Zklamání v Červeném Újezdě

Nově postavený středověký hrad v obci Červený Újezd na okrese Praha-západ nedaleko Unhoště jsme navštívili vloni na podzim – a byli jsme naprosto unešeni. O to nepříjemnější bylo letošní lednové překvapení.

Původně jsme se tam chystali již dávno, ale náhoda nás tam až při nedělním fotbalovém zápase našeho syna s místním oddílem. Zatímco chlapec hrál, dojeli jsme si tam s manželem na kafe. Novodobý středověký hrad postavený v letech 2001-2002 je středověčtější než středověk sám a ze všeho nejvíce nás fascinoval jídelní lístek. Nabízená jídla nebyla obecně sice nejlevnější, ale zato slibovala nevídaný gurmánský zážitek v unikátním prostředí. Zalíbilo se mi nadívané holoubátko v kaštanovém hnízdečku (či tak nějak se to jmenovalo) za 330 Kč (bez přílohy). Rozhodli jsme se, že ho dostanu k narozeninám 20. ledna a rodina při té příležitosti ochutná i další speciality.

Kýžený sobota nastala, orkán nepřerušil Červenému Újezdu přívod proudu, a tak jsme vyrazili, řádně vyhladovělí, abychom si to opravdu užili.

No neužili jsme si. I když na vratech visel jídelní lístek tak, jak jsem si ho pamatovala od podzimu, v restauraci na nás čekala jeho podstatně kratší verze – jen sedm hlavních jídel a bez holoubátka. Číšník nám striktně vysvětlil, že nyní se v poledne o víkendu jiná jídla už nepodávají. Ano, dříve bývala větší nabídka, ale když se na oběd nahrne více hostů, kuchyně nestíhá a lidé si potom stěžují, že dlouho čekají. A tak se jídlení lístek seškrtal. Kdo chce holoubátko, nebo candáta, na kterého sem přijela rodinka u vedlejšího stolu, musí přijet v poledne ve všední den anebo navečer. Že se do Červeného Újezda v tuto dobu nedostanete? No to je váš problém. I když to číšník neřekl takto doslova, jeho gesta byla více než výmluvná.

Nechtěla jsem dělat scény a zvolila proto náhradní variantu, panenskou svíčkovou nadívanou ovčím sýrem a bazalkou. Nechci, aby to vypadalo, že se Červenému Újezdu mstím za pokažené narozeniny, ale nebylo to zrovna vydařené jídlo, bez jakékoliv výraznější chuti, vysušené a s minimální oblohou, takže onen kousek panenky působil na talíři jaksi ztraceným dojmem. Manžel podobně hodnotil i své maso na třísce. Nepříliš vzhledně, hlavně opět jaksi seschle, vypadala i uzená kachna, kterou si dal vedlejší stůl.

Rozhodli jsme se proto, že Červený Újezd potrestáme jediným možným způsobem. Totiž že neutratíme víc, než je nezbytně nutné. I když jsme měli původně velkorysejší plány, nakonec jsme se dostali „jen“ na 680 Kč za tři hlavní jídla (po 145 Kč, tuším), tři povinné „úvody“ po 25 Kč (plátek paštiky a krajíček jakéhosi chleba se semínky), 1x brambory ve slupce (podivné nelahodné chuti), jedno pivo nealko, jedno malé pivo, jednu horkou čokoládu a nějaký džus. Víno, o kterém jsem původně uvažovala, nebylo na víkendovém jídelním lístku ani uvedeno, předkrm, moučník anebo kávu se nám personál nepokusil nabídnout ani ze zdvořilosti. Možná už z našich nenadšených výrazů pochopil, že nás tam již víckrát neuvidí.

O Červeném Újezdu jsem chtěla původně napsat úplně jiný článek, jak je to tam krásné, jak pěkný vybudovali skanzen a zahradu, jak jsme si tam pochutnali. Nepochopila jsem, proč zájem hostů o toto jinak velmi pěkné místo nevede k rozšíření poskytovaných služeb, ale naopak k seškrtání jídelního lístku - asi za trest, že se tam ti lidé vydali. Nechápu, jak může personál bavit každému vysvětlovat, proč nedostane jídlo, na které se těšil – že se při tom necítí ani trochu trapně? Možná cítí, ale stejně nemůže nic dělat. A když už se tam vaří jenom sedm druhů hlavních jídel, proč výsledek působí tak odbytým dojmem? Třeba jen Červený Újezd prochází nějakou krizí, třeba si už tam vydělali dost a tak nestojí o další hosty a jejich peníze. My už jim je nutit nebudeme.