Chceme je?

Vláda se zaklíná propopulační politikou: vysoké porodné, dětské přídavky nejlépe pro každého, mateřská dovolená co nejdelší, poslední ročník školky zdarma, tisícovky pro rodiče …. Je hezké, že vláda slibuje rodinám s dětmi peníze, ale… Vládní prohlášení jsou (stejně jako předvolební sliby) věc odlišná od reality.

Lidé si nikdy nepořizovali děti pro peníze

Když jsem nedávno vzhlédla v tramvaji od knížky, stála nade mnou blondýnka v nejvyšším stupni těhotenství. Uvolnila jsem jí místo. Veteránka vedle mne stojící vzápětí zasyčela: „Mě sednout nepustíte, ale ji jo! Ani nemá prstýnek! Bůhví, s kým to má!“ Prohlédla jsem si ženu, kterou bych, kdyby zůstala němá, prohlásila za dámu. Pečlivě udělaný make-up i účes si jistě kladly za cíl setřít na veřejnosti nános roků přesahující padesátku. Po pečlivém obhlédnutí jsem pronesla: „Buďte klidná, paní, nám dvěma se to už nestane!“ Pražská tramvaj nezklamala. „Co jí řekla, co jí řekla?“ neslo se ze všech stran. A muži i ženy si předávali mé poselství za bouřlivého chechotu. Paní vystoupila a zrudlá maminka v očekávání špitla: „Teda, vám to ale pálí!“ Spíš pusa mi někdy ujede, řekla bych.

Večer jsem se v televizním zpravodajství doslechla, že maminky nemohou do mnoha prodejen s kočárky. Moudré radní ani majitele objektů zatím ještě nenapadlo, aby ke vstupu přizdili pár tvárnic tak, aby je kočárek překonal, čímž by problém vyřešili jednou provždy. Jako by nestačilo, že se maminky s kočárky vůbec nedostanou do mnoha úřadů, pošt a dalších provozů! Doba je bohužel už taková, že nechat dítě v kočárku bez dohledu nelze.

Kočárkárny na sídlištích se leckde proměnily v krámky a skladiště, nikdo kromě dotyčných maminek si však neklade otázku, kam umístit kočárek v době, kdy se v něm dítko nevozí, a malý byt je přeplněný. Zajímá to ale někoho?

Mediálně slavné matky

Šéfové periodik dají přednost mediální kauze z jakékoliv oblasti, zatímco všední život jim nepřipadá přitažlivý. Namísto toho, aby veřejnost viděla v televizi více či méně spokojené obyčejné maminky obklopené miminky a batolaty, plní stránky bulváru i většiny dalších periodik mediálně proslavené matky. Ty pak všem obyčejným a zejména matkám budoucím zkreslují měřítka, když popisují péči o potomky s pomocí chův a pečovatelek.

Přičte-li se navrch absolutní nechuť zaměstnávat maminky s malými dětmi na jakémkoliv stupni podnikové hierarchie, protože jim mohou stonat děti, je situace jasná. Maminky, které zaměstnání potřebují, jsou podrobeny ponižování, v němž se místopřísežné prohlášení o tom, že děti v případě potřeby hlídá jiný člen rodiny, patrně stvrzuje vlastní krví.

Nu a co se dozvídáme o okamžicích, v nichž se maminka, udolaná z tříleté mateřské dovolené, uchází o umístění dítka v mateřské školce? Místa nejsou. Školky byly zrušeny atd. Dětičky jsou tři roky na světě, tudíž i ve statistikách, vláda i obce se navzájem plácají po ramenou, jak hezky jim populace roste, ale co soudí maminky, které do práce prostě jít potřebují? Za tři roky se zjistí, že není ani dost míst pro prvňáčky, protože školy byly zúženy, sestěhovány, zrušeny.

Maminky si sice myslí, že když je možné školky a školy rušit, je také možné je stejně rychle obnovit, ale taková jednoduchá zásada z nejasných důvodů neplatí.

Tvrdá celodenní šichta

A ještě něco dere maminkám nervy: samotný termín „mateřská dovolená.“ Zřejmě jej vymysleli muži v přesvědčení, že děťátko většinu dne sladce spinká, přiměřeně papá a kromě čistých plínek nic moc nevyžaduje. Každá maminka potvrdí, že jde o období, kdy tvrdě pracuje. Ještě že jsou ženy stále emancipovanější a občas svým partnerům dají společná dítka na starost! Otcové na mateřské dovolené, v jejich případě zvané otcovské, možná prozradí, jak tyto galeje nazývají.

Parky, hřiště, pískoviště a další prostory potřebné pro zdravý vývoj nejmladší generace nestačí, povalují se na nich bezdomovci a jehly narkomanů. Všechno se bude muset předělat a peníze nejsou. Školky nejsou a budou školy?

Nejmladší generace má zřejmě programově počkat, až se zvládnou tzv. společenské priority. Děti ale nemohou čekat. Představují radost a naději celého národa. Z dosud prakticky projevované propopulační politiky to tak nevypadá. Přitom je prokázáno, že političky a politici také mají děti, takže by nebylo od věci, kdyby se jenom trochu vcítili do problematiky ostatních matek a otců. Rozumí se obyčejných voličů a daňových poplatníků.