Být matkou není práce

To jsem se zase jednou zasmála. Ve chvílích své mateřské dovolené (chacha – dovolené!!!) před nějakými osmi lety jsem si spočítala, že jako plat dostávám asi 2,90 Kč/hod a spočítala jsem si, že kdybych za to všechno měla dostávat regulérní plat vč. příplatků za soboty, neděle, svátky a noční, brala bych asi 35.000 Kč měsíčně anebo bych tutéž částku musela dávat někomu jinému, aby to všechno za mě dělal. Můj sebemrskačský výpočet okolí odsoudilo, že to nemůžu takhle brát atd. atp. Tehdy jsem byla hodně naštvaná a cítila jsem se hodně nedoceněná, je ale fakt, že okolí mělo pravdu. Proč jsem se zasmála? Téměř stejný výpočet předložila 20. 11. 2004 MF Dnes a měsíční hodnotu té práce ocenila na 4,96 Kč/hod. a cca 31.000 měsíčně (zapomněli na noční atd.). Dnes by si ten výpočet mohli zopakovat – třeba už vše vychází příznivěji, což se odrazilo i na nedávném zvýšení porodnosti.

Znovu jsem se při uklízení archivu na počítači vrátila ke své dávné úvaze a usoudila, že to je opravdu pitomost. Proč by mi měl někdo platit za moji sociální roli (matka), kterou jsem si ještě navíc zcela dobrovolně vybrala. A napadlo mě, jak jsme v té naší superkonzumní společnosti navyklí všechno měřit jenom penězi a ničím jiným.

Já vím, ono je to obtížné, zvyknout si, že jednu chvíli pro sebe mají dva lidé dva platy a hup, narozením dítětem už jsou tři, ale plat jen jediný. Životní úroveň takto postižených jedinců tak spadne o dvě třetiny, o celých 66,6%! A co my, rodiče, čekáme výměnou za ty ztracené dvě třetiny příjmu? Hodné, milé, vlídné, laskavé, chápavé a bůhví jaké ještě potomky. A co dostaneme? No, to už si zhodnoťte sami. Má to tedy všechno smysl? Jistě, ale jen pro toho, kdo děti opravdu u hloubi duše chce a toto riziko na sebe dobrovolně bere.

Už dlouho uvažuji o jedné naprosto neschůdné sociální reformě - zrušit všechny dávky vázané na dítě. Vždyť proč by mi měl někdo platit za to, že si pořídím dítě? A jak k tomu přijdou ti, co tak učinit nemohou nebo jen nechtějí? Plat matky (či otce) tak bude zcela správně nula korun, protože to také není žádné povolání. Na druhou stranu je zapotřebí ponechat příspěvky pro všechny sociálně slabé občany bez ohledu na jejich dětnost.

Děti dnes mají smůlu, že jeho hodnotu poměřujeme hmotnými statky, které jsme si místo něj mohli dopřát, vypočítáváme cenu „obětovaných příležitostí“, na kterou nás přišlo a prohlížení vánočních katalogů (namátkou Vánoční inspirace, náramek Halada, 109.000 Kč) vyvolává v matkách výbuchy sarkastického smíchu. Ve společnosti, kde se vše počítá na peníze, je dítě opravdu krutě minusovou položkou. Tak už se na to vykašleme. Ať si dítě pořídí ten, kdo ho opravdu chce. A když ho chtěl, ať si nestěžuje, že mu místo něj nestojí v garáži bavorák. Anebo že má sotva pětikorunu na hodinu.