Život „s“ či „bez“.

Žijeme v době konzumu a spotřeby a nebýt „těch dvou“ naše ekonomika cválá tempem odpovídajícím tempu spolupráce mých malých dětí. Coby spotřebitel si každý z nás, maminky nevyjímaje, prochází při rozhodování zda si onu či tamtu věc pořidít určitými fázemi prodejního procesu. Na nás všechny platí stejné zákony. Zjednodušeně řečeno se nejprve těšíte jako blázen, nespíte, nejíte jen už abyste „to“ měli (fáze jedna), pak si „to“ nesete domů (fáze dva) a pak přichází rozčarování zda jste „to“ vlastně chtěli či nikoliv, nastává nesoulad mezi očekáváním a realitou (fáze tři). Nakonec už s „tím“ nic neuděláte a stává se „to“ součástí vašeho života (fáze čtyři), zkrátka rezignujete.

Vyměnit život „bez“ za život „ s“ stojí za to. O tomhle vás budou přesvědčovat všichni kdo už „to“ mají. Váš život získá nový rozměr. Začte-li se maminka-čekatelka do článků věnovaných mateřskému poslání nabude dojmu, že vstupuje do ráje.

Pokusím se pohledem „doublemámy“ uvést věc na správnou míru. Na začátek odložte křídla do skříně (Nezahazujte však, ještě se vám budou hodit. Počítám tak do dvou až tří let budete chtít několikrát vyletět z kůže, podniknout zoufalý skok z oken vašeho domu a pak by se vám křídla v záloze mohla opravdu hodit). Kdo chce do ráje, musí projít očistcem...

I já se jednoho dne začala těšit do ráje. Majíc podezření, že „něco“ není v pořádku, jsem po cestě z práce vypila litr minerálky, zakoupila si pod dohledem všech potutelně se usmívajících lékárnic svůj první (a poslední) těhotenský test a pelášila ho domů vyzkoušet. Byly tam – dvě čárky! Jasná věc, bude ze mě máma. Hned druhý den jsem v trafice, opět za potutelného úsměvu paní trafikantky, skoupila všechny časopisy, na kterých se culilo nějaké miminko. Jasný projev fáze jedna!

Posuneme se v ději o osm měsíců (standardní dodací lhůta bývá devět měsíců, my jsme snad z protekce zkrátili lhůtu na osm) a přejděme plynule do fáze tři. Druhá fáze je z hlediska celého procesu irelevantní a jako takovou si ji coby nepodstatnou proměnnou dovolím vypustit.

Nevím, kde soudruzi udělali chybu, ale model, který jsme si s přítelem objednali a k němuž jsme obdrželi druhý model zcela zdarma, již od prvního dne, kdy oba obohatily naši domácnost, vykazovaly značný nesoulad teorie a praxe. Očekávali jsme model uživatelsky příjemný, jednoduchý, poslouchající pokyny svých pořizovatelů. Zpočátku jsme se domnívali, že jsme podcenili teoretickou přípravu a přikládali tak rozladění zejména špatné volbě uživatelské příručky, žádná se nám nezdála dostačující.

Ztracené v přesyceném literárním trhu, rozladěné kolísajícími hormonálními hladinami vám proto, mámy-čekatelky, doporučuji řídit se v prvních dnech společného života „s“ v případě jakýchkoliv problémů jednoduchým pravidlem: kontrolujte napájení, tedy zdroj, a udržujte čistotu. V zájmu vlastního zdraví pak pravidelně vysypávejte koš. Ve stavu nejvyšší nouze přenechejte model na krku muži a utečte se na chvíli relaxovat do přírody, za kamarádkou, kamkoliv „bez“...

Sžívání s novým modelem probíhá různě dlouho. Po několika měsících však co by máma-uživatel dospějete k názoru, že by zcela postačovala jednoduchá verze modelu s funkcí off/on (na rozdíl od mužů, kteří by nejraději hned poté co si model přinesou domů instalovali pokročilé nástavbové funkce). Uznávám, že v prvních měsících života s modelem by nebyla od věci ani funkce „sleep“, později pak „sleep and play“, po nějakém čase pak rovněž nástavba „find“, kterou vřele doporučuji, je velmi praktická. Nemusíte se totiž loučit s dálkovým ovladačem DVD, který jste vyprali v pračce spolu s ponožkami. Nemusíte neustále dokola obviňovat manžela ze ztráty různých částí kuchyňského náčiní, protože chlapi přece nikdy neví co kam správně patří. Manžel vás nebude muset podezřívat z nevěry (a mají můj upřímný obdiv ty mámy, co na ni najdou časový prostor), protože nemůžete najít svou novou italskou podprsenku, která vás stála celý rodičovský příspěvek (našla se právě včera). Naštěstí se z vás však bude den ode dne stávat zdatnější uživatel, časem dokážete odhalit záložní zdroje dat i bez funkce „find“. Posledním doporučením je pak pravidelné provádění defragmentace vaší domácnosti - zaprvé si uděláte radost, protože vždy objevíte „něco“, co už jste ani nehledali, a zadruhé i model časem pochopí, že utajená místa jsou odhalena. U vývojově dokonalejších modelů však hrozí riziko vynalézání stále dokonalejších úkrytů - naše modely se zdokonalují v záloze dat neustále.

Připouštím však, že ne vždy je chyba na straně modelu. Často je chyba v uživateli.

Dětem se blížilo na dva roky a já ráno po probuzení zadala pokyn „odnést špinavá pyžamka do koše“. Při škrábání brambor jsem všechny části pyžamka objevila úhledně naskládané v odpadkovém koši, pyžamka se tísnila hned vedle pokakaných „Pampersek“. Jistě, zadání nebylo korektní – koš je pojmem příliš obecným, koše máme basketbalové, odpadkové, na prádlo.... Když jsem se odhodlaně snažila učit své děti soběstačnosti při obstarávání základních životních potřeb – samostatně se najíst, napít, vyčůrat dopustila jsem také řady uživatelských chyb: „chytněte si to za uši, bude se vám lépe pít“ volám na své děti z kuchyně a pokračuji ve vaření obědu. Po chvíli podezřelého ticha nakukuji do obývacího pokoje a moje děti v předpoklonu s ručičkami pevně svírajícíma ušní boltce usrkávají čaj z hrníčků a svůj boj vysrknout poloprázdné hrníčky nevzdávají...

Nacházím se ve fázi „čtyři“ a vím, že bych své dva modely, i přes nesporné a bohužel ne jen občasné poruchy funkčnosti, nevyměnila za nic na světě. Jediným cílem, který mám, je být lepším a lepším uživatelem. I uživatelé mají své chyby a tímto se za ně omlouvám. Mám vás ráda, chlapiska moje!