Hladový sytý

Lidové přísloví naznačuje, že vyprávět sytému o to, co to je mít hlad, nemá valného smyslu.

Právě tak nemá cenu chtít po studentovi, aby oceňoval způsob výuky. Hubený patnáctiletý puberťák (i v ženské podobě) netuší, jaké to je, být hubený, zatímco padesátiletý celoživotní pivař (nebo stejně stará žena po čtyřech dětech a desítkách redukčních diet) by si plochého břicha dokázal(a) jinak vážit! Právě tak ten, kdo ani netuší, jak je „ušpiněný“ nepřetržitými nadávkami, nenávistnými kritikami čeho a kohokoliv, nedokáže rozpoznat, jak hodně člověka ušpiní jedna nenávistná poznámka.

Učiteli, zvláště tomu duchovnímu, často nezbývá, než se pokoušet (jazykem těch, kterým je to určeno) znovu a znovu provokovat jinými než obvyklými názory ve snaze nabídnout zjištění, že ona obvyklá sytost (chcete-li, přežranost) není než povrchní šimrání možností. A že ten, který se „sytým“ jeví hladový, má smysly otevřeny natolik, že každý vjem je pro něho větším gejzírem slasti a každá hodina každého dne oslavou zázraku žití, než mejdan pro „sytého“. Mám na mysli například to, že obyčejné brambory s tvarohem a osmahnutou cibulkou a s hrnečkem kysaného mléka je nad jakkoli labužnicky vypadající a velmi složitá jídla. A že čistota mluvy a jazyka a vztahu, i sexuálního (a tedy to, jak vidím ty druhé a svět), je nad všechna jakkoli složitě a lákavě vypadající lákadla.

Se zděšením slýchám ve vlaku a na nádražích (tramvají jsem coby venkovan nejel ani nepamatuji, metrem jezdím tak dvakrát do roka) debaty školáků a dospívajících: samé sprosté slovo, včetně těch, které se ve slušné společnosti do nedávna prostě nesmělo použít, aniž by se jejich vyslovením jejich původce morálně neodsoudil a nedegradoval mezi jakousi z lenosti neinformovanou spodinu. A nejde jen o to, že mladík vyznává svůj neohrabaný cit své dívce tak, že za každé druhé slovo vsune ono tak zneužívané „vole“ (říkávám, že se takto předurčuje k „hovězímu“ myšlení). Dnes je ten nejotrlejší puberťák, který sprostě a oplzle pokřikuje nejen před učitelkou, ale i učitelem (pro názornost: několikrát jsem zažil, jak takoví dvanáctiletí školáci pokřikovali před paní učitelkou, že je p..a, k…a, ten nebo onen učitel že je č…k, učení že m..á), anebo ten, který šikanuje a kope své spolužáky a ještě se nechá na točit na video, obdivovaným králem party a třídy.

Mozek je evolucí naprogramován na neustálé zefektivňování procesů, ve kterých obvykle (nějakou delší dobu) funguje. Když takový puberťák hodně nadává, stane se pro něho (a jeho mysl) sprosté slovo normou, a jakási pomyslná výhybka v jisté části jeho mozku, takto trénovaná, pak už nedokáže fyzicky (mechanicky) přehodit na jinou, slušnou kolej. Prvotní vzrušení při překračování společenských tabu brzy opadne, a takový začínající hulvát bude potřebovat stále vyšší dávky své „drogy“. Domlouvat mu, že není slušné mluvit sprostě a bít spolužáky, je právě tak marné, jako radit drogově závislému, ať toho nechá, že si tak ničí zdraví – pokud nenabídnu něco podobně vzrušujícího.

Je to jako s příležitostnou prostitucí studentek, občasným rekreačním užíváním drog nebo s jen zdánlivě neškodnou skleničkou alkoholu či desítkou cigaret denně. Mozek se dávce přizpůsobí a pak už je jen velmi obtížná cesta zpět. A vulgaritou takto naprogramovaný člověk pak samozřejmě nedokáže uvěřit varování toho, kdo nenadává kudy chodí: jeho mozek toho už není schopen. Už nikdy nebude umět vychutnat jemné detaily vnímání světa kolem sebe a uvnitř: zhrubne mu tělo a mysl. Bude se cítit svou vulgární „statečností“ sytý, přitom ale bude stále hladovější. Právě tak jako celoživotní kuřák, který už není schopen ohledu k jiným (a jen tak si přivonět k jasmínu), nebude už skutečně hlubokých citů a vjemů schopen.

Možná je to také tím, že málokdo z těch, kteří nemohou žít bez neustálého „volování“ měl možnost zažít, jak se z jiskrného býčka plného energie stane kastrací plahočivý tvor bez většího zájmu o své okolí. Právě proto se mu pak říká vůl. Ale právě proto by si těchto věcí měli být vědomi rodiče a učitelé. A své děti a svěřence, tak jako při výuce přecházení křižovatky (nebo v autoškole), před tímhle jen zdánlivě bezvýznamným nebezpečím, varovat.