Tolerance nebo lhostejnost?

Jedni hovoří o deklarování tolerance vůči homosexuálně orientovany´m občanům a druzí o hrozbě postavení klasické rodiny. K rozhodnutí, na kterou stranu se přidat ( kazdého to, dříve nebo později, čeká ), je potřeba brát v úvahu souvislosti.

Skutečny´ základ kazdé společnosti, která chce mít budoucnost, je funkční rodina! Jen funkční rodina ( muz a zena ) je schopna zajistit potomka a v neposlední řadě ho také řádně vychovat. Do této chvíle se mnou bude jistě souhlasit drtivá větsina občanů, ale souvislostem jestě zdaleka není konec.

Nyní se dostávám k podstatě vsech problémů a tím je Vy´chova, nebo? za to, jak člověk jedná, je ,,zodpovědná,, ona vy´chova, čili působení v prvé řadě rodiny a az poté zbytek společnosti. Rodina je funkční teprve tehdy, jsou-li muz a zena v této rodině skutečně rovnoprávní, ne jen na papíře! Ale co si mám pěkného myslet o společnosti, která vy´znam funkční rodiny přehlízí a přímo, i nepřímo, ji podkopává?! Přímo tím, ze existuje a je i podporováno neustálé a vsudypřítomné podceňování vy´znamu otců pro vy´chovu dítěte vůbec, nemluvě o porozvodové péči o dítě,např.: reklamy ( Maminka ví,co je pro její děti nejlepsí.), televizní pořady ( v drtivé větsině je to o tom, jak se otec nezajímá o své problémové dítě, ale uz se nemluví o tom, jak a proč k tomu doslo ), prezentace různy´ch umělců a intelektuálů v médiích k vy´znamu manzelství a rodiny ( Manzelství je přezitek.), nefunkčnost soudního systému v opatrovnicky´ch věcech, atd. ...

Nejsem v zádném případě pro cenzuru, a? se prezentuje kdo chce kde chce, ale nesouhlasím s nevyvázeností názorů v médiích ( proto také písu tento článek ); ono by se potom ukázalo, ze i tatínek ví, co je pro JEJICH děti nejlepsí, a také, ze otec měl zájem podílet se na vy´chově svého dítěte, ale ze mu to by´valá manzelka ( za pomoci soudů ) nedovolila, z čehoz plynou do budoucna jen problémy, atd. ...

Nepřímo tím, ze na stejnou úroveň k funkční rodině je kladena vy´chova dítěte jen jedním z rodičů a také případná vy´chova dítěte v různy´ch registrovany´ch i neregistrovany´ch partnerstvích osob stejného pohlaví. Vy´chova dítěte jen jedním z rodičů přinásí pro dítě v pozdějsím zivotě zásadní problém - nedostatek či úplná absence jakékoliv snahy o kompromis v zivotě se svy´m budoucím partnerem, coz vede k nárůstu počtu rozvodů ( je nám mnohdy předkládáno, ze je to legitimní řesení partnersky´ch neshod?! ) a také roste počet občanů, kteří uz programově nechtějí trvale zít s niky´m. A vy´chova v různy´ch partnerstvích osob stejného pohlaví přinásí problém identifikace dítěte s jedním z ,,rodičů,, pro jeho pozdějsí zivot. Zmínil jsem se zde téz o rovnoprávnosti muze a zeny - ta existuje pouze na papíře, coz pro reálny´ zivot zdaleka nestačí. S touto skutečností jistě souvisí tato fakta : návrh na rozvod u nás podává v 67% zena, u rozvodového soudu ,,obdrzí,, 89% dětí do své péče zena a o rozdělení majetku po rozvodu na 50/50 si můze mnoho muzů nechat jen zdát. Co tato fakta naznačují? Takze otázka zní: Tolerovat, netolerovat či by´t lhostejny´?

V zádném případě nebudu tolerovat, ani nebudu lhostejny´ k tomu, ze stát pod rouskou respektování skutečnosti ( slova p.ministra spravedlnosti !?! ) neustále zasahuje do chodu rodin! Nase společnost totiz stojí na křes?ansky´ch základech - manzelství, rodina a desatero! Jiná cesta nikam nevede - vzpomeňte na kdysi slavnou řísi Římskou!

Braňme mravní zdraví státu!