Střípek dne č.37 – Malý usurpátor

Je to asi rok, co se nám na zahradě objevil takový malinký , vyhublý a třesoucí se uzlíček plný bodlinek – ježek. Mám zvířata ráda a tak jsem se toho malého mrňouska ujala a dávala mu vždy něco dobrého k snědku. Při jeho krmení mě vždy pozoroval náš přísný strážce zahrady a domu, dobrman Sorbon. Po několika dnech si na nového obyvatele zahrady zvyknul a tak oba se navzájem tolerovali a žili v symbióze. Říkala jsem si, že až ježek vyroste, tak stejně z naší zahrady odejde.

Přišlo léto a já jsem odjela na dovolenou. O dům se zahradou se na přechodnou dobu staraly děti a každý den měly také nakrmit ježka a Sorbon. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem se po několika týdnech vrátila domů. Všechno bylo v pořádku, ale Sorbon byl vyhublý, kosti se mu daly pod kůží spočítat, ale za to ježek byl pořádně vypasený. Doslova dělová koule. Za pár dní jsem u Sorbon zjistila, že má pořádně poraněné packy a čenich také nevypadal moc dobře. Veterinář nenašel žádnou příčinu poranění a ani značného pohubnutí. A tak jsem do psího krmení pravidelně přidávala nějakou tu dobrotu spolu s vitamíny navíc. Ani po několika dnech se stav Sorbon nelepšil. Jednou ráno, když jsem nakrmila ježka a do misky nasypala krmení i Sorbon, jsem na příčinu jeho hubnutí přišla.

Ježek se přihnal k misce Sorbon a pustil se do jejího obsahu. Ten se snažil ježka čumákem a packami odehnat, ale ježek mu dal svými bodlinami pořádně za vyučenou. A tak místo aby se Sorbon ke svému krmení dostal, lízal si své popíchané packy a čumák, jeho žaludek zůstal hladový.

Ježkovi jsem tedy začala dávat krmení za dům a Sorbon na jeho pravidelné místo, že tím bude problém vyřešen. Ale po pár dnech jsem se přesvědčila, že ani toto opatření nic nevyřešilo. Ježek nejdříve utíkal k misce Sorbon, kde se dosytnosti nažral a nevyrušilo ho z jeho činnosti ani dorážení Sorbon, ale to, co nemohl už spořádat sám, v misce označil svými výkaly. To už mě ale došla trpělivost. Vzala jsem ježka do nádoby a odnesla jsem ho za tichého nadávání hodně daleko od naší zahrady. „Tak, a tady si najdi kamarády a do zahrady se už nevracej. Jseš vypasený, tak se musíš o sebe starat sám.“ Hartusila jsem . Jenomže ježek se po dvou dnech vrátil a choval se stejně. A tak jsem ho opět odnesla do přírody. To se opakovalo již 4x a vždy se vrátil.

Sorbon nyní dostává své krmení na vysoké terase, kam se snad ježek nedostane a začal opět nabírat na váze. Ježka jsem přestala krmit, protože v přírodě má dost potravy a pokaždé mu slibuji, že příště ho už neodnesu daleko od domu, ale že ho autem odvezu někam opravdu daleko.