Poctivé holky přijdou do pekla

Nevím, jak vy, ale nemám ráda revizory. Ačkoliv odjakživa jezdím na platné jízdenky, či průkazku MHD, vždy když mě zastaví revizor, připadám si jako kriminální živel, jenž nestoudně využívá bohulibé služby pražské dopravy.

Přeci jen do práce to mám přes celou Prahu a chodit pěšky by se mi opravdu nechtělo. Kupuji si vymoženost jménem časová jízdenka, a proto si každého čtvrt roku opatřuji novou.

Bohužel se mi přihodilo něco, co bych opravdu nečekala, zapomněla jsem si koupit nový kupón, zapomněla jsem na to, že jeho platnost skončila pátkem 11. listopadu a tím jsem se dopustila činnosti takřka trestné. Neb jsem ve své prostoduchosti vyrazila v pondělí 13. listopadu do práce, aniž bych si řádně opatřila jízdenku. Prostě mi to nedošlo, a ani mě nenapadlo si svůj časový kupón zkontrolovat. Jelikož mě zastavují revizoři v metru nejméně třikrát týdně, za což jsem jim neskonale vděčná, s rukama plnýma nákupních tašek neznám větší slasti, než se přehrabovat v kabelce a hledat průkazku, domnívala jsem se, že je vše v pořádku, ale nebylo.

Věřím tomu, že pan revizor měl o půl osmé obrovskou radost, když načapal jednu poloospalou ženštinu jedoucí do práce, kterak porušila zákony slušnosti. A tak mi ten pracovní týden začal přenádherně, neboť jsem přišla o pětistovku. Člověk v životě přijde o víc. Ale z principu mě to naštvalo. Dopustila jsem se něčeho naprosto nezáměrně a nevědomky. Předpokládám, že každé inteligentní bytosti musí být jasné, že jedinec, který si kupuje čtvrtletní kupóny nebude asi ten pravý černý pasažér vyžívající se v jízdě zadarmo. A tím typ cestujícího, jenž vytrvale okrádá dopravní podnik. Znám spoustu lidí, jež skutečně načerno jezdí, a vyjde jim tak doprava mnohem levněji. A co bezdomovci, nebo jiné sociálně znevýhodněné skupiny, které v dopravních prostředcích potkávám. V životě jsem je nespatřila cvaknout si ani lístek. Ale rozhodně bych jim nerada křivdila.

Výmluvným mementem pak zůstalo, když mě laskavý pan revizor po úhradě 500 Kč dovolil, že nemusím vystoupit, ale mohu i dojet do zaměstnání.

Nakonec můžu být ráda, že mi ještě nevynadal. Inu s poctivostí člověk skutečně nejdál dojde, ale ještě se nikdo odtamtud nevrátil. A jediné co bych po dnešním ranním zážitku všem vzkázala – jezděte na černo, protože se vám může stát, že si prostě zapomenete kupón koupit a pak vás nějaký chytrák nechá zaplatit pokutu.

Uznávám v tomto případě svou chybu, ale byla neúmyslná, ve finále jsem se ale postavila do řady těch, kteří jen zneužívají veřejné dopravy a na které dopravní podnik doplácí. Přála bych proto dopravnímu podniku, aby na ostatní „doplácel“ tak jako na mě.