Malý dárek - koření vztahu

ČASTÁ STÍŽNOST ŽEN (z archivu Jany Šulcové)

Právě včera jsme v našem "studijním" kroužku probíraly, že by muži měli být pozornější vůči nám ženám častěji. Nejen o narozeninách či svátku. A závěr? Vždyť to nemusí být veliká kytice květin, ale stačí, když je to maličkost, třeba malá čokoláda a ten krásný pocit, že na Vás ten druhý myslel.

____________

Malý dárek jako vyznání lásky

Hana Formánková

Ano, stačí maličkost, abychom věděli že na nás náš drahý myslel.

Proč je však pro muže taková maličkost velký problém?

Právě proto, že je to maličkost a oni ji považují za nepodstatnou. Muži jsou hrdinové velkých činů. Postaví dům, koupí auto, vydělají na drahou dovolenou, na luxusní oblečení. A žena místo toho, aby jásala radostí, cítí se citově frustrovaná, protože její drahý je neustále v práci. Doma je utahaný, nikam se mu nechce, anebo pracuje i doma. aby uspokojil materiální touhy své drahé. A proč to všechno dělá? Protože ji miluje, a svou lásku jí dokazuje velkými činy. Lovec se soustřeďuje na materiální potřeby, čímž zanedbává citové potřeby ženy. A tak se jeho drahá přes veškerý materiální komfort cítí zanedbávaná, citově frustrovaná a považuje svého drahouška za sobce, který myslí jen na svou kariéru.

A v tom je zakopaný pes. Ženě stačí maličkost, a muž ji svou lásku dokazuje velkými činy. Ona jeho velké činy považuje za projev jeho soutěživého ega a nikoliv projev lásky k ní. Z jejího pohledu on myslí jen práci a ji zanedbává a přitom stačí pozvání na večeři, šperk či kytice a žena vidí jeho lásku. Jenomže muž nevidí, že “drobný“ dárek je pro jeho drahou důkaz jeho lásky a odpálkuje její požadavek slovy:“ Vždyť máš na kontě dost peněz, kup si co chceš.“

Problém frustrované ženy je stejný ve všech společenských vrstvách. S citovou frustrací se setkáme nejen u partnerek či manželek milionářů Když se sneseme z luxusních výšin horních deseti tisíc mezi střední a chudší vrstvu, narazíme na stejný problém v menším měřítku, kde šperk vyměníme za bonboniéru nebo čokoládu a honosnou kytici za kytičku sněženek nebo fialek.

Zatímco muž považuje svatbu či soužití s ženou za konečný verdikt vyznání lásky (jinak by s ní přeci nebyl), žena potřebuje být o jeho lásce stále ujišťována. Nemá ani tolik sebevědomí, aby ji jedno vyznání vystačilo na celý život a ani žádnou záruku, že se její muž nezamiluje do jiné, nebo že s ní nezůstává jen kvůli dětem. A právě zde hrají velkou roli drobné dárky, neboli znamení: myslí na mě, má mě rád.

Jenomže, muž nechápe ženskou drobnodárkovou potřebu.

On vidí v drobných dárcích opět uspokojování materiálních potřeb, proto nechápe, proč jeho drahá, jejíž materiální potřeby uspokojuje dle svých možností svým kontem, lpí na drobných maličkostech. Považuje je za malichernost, nechápe, že drobnými dárky uspokojuje citové potřeby své drahé.

A tak zaleží na ženě budovatelce vztahů, aby svého drahouška správně motivovala. Motivace tak spočívá ve vysvětlení rozdílu mezi materiální a citovou potřebou ženy a také v projevu radosti nad drobným dárkem.

Chválit, chválit a zase chválit a uvidíte, jak se dávání drobných dárků stane příjemnou záležitostí i pro muže. Motivace k nošení dalších dárků může být samozřejmě i jiná (a nemyslím jen na dobrou večeři), ale to už záleží na každé ženě, jak svého drahouška naladí k drobnodárkovému vyznání lásky.

A když na vás padne chmura stereotypu nezapomínejte, že

muž lovící mamuta, dokazuje své ženě lásku, zrovna tak jako ona mu dokazuje svou lásku péčí o domácí krb. Záleží jen na vás, jestli si stereotyp dokážete zpestřit správnou motivací svého drahého. Nechtějte od můžu nemožné: aby na to přišli sami. Oni prostě uvažují jinak, což neznamená, že vás nemají rádi.