Galantně muži ženám rovnost šancí nedají

Dne 19.10.2006 otiskly Hospodářské noviny článek Matyáše Zrna s názvem Feministická Žába na státním prameni. Autor kritizuje projekt, který vzdělává pedagogickou veřejnost a jejím prostřednictvím dorůstající českou populaci v otázce rovnosti mužů a žen. Nelíbí se mu vydávání státních peněz na takovéto projekty v situaci, kdy je sociální stát v krizi. Hovoří o eráru…

Princové a princezny v patriarchátu

Autor si evidentně není vědom, že po dlouhá staletí ovládaly životy lidí ideologie patriarchátu, které vytvořily stereotypy chování vyhovující mužům. Sami si porovnejte, kolik času a pozornosti se veřejně věnuje mužským zájmům, jako je obchodování na burze, sportovnímu zápolení, bojům o moc a majetek, násilí, akcentu na hierarchii, rozum, logiku, technologii a techniku v porovnání s tím, kolik času a pozornosti se veřejně věnuje ženským hodnotám, kterými je péče o druhé, starost o zachování života, výchova, čistota a zdraví dětí, spolupráce, vztahy, empatie, city, emoce, nezištná láska, domácí práce a povinnosti? Podívejte se na večerní televizní zpravodajství, otevřete denní tisk, udělejte si soukromou statistiku… Disharmonickou společnost, která hledí na svět jen jedním okem provází jeden problém za druhým, krize stíhá krizi, než se vyřeší jedna, už je tady druhá. Stále se hasí nějaký požár, ačkoliv by stačilo přijít na jeho ohnisko, zjistit příčinu a život bychom mohli žít v klidu, radosti a míru. Je však takový zájem? Z vlastní zkušenosti vím, že v Čechách nikoliv. V zahraničním průvodci bylo kdysi psáno, že čeští muži jsou experti na všechno a české ženy milé, přátelské a průměrně inteligentní… Současný prezident oslovuje v novoročním projevu pouze vážené pány, čeština ani nemá ekvivalent obecného oslovení pro ženy stejného významu.

Nesrozumitelný gender

Pan Zrno kritizuje terminologii, neví, co se za ní skrývá. Má pravdu, většina veřejnosti slovo gender ve slovníku nemá. Proč však? Není zde náhodou mezera, kterou je třeba urychleně zaplnit? Jazyk odráží realitu, která se následně promítá v jazyce. Rozdíly mezi muži a ženami jsou vědomě vnímány pouze biologicky (rod, pohlaví), kdežto o kulturních (gender) nemá česká společnost, včetně pana Zrna, ponětí. Je paradoxem, že první československý prezident si vzal jméno své ženy, Tomáš Garigue Masaryk a žena přijala jeho jméno Charlotta Garigue Masaryk. Nikdo se nemusel adaptovat, ztrácet svoji dosavadní identitu a získával novou skrze partnera, tak, jak je tomu ve většině případů dodnes. Své spolužačky z ekonomické školy už neznám a ani nevím, jak hledat, všechny se jmenují jinak, než jsou podepsané na školním tablu. Vnímají i nepoučení rozdíl mezi panem doktorem, paní doktorkou a paní doktorovou? A také to, že pán je pán, kdežto paní se dělí na slečnu, mladou paní, paní… Myslíte si, že jde jen o slovíčkaření? Pak se mýlíte, stejně jako pan Zrno. Přijde-li do společnosti žen i jen jeden muž, píšeme -i- , přijde-li do společnosti mužů jakékoliv množství žen, píšeme stále -i-. Ypsilon se používá jen při zdůrazněné výlučně ženské společnosti. Všímejte si, že když se hovoří o lidech, tak se hovoří o mužích.

Symbolika i na záchodcích

Z tautologie pana Zrna jsem si uvědomila, že na základních školách jsou záchodky společné pro dívky i chlapce. Děti jsou brány vědomě jako děti, podvědomě je však genderová symbolika úplně všude. Chlapečci se strojí do modrého a holčičky do růžového, od narození se podvědomě chováme jinak k dívce a jinak k chlapci. Při studiu managementu nám v jedné učebnici ukázali obrázek, jak je podvědomě, podprahově vnímán muž při vstupu do místnosti. Je velký a ve středu. Žena je vnímána maličká v nejvzdálenějším koutě. Jaké úsilí musí vynaložit, než se dostane na úroveň muže a pak ještě dokazovat, že je stejně dobrá, případně lepší než on? Zpět však k těm toaletám. Do bytů se nedávají mušle, používáme všichni jednu mísu, na které bývá prkénko, které muži při malé potřebě zvedají. Ti slušnější vrací zpět do původní polohy, nicméně jsem si všimla prkének, která byla trvale nahoře; ženy ho při odchodu zvedaly, aby usnadnily život pánu tvorstva. Také téměř výlučně ona si všímá prázdné role toaletního papíru a dodává novou. Nepodstatná prkotina? Maminka mé kolegyně si přivydělávala úklidem ve stoprocentní mužské firmě. Vedle klimatizace, špičkové techniky, pánů v oblecích, tam býval vždy odporný nepořádek. Stalo se jí, že při úklidu pánské toalety přišel manager kolem třicítky v kravatě a obleku a začal močit v přítomnosti šedesátileté ženy, doslova jí nad hlavou. Také nepodstatná prkotina?

Zaplaťte a my to změníme

Zdá se, že autorovi zdaleka nevadí vytunelované miliardy, peníze nastrkané do dotování bank, zkorumpovaná politika, daleko víc mu leží v žaludku statisíce investované do vzdělávání v rovnosti šancí. I to je důsledek patriarchální kultury a jejích hodnot, na které doplácíme všichni, jak ženy, tak muži. Na argument, který jsem dostala e-mailem, že křesťanský Občanský institut zaměstnávající pana Zrna je financován pouze soukromými dárci a nečerpá státní peníze dodávám, že pro muže není problémem podporovat muže, od dětství jsou vedeni k mužské solidaritě, trénováni v kolektivních hrách a tak financování fotbalu, hokeje a náboženských sdružení s dominantním maskulinním vedením a obsazením vždy svého sponzora najde. Ženy jsou od dětských her vedeny k službě, solidaritě s muži a z toho i vyplývající nesolidárnosti s ostatními ženami. Od dětství si chlapci hrají na velkých fotbalových hřištích a děvčata v koutku krmí a strojí panenky. Jednou jsme však vstoupili do Evropské unie a tak dobrovolně, či pod tlakem se budeme muset dříve či později začít chovat jako obyvatelstvo Evropy. Strukturální fondy, peníze, které k nám budou do roku 2013 přicházet, tomu mají napomoci. Nejde jen o pozvednutí ekonomické úrovně, o vybudování dalších kilometrů dálnic, o materiální blaho. Jde také o kulturu života, o sociální úroveň, která není jen o tom, kolik korun či eur připadá na hlavu. Fakt, že je Česká republika na předposledním místě mezi zeměmi EU v čerpání evropských peněz vypovídá o nepochopení Evropských hodnot spravedlnosti a rovnosti. Každý projekt totiž musí prokázat, že řeší téma rovných příležitostí, trvalé udržitelnosti, informační společnosti a komunitního rozvoje v tzv. horizontálních kritériích. Pro dokreslení ještě upozorňuji na statistiku OSN, podle které 95 % veškerého světového majetku patří mužům, ženám jen 5 %, ačkoliv tvoří polovinu lidstva a vykonávají dvě třetiny potřebné práce (měřeno v hodinách). Vedle toho je také zajímavé připomenout, že 95 % všech trestných činů páchají muži. I to je důsledek disharmonie zmíněné v úvodu a zdůvodňující potřebu genderové osvěty, které si jsou v Evropě - na rozdíl od Čech - dobře vědomi. Znají totiž zdejší prostředí, kulturu a historii, vědí, že do 19. století neměly ženy právo na vzdělání, do začátku 20. století nesměly volit a být voleny. Z lásky k nám, milé ženy, nám muži tato práva kdysi nedali, a jak se zdá, rovnost příležitostí ve všech oblastech života jen tak nedají. Svědčí o tom i jednoznačné odpovědi na otázky: Sejdou-li se dva muži a jedna žena, kdo bude vařit kafe a psát zápis? Sejdou-li se dvě ženy a jeden muži, kdo bude řídit?

Autorka je vedoucí projektu Quo vadis, femina? – vize žen o trvale udržitelném životě Agentury GAIA spolufinancovaném ESF EU a státním rozpočtem ČR