Peníze nebo šance?

Matky s malými dětmi se nikdy neměly tak dobře, jako teď. Měsíčně „berou“ od státu (tedy od nás všech) přes sedm tisíc korun, k tomu si mohou neomezeně přivydělávat. Vždycky to ale tak nebylo.

Na to si dobře vzpomínají matky starších dětí. Před deseti lety, kdy se narodil můj syn, byla třeba situace taková, že onen příspěvek činil pouze něco přes dva tisíce, což tehdy nebylo ani životní minimum jedné osoby. Když si matka přivydělala víc než jen určitou částku, musela příspěvek, který za celý rok pobrala (cca 28.000 Kč), hned příští rok zase pěkně státu vrátit, celý a najednou, ber, kde ber. A pokud byla matka OSVČ, započítával se do toho přivýdělku celý její příjem bez odečtení nákladů, byť prokazatelných. Povzbuzující, že?

Když si to dnešní matky ale pěkně rozloží, mohou doma s dětmi zůstat za celkem slušných podmínek dlouhou řadu let. Jenže, co potom? Jak asi najde práci taková matka tří dětí po dvanácti letech v domácnosti? Kdyby na první mateřskou odešla třeba v takových normálních šestadvaceti (v nejlepším případě s několika roky praxe), bude jí teď osmatřicet. A problémy s hledáním zaměstnání začínají u mužů sice až kolem padesátky, u žen však už o deset let dříve. Pokud nebude natolik bohatá, aby nemusela ani se třemi dětmi vůbec pracovat, troufnu si tvrdit, že skončí na úřadu práce, eventuálně ze zoufalství půjde dělat cokoliv.

Velkorysá podpora státu (poměrně dost peněz po dost dlouhou dobu) se tak po několika letech velmi razantně obrátí proti tomu, kdo ji bezstarostně přijímal, tedy z 99 % proti ženám. Neměla by proto tato podpora mít částečně takovou podobu, aby osobám pečujícím o malé děti umožnila třeba kontakt s jejich profesí, zvýšení kvalifikace a podobně?

Místo časti peněz by to tak třeba matky či otcové mohli (ne museli) čerpat účast na bezplatných dopoledních kursech práce na počítači anebo angličtiny či čehokoliv jiného podobně užitečného se zajištěným hlídaním v místě konání kursů, třeba 2x týdně po hodině. Mohli by navštěvovat státem placená rodičovská (nejen mateřská) centra s možností hlídání dítěte i bez přítomnosti matky či otce třeba dvě hodiny denně. Rodiny s dětmi (nejen do čtyř let věku) by mohly mít právo na bezplatný internet ve své domácnosti (příspěvek na počítač, placení ADSL připojení).

Dnes to asi zní jako utopie, zítra možná budeme o krok dál. Protože dávat rodinám s dětmi peníze je sice krásné, ale přidat jim k tomu i příležitosti je ještě mnohem krásnější. A hlavně přínosnější. Nejen pro ně, ale nakonec pro nás všechny, kteří na rodiny s malými dětmi z našich výdělků prostřednictvím státního rozpočtu přispíváme.