Vymřeme po přeslici?

„Naučte ženský číst a přestanou rodit!“ horlil proti kampani za vzdělání žen nejmenovaný politik jedné africké země. Snad ani netušil, jak hlubokou řekl pravdu.

Zatímco v jeho vlasti negramotné ženy rodí až se tamní hory zelenají i v době sucha, naše víc než jen gramotné ženy vykazují jednu z nejnižších porodností na světě vůbec. Tak nízkou, že českému národu hrozí vymření. Že by čas určený k plození potomků věnovaly četbě?

Takovou odpověď ještě žádný sociologický výzkum sice nepřinesl, ale v podstatě bude mít ten africký politik pravdu. Před ženou, která umí číst, se otevřely i jiné životní obzory než jen mateřství. A když se k tomu přidá ještě dostupná a spolehlivá antikoncepce, nikdo už ženu rodit nedonutí. Zvlášť, když se tak zase o pořádný kus přiblížila světu mužů, kteří toho mohou a mají víc jen proto, že je děti neomezují tolik, jako ženy.

Odpověděl si však někdo na otázku, proč přesně se u nás ženám nezdá atraktivní mít děti? Když se zeptáte jich samotných, obvykle se dozvíte, že dotyčná by dítě ráda měla. Ale nemůže, protože zatím nemá partnera, bydlení, zajištěný příjem. Tento velmi odpovědný postoj se jejich matkám, marně čekajícím na vnoučata, jeví jako odsouzeníhodná sobeckost a pohodlnost, neochota obětovat se pro děti, jakkoliv se omezovat. Ony přece také neměly byt ani peníze, ale přesto se vdaly a rodily. Nežily s nikým bez papíru a nepořídily si místo dítěte psa, jak je to běžné dnes. Svým dcerám však přesto byly jako matky zjevně špatným příkladem, když ty se mateřství tak brání. Zatím ovšem také nikdo otevřeně neřekl, že kdyby dnešní žena porodem dítěte více získávala, než ztrácela, nebavíme se o krizi porodnosti.

Rýpněme v tom hlouběji. Peníze dnes mají větší hodnotu, protože je možné za ně toho pořídit více než za socialismu před třiceti lety. Současná společnost zároveň staví materiální hodnoty na žebříčku hodnot velmi vysoko. Nakonec na ně hbitě přepočte i to dítě. Za první rok života dítěte by to vydalo na jednu luxusní dovolenou, prvňáček rovná se nové auto, absolvent vysoké školy má cenu doslova milionovou. Plus ztráty na výdělku rodiče na mateřské dovolené.

Ještě hůře než peníze se ale zřejmě obětují příležitosti, nejen například profesní růst, ale třeba i jediný živý koncert oblíbené kapely v ČR nebo svatba nejlepší kamarádky, které proležíte třeba na udržovaném těhotenství ve špitále. Naopak zažijete věci, bez kterých byste se obešla. Nekonečné čekání po doktorech, tělesné nepohodlí, bezmocnost, bolest, strach. Proč se tomu nevyhnout, když to jde? Tak nebudu mít děti. No a co?

Problém začali vnímat i současní muži ve věku potencionálních otců. Natolik, že dokonce na stránkách „svých“ časopisů řeší otázku: Jak mám svoji třicetiletou, ekonomicky soběstačnou a profesně úspěšnou partnerku přesvědčit, aby se mnou měla dítě? Dotyčný mladý muž vzápětí upřímně konstatuje, že on by se na devět měsíců také jen těžko vzdával svého oblíbeného červeného vína a že to proto těžko může po někom jiném. Jinými slovy – dítě nebude. No a co? „idí je přece dost.

Asi poprvé v dějinách vůbec mohou dnes ženy samy svobodně rozhodovat, zda dítě chtějí, anebo ne. Pro muže, zvyklé po tisíciletí vlastnit a plně ovládat nejen domy a dobytek, ale i ženy a děti, je to úplně nová a jistě i dost traumatizující zkušenost. Dříve daleko přísně oddělené a neslučitelné světy obou pohlaví se prolínají, vytrácí se tradiční ženská i tradiční mužská role. Pokud budou muži chtít mít potomky, budou toho muset pro jejich matky dělat daleko víc, než byli dosud zvyklí a spravedlivěji tak rozložit omezení, které to s sebou nese.

Přesto existují hotové „reklamy na mateřství“. Obvykle se vyskytují na stránkách společenských magazínů v podobě slavných matek, které se kvůli dítěti rozhodně nevzdaly svých zajímavých profesí ani jiných aktivit, nečerpají žádnou mateřskou dovolenou, zaměstnávají chůvy a těší se i podpoře svých partnerů. Své chtěné mateřství nevnímají jako frustrující oběť, ale jako další rozměr života, který v pohodě zvládají. Proč? Protože je mateřství o nic nepřipravilo. Ani o značkové oblečení, tentokrát těhotenské, ani o dovolenou u moře. Po mateřské dovolené nebudou muset na pracovní úřad a nečekají na dávky každý měsíc jako na smilování. Neocitly se prostým faktem porodu ve společenském i finančním ghettu. Proč by tedy nebyly šťastnými matkami. Příliš materiální vysvětlení? Jistě. Jenže je to materiální svět, ve kterém žijeme. Svět, kde vám nikdo sám od sebe nepomůže ani s kočárkem z autobusu. Zatím.