Závidím, závidíš závidíme

Závist je mocná jako láska a možná i mocnější. Kvůli ní se lidé dokáží vybičovat k neskutečným činům. Vymýšlejí rafinované podrazy, podvody, či jiné finty, jak uškodit těm, jimž závidí.

A jak se zdá, závist se v našich krajích silně přemnožila. Číhá na nás všude, kam se podíváme. Na pracovišti, u domovních dveří, na ulici, v obchodě, v hospodě, prostě ve všech oblastech lidské činnosti i nečinnosti (i ta stává objektem závisti). Šíří se rychlostí počítačového viru a napadá všechny bez rozdílu.

A tak nezávidí jen neschopní schopným, neúspěšní úspěšným, , chudší bohatým, ale i úspěšní závidí úspěšnějším a nejúspěšnější si závidí úspěchy mezi sebou. Ač je to neuvěřitelné tak i mladší závidím starším jejich schopnosti, zkušenosti, znalosti či pohodový vyřešený život. A dokonce i bohatí chudým. Jaktože ti chudší jsou šťastnější než my?

Ano závidět se dá totiž všechno. I nemoci, protože někteří lidé (zvláště hypochondři) se domnívají, že nemocní jsou obletováni, hýčkáni a každý na ně bere ohled. Jejich bolest či strádání závist nevidí.

A pravověrní závistivci, kteří se řídí heslem: podle sebe soudím tebe, vidí závist i tam, kde není. Stávají se z nich závisláci. Jejich posedlost se projevuje především v případech, když si někdo dovolí kritizovat něčí zvrhlé či pohoršující chování, něčí hloupost, povrchnost, aroganci, agresivitu, bezohlednost apod. Závistivec závislák ihned smete ze stolu každou kritiku verdiktem: závidíš! Jeho logika vychází z předpokladu, že když on všechno všem závidí, tak každý Čech musí taky zákonitě závidět.

Všemocná závist se tak stává argumentem i alibismem. A využívají ji i politici např. jí odůvodňují, proč nechtějí zveřejnit své příjmy: protože by jim lidi záviděli. Jak duchaplná výmluva, že?

Zavisláci jen těžko pochopí absurditu závisti. Závistivec totiž sžírá jenom sám sebe. Dotyčnému, jemuž závidí, je jeho samožer ukradený a nebo se mu může jenom smát. Tak proč trápit sám sebe a ještě tím působit radost někomu jinému? Rozumný člověk nezávidí.

Závisláci si však v tomto masochismu libují, a proto si nepřipustí, že některým lidem i populárním osobnostem není ani co závidět. Štěstí člověka totiž nespočívá v popularitě ani bohatství, ale v jeho duševní pohodě. Existuje přeci spousta neznámých lidí, žijících si svůj skromný šťastný život a spousta slavných a bohatých, utápějících své slavné bohaté neštěstí v alkoholu a drogách.