pro mne Tantalova muka!“

„Jaký muka, proboha?“, nechápala Vanda.

„To se přece tak říká, když po něčem marně prahneš, jako v té řecké báji král Tantalos!“

„Neznám, jsem úplně blbá, pouč mě!“ Nevěděl jsem říká-li to ironicky, ale poučil jsem ji:

„Tantalos zabil svého syna a bůh Zeus ho za to uvrhl do podsvětí a nechal ho tam, aby se na věky trápit žízní a hladem. A tak bych se i já v roli gaye trápil vedle Evy!“

„Tedy, Ingo, ty dnes mluvíš jak sexuální maniak, buď rád, že se zadarmo podíváš na Sicílii a nevymejšlej si nějaký muka!“ Uvědomil jsem si, že můj kamarád Vanda, je v podstatě přece jen žena, která něco takového vnímá jinak než muž, a tak jsem raději změnil téma hovoru.

Právě jsem stačil pracně vyrobit několik obložených chlebíčků a skočit dolů do obchodu pro láhev červeného vína, když zazvonila Eva. Bez dlouhých okolků, sotva jsme zasedli ke stolu spustila: „Podívejte se, Ingo, oba jsme rozumní lidé, a já na takové cestě nevidím nic divného, pokud ovšem vy byste s tím souhlasil a neměl problém s vaším přítelem...“

„S tím problém nemám, ale jsem překvapen, že bych měl zrovna já...“

Eva zvedla ukazováček, aby dodala důrazu svým slovům: „A představte si, že bych ze všech svých známých, a není jich málo, jela skutečně nejraději právě s vámi!“

„Tak to je pro mne ten nejmilejší kompliment, jaký jsem kdy slyšel, Evo, děkuji.“

„Mimochodem, Ingo, ty chlebíčky vypadají lákavě, je to vaše vlastnoruční kreace?“

„Je to na nich znát, takže máte-li odvahu, nabídněte si, ale napřed si přiťuknem.“

Po přípitku na zdar výpravy se Eva znovu ujala slova: „Vysvětlím vám, Ingo, proč chci jet právě s vámi: Se kteroukoliv z mých kamarádek jet na dovolenou, je věc celkem náročná na vzájemnou shodu. Já jsem to několikrát zkusila a pokaždé to skončilo těžkým rozladěním a nemluvením, nebo dokonce až hádkou. Prostě vždycky, už za tři dny jsme si šly na nervy.“

Poznamenal jsem: „Mezi dvěma ženami vládne vždycky určitá rivalita.“

„Naproti tomu s mužem“, pokračovala Eva, „pokud člověk není právě ve stádiu šťastné zamilovanosti, je tu zase jiný problém. On je buď nudný, nebo samolibý patron, žárlivý mačo, nebo hyperaktivní erotoman. Patrně si teď myslíte, že jsem lesbička nebo frigidní feministka, ale tak to není, Ingo, já mám totiž moc, bohužel špatných, zkušeností a věřte mi, že mi je dnes už úplně fuk, jestli si o nás bude někdo někdy něco myslet – jako, že jsem k vám moc stará, nebo, že jsem vaše matka, a tak podobně...“

„Evo, nehorázně přeháníte, vypadáte báječně, ale prozraďte mi, do které kategorie jste zaškatulkovala takového člověka jako jsem já?“, zeptal jsem se a pozvedl svou číši.

„Do žádné škatulky jsem vás neumístila, vy jste takový svůj, jiný, netuctový a já s vámi nemám onen pocit trémy a nejistoty, že řeknu něco nejapného, nebo, že nejsem tak perfektní, jak se ode mne čeká, a hlavně nemusím být stále ve střehu. S vámi se mohu zcela uvolnit, hodit všechny konvence za hlavu, mohu být ležérní jako Vanda – a je mi s vámi dobře.“

„Ano, ležérní, to miluji“, usmál jsem se, „já bych se příkladně nikdy nešel škrobit na ples do vídeňské Opery, ani kdyby mi to někdo zaplatil. Konvence, to není moje parketa.“

„Přesně tak, moje taky ne, takže navrhuji tykání a za týden, tedy patnáctého, jedem, ano?“

„Ó, už za týden? Tak to si musím pospíšit zajistit v práci dovolenou!“

Tak se stalo, že jsem se ocitl v nevděčné úloze gaye na dovolené na Sicilii se ženou, která svým vzhledem vzbuzovala v mužích zvýšení krevního tlaku a zároveň závist vůči mé osobě. Hotelový pokojík byl sice pěkný s balkonkem a s výhledem na moře, ale poměrně malý. Eva se zaraženě podívala na manželské postele vedle sebe a řekla nejistě: „Neměla bych zkusit požádat o výměnu pokoje za apartmán a doplatit rozdíl?“

„Nebo já si najmu jiný pokoj extra...“ nabídl jsem řešení.

„Ne, Ingo, to nepřichází v úvahu. Já jsem tě přece pozvala, tak si nebudeš nic platit sám, musíme zjistit na recepci, jaké jsou zde možnosti“, rozhodla rezolutně Eva, a já jsem jen nesměle poznamenal, že by bylo dobré vědět, zda jsme zde v hotelu vedeni jako manželé, či nikoliv. S tím by se totiž mohlo operovat při výměně pokoje. Eva, ovládající italštinu, jen suše odtušila: „Nech, prosím tě, jednat mne.“

Pomocí mé fragmentární znalosti italštiny jsem vyrozumněl, že v Evině objednávce jsme vedeni jako snoubenci a zabukovali jsme si dvoulůžkový pokoj s koupelnou a výhledem na moře, což jsme také obdrželi. Je hlavní sezona a žádný jiný pokoj volný není. Takže jsme se vrátili do našeho "šámbr séparé" a já jsem gentlemansky navrhl, že odsuneme postele od sebe a jeden noční stolek umístíme mezi ně. Dále jsem slíbil, že kdykoliv se ona bude chtít převléknout, opustím pokoj a budu se dívat z balkonu na nekonečnost moře, což mě baví libovolně dlouho. S touto nepsanou dohodou jsme tedy zahájili naše týdenní soužití.

Počasí, moře i jídlo v hotelu bylo výborné, takže první problém pro mne nastal až večer, když jsme šli spát. Eva, totiž vystoupila ze sprchy zcela nahá a já jsem honem nevěděl kam s očima, aby mi nevypadly. Chtěl jsem jít rychle na balkon, tak jak bylo dohodnuto, ale Eva mě zarazila: „Na balkon jít nemusíš, Ingo, je tam stejně tma a moře bys neviděl, stačí když zůstaneš otočen zády, já se jenom osuším a hupnu do postele. Víš, já v létě nepoužívám ani noční košili ani pyžamo, doufám, že ti to nevadí.“ Odpověděl jsem, dívaje se na hvězdy na obloze, že já spím také nahý – a to i v zimě!

Nedovedl jsem si předem představit, jaká úskalí na člověka čekají, když není opravdickým gayem. Jen taková maličkost, jako když mě Eva požádala, abych jí vyndal řasu z oka, mě dokázala vyvést z míry. Hleděl jsem z bezprostřední blízkosti do jejích krásných očí a měl svá ústa jen několik centimetrů od jejích ideálně krojených rtů – a ty byly pro mne tabu.

Potom zas jsem musel ošetřit její odřené kolínko, pak namožený kotníček, když upadla na pláži. O něco víc mi dala zabrat dezinfekce štípnutí od komára přesně ve žlábku mezi ňadry. Dělal jsem to pochopitelně rád i když jsem trnul hrůzou, aby to nebylo na mých plavkách poznat. Když jsem však byl požádán Evou, se samozřejmostí jakoby šlo o chleba s máslem, abych jí namazal záda i nohy opalovacím krémem, ocitl jsem se definitivně v roli trpícího Tantala. Hladě její sametovou pleť, jsem začal slintat jak Pavlovův pes, ale přesto jsem se zaťatými zuby veškerá muka vydržel a v roli gaye obstál.

Teprve až třetí den došlo ke krizi, kdy jsem to už absolutně nezvládl. Seděli jsme po večeři v hotelové restauraci, když se mi, patrně od přejedení, utrhl knoflíček u šortek, tedy nikoliv na místě exponovaném, nýbrž v pase. Oznámil jsem toto "neštěstí" Evě, zvedl se ze židle a opatrně kráčel směrem k výtahu, abych se na pokoji převlékl do jiných kalhot. Ona mne však proti mé vůli následovala s tím, že má sebou cestovní šitíčko, a že mi ten knoflík ihned přišije.

Chtěl jsem si ty kalhoty na pokoji vysvléci, ale Eva mne zadržela: „Ne, to není potřeba, sedni si klidně tady na moji postel a já to přišiju na tobě, neboj, nepíchnu tě.“ Načež rozsvítila stolní lampu, vzala knoflíček a jehlu s nití, klekla si přede mne na koberec a klidně, těma svýma nádhernýma rukama, začala šít.

Vzdychl jsem si: „Aách“, když jsem ucítil levandulovou vůni jejích vlasů a zároveň její ruce na mém klíně. Má pevná vůle, nedat na sobě nic znát, dosáhla hranice svých možností a exponované místo se najednou vzedmulo.

Eva se na mně pátravě podívala směrem nahoru a já jsem musel s pravdou ven: „Prosím tě, Evi, nezlob se, ale já nejsem gay! To si Vanda vymyslela a já neměl tu odvahu říct ti pravdu. Bylo to ode mne podlé, moc mě to teď mrzí, omlouvám se ti!“, vychrlil jsem ze sebe.

Přerušila šití, mlčky vstala, energicky zhasla lampu, došla na balkon a hleděla do temné dálky, zatímco já, očekávaje její výbuch zlosti, se snažil zachránit situaci: „Je to teď, jako bys tu byla s kamarádkou, to taky vždy po třech dnech došlo k brnkání na nervy, že jo.“

Eva neodpovídala. Pozoroval jsem její štíhlou postavu, tmavou siluetu rýsující se proti hvězdné obloze. Konečně promluvila jakoby k srpku měsíce: „Vendula mě zavčas varovala, já to vím, že nejsi gay!“

Ve směšně nedůstojné pozici s rukou na rozepnutých šortkách a s jehlou visící na níti od napůl přišitého knoflíčku, jsem za ní došel na balkon: „A přesto jsi se mnou jela, Evi?“

Otočila se a řekla potlačujíc smích: „A teď už tři dny testuji kolik vydržíš!“