Otrava zbožím

Pamatuji doby, kdy lidi stáli fronty na banány, pomeranče a mandarinky a kupovali je nejméně po dvou kilech, aby si tu vzácnou pochoutku užili.

Když jsem záhy po revoluci vycestovala do země zákazné – čili západního Německa ke kamarádce, s lítostí jsem dívala na dva shnilé banány, které měla na míse. Nechápala jsem, jak mohla nechat tak vzácnou pochoutku shnít. A když jsem viděla obchody přecpané všemožným zbožím, připadala jsem si jak Alenka říši divů.

Otrava z přesycenosti

Dnes, kdy naše obchody přetékají stejným množstvím zboží, ji už chápu. Dnes, když si mohu koupit banány, mandarinky kdykoliv, kupuji je zřídka a jen po 2 nebo 3 kusech. Přesycenost zbožím, nasytila zcela můj totalitní hlad.

Záplava zboží, které nám pořád někdo vnucuje a kdy místo z pěti jogurtů si můžeme vybrat z několika desítek, otrávila mé chuťové buňky nezájmem i o kdysi vzácné pochoutky.

Inovační otrava

Tím však otrava nekončí, když si člověk konečně najde v moři jogurtů jeden či dva, které lahodí jeho jazýčku, za chvíli ho výrobci udělají ještě lepší a on ztratí svojí původní chuť.

A tak neustálá inovace výrobků zákazníka často otráví, protože nejde ani tak o to vyhovět jeho potřebám nebo chutím, ale upozornit znova na stejný výrobek.

Obalová otrava

Dalším trikem obchodníků, který mě dokáže zaručeně otrávit, je neustálá změna obalů. Člověk je rád, když se v záplavě zboží nějak orientuje, a tak své oblíbené výrobky hledá podle obalu.

Jenomže stereotyp, s nímž zákazník sahá po stejných výrobcích a nevšímá si tak jiných, se právě obchodníkům nehodí.

Proto musí stereotypního konzumenta občas probudit změnou obalu, aby při hledání své oblíbeného výrobku zavadil očima i o jiné zboží, které by mohlo skončit v jeho košíku. A když ho neprobudí změnou obalu, přemístí v prodejnách zboží, aby zákazník musel za svým oblíbeným artiklem procházet mezi ostatním lákadly.

Dokonce mám pocit, že z trhu mizí i osvědčené výrobky a nahrazují se novými, aby lidé museli stále zkoušet nové a tím zvyšovali obrat.Těmito triky nutí obchodníci a výrobci nakupující, aby si kupovali věci, které se jim neosvědčí, nebo je ani nepotřebují a ony nakonec skončí stejně v popelnici.

Komerční konzum učinil z člověka jen tupého konzumenta, jehož jedinou životní náplní je, vydělávat a utrácet peníze za zboží. Výsledek je nejen otrávený zákazník, ale hlavně nesmírné plýtvání. A to nejen ze strany nakupujících, ale i obchodníků, protože spousta neprodaných výrobků rychlé spotřeby se musí bez užitku zlikvidovat. Pravda obchodní řetězce našly další triky, jak ušetřit. Jenomže přelepování dat trvanlivosti či přidáváním zkaženého masa do uzenin, není pro zdraví zákazníků tím ”nejlepším” řešením.

Přesycenost trhu otupila můj zájem o kdysi vzácnou pochoutku a přehodnotila můj vztah ke zboží. A tak místo toho, abych se radovala, že už nemusím pátrat, kde právě dostaly banány a nosit si je domů jako vzácnou trofej, stal ze mě znechucený zákazník.

Otrava životního prostředí

Přemíra výrobků tak otravuje nejen zákazníka, ale nesmírně zatěžuje i životního prostředí a už delší dobu vyvolává Nerudovskou otázku v množném čísle: Kam s nimi? – s obaly.

Paradoxní je, že nedostatek zboží za totality byl vlastně k životnímu prostředí šetrnější.

A tak proti sobě stojí na jedné straně nedostatek zboží doby totalitní a na druhé straně záplava zboží doby komerční.

A tak se ptám: Nenašla by se nějaká zlatá střední cesta?

Např.méně druhů zboží, přestat s plýtvající inovací a nebalamutit lidi pořád ještě lepšími výrobky. Vždyť byly doby, kdy lidé žili skromněji, např. bez dnešních technických výrobků, či 20 páru bot a narvaných šatníků, a přesto byli šťastní. Konzumní trend dělá z lidí otroky nákupu, štěstí jim však nepřinese.

Zdroj foto:O.Formánek