Jedno dítě nestačí…

Už i naši politikové zjistili, že je fyzicky nemožné pečovat řádně a celodenně o dítě a zároveň vykonávat práci stejně jako ten, kdo takto o žádné dítě nepečuje.

Ten, kdo chce vykonávat práci, musí dítě někam dát. Proto vznikl institut chův, jeslí a školek. Chůvy jsou drahé a od určitého věku nenahradí dětský kolektiv, jeslí a školek je málo. Petr Nečas, sám otec čtyř dětí, o něž však řádně a celodenně pečuje jeho manželka, vymyslel geniální věc. Najděte ještě někoho, kdo řádně a celodenně pečuje o dítě mladší šesti let, to svoje mu svěřte do péče a můžete jít do práce.

Zdánlivě jednoduché a proto geniální řešení má mnoho, mnoho nedomyšleností:

1. diskriminace

Pečovatelem se může stát jen osoba s vlastním dítětem. Proč by to nemohla být i osoba bezdětná anebo s většími dětmi, které už jsou ve škole, takže na ty malé, hlídané bude mít víc času? Proč by to nemohl být člověk, jehož děti už „vylétly z hnízda“? A počítají se za vlastní i děti v pěstounské péči a adoptované?

2. počet dětí

Maximálně 5 včetně vlastních. Po návštěvě sousedky s dvouletými dvojčaty se mi to zdá přece jen jaksi moc. Děti jsou schopny si spolu začít hrát až od cca 3 let. A když bude ve skupině jeden předškolák, 2 mimina a 2 batolata, nebude muset ten nejstarší pečovateli pomáhat, místo aby měl čas na své vlastní hry a zájmy odpovídající jeho věku?

3. finanční odměna

Rodič dítěte pečovateli bude platit dle dohody, nejvýše 5000 Kč měsíčně. Rodič tedy na tuto službu vynakládá své již zdaněné peníze, stát šetří peníze na školky. Není jasné, zda v tom je i strava + další potřeby (pleny, pastelky atd.). Příjem pečovatele, kterého takto dosáhne, je nezdaněný a neplatí se z něj žádné odvody, z toho plyne diskriminace ostatních pracujících, jejichž příjmy samozřejmě daněny jsou. Rodič, který bude chtít dítě kamkoliv umístit, dá jistě rád i víc než 5000.

4. odpovědnost

Pokud se dítě v péči pečovatele zraní či dokonce zahyne, bude pečovatel platit rodiči odškodné stejně jako ta škola, jejíž učitelé nezjistili, že se jim topí dítě? To zůstalo s trvalými následky a škola má zaplatit snad 15 (?) milionů? Která pojišťovna tohle riziko pojistí? A kdo bude hradit škody způsobené dítětem pečovateli?

5. organizace

Je-li nutné s jedním dítětem jet na pohotovost, co s ostatními čtyřmi? Uvázat doma k topení, zavřít do sklepa, naskládat do kufru auta?

6. nemoci

Jakým způsobem donutí pečovatel rodiče nedávat mu do péče děti momentálně nemocné? A když ho převezme a nakazí se od něj ostatní děti, bude mít doma lazaret anebo je nemocné vrátí rodičům, ať si vezmou paragraf oni? Pokud ano, kdo uhradí rodiči škodu, která mu vznikla tím, že se mu u pečovatele onemocnělo dítě a on teď nemůže do práce? Kdo zaručí, že sám pečovatel není nemocný – když bude mít třeba jen rýmu, může ještě pořád pečovat o dosud zdravé děti? A co když si zlomí nohu a dostane na 6 týdnů sádru? Co psychické poruchy pečovatele, žloutenka, TBC, AIDS? Bude nutné lékařské vyšetření pečovatele a/nebo dětí? Na jaké úrovni? Kdo to zaplatí?

7. povolení

K činnosti pečovatele bude vydávat příslušný úřad povolení, tedy další byrokracie. Proč by se pečovatel nemohl dohodnout s rodiči i bez toho?

8. Rodičovská

Ztratí rodič, který takto umístí dítě, nárok na rodičovský příspěvek? O dítě sice celodenně řádně nepečuje a tak se nechá zaměstnat načerno anebo si přivydělá jako OSVČ, protože možnost přivýdělku je neomezená – kdo bude zjišťovat, kde má dítě? Anebo se budou takto hlídané děti někde evidovat a podle toho jejich rodičům rodičovské příspěvky odebírat?

9. Manžel(ka) pečovatele to nevydýchá

Když bude mít jeden rodič jedno vlastní dítě a z toho plynoucí rodičovský příspěvek 7000 Kč + 4 x 5000 Kč za hlídané děti (a možná ještě víc) a ještě možná přídavky na děti, takže cca 27.000 Kč čistého, rázem docela o dost překročí celorepublikový průměr (necelých 17 tis. čistého). Jak se manžel/partner pečovatelky vyrovná s tím, že ona je celý den doma a má i tak víc peněz než on, který musí chodit do práce? A jak se asi bude těšit domů., když ví. s tím, že tam na něj bude čekat nejen jeho žena a jeho dítě, ale ještě čtyři další, ne vždy miloučké, ale také leckdy unavené, vzteklé, řvoucí? A že s nimi prožije zbytek odpoledne, než si je třeba v šest večer rodiče rozeberou? Ne občas, ale každý den. A co dovolené, svátky? I tak se asi těžko proti tomu bude moci ohradit, když to bude on, kdo nosí domů méně peněz. Anebo dá v práci výpověď a jako nezaměstnaný na podpoře bude ženě s dětmi pomáhat, protože to bude finančně výhodnější?

10. Legislativa

Ani jako doktor práv si nedokážu představit, jako všechny zákony by se musely novelizovat, aby tento nový způsob péče o děti mohl začít fungovat i po právní stránce.

Zatím lze zřejmě postoj našeho státu (tedy vládnoucích mužů) k matkám malých dětí přeložit takto: Když má ženská dítě, má se o něj starat a ne se ho pokoušet někomu nacpat, aby mohla sama dělat bůhví co. Již Platon pravil, že „zbraní otroků je lest“. A pokud (u)děláme z matek malých dětí otrokyně, nepochybuji o tom, že přijdou i ty lsti. Co také jiného?