Tajemství záhadné lučištnice 5.- 6.díl

Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE

5. KAPITOLA

„Ahoj kočky, nemáte nějakou záhadu, kterou potřebujete rozluštit?“

zeptal se Marek zvesela, když vstoupil do dveří kanceláře.

„Máme,“ usmála se na něj Květa, „proč jsou mužský nevěrný?!“

„Jo,tak to je teda nerozluštitelná záhada. Nemáš tam něco lehčího?“ odpověděl jí rozverně Marek.

„To je dobře, že jdeš,“ řekla mu Saša, „volala mi Majka, kdy vlítneš na tu záhadu na Housce.

„No už se chystám na startovní dráhu. Pozítří bych mohl vzlítnout,“ odpověděl ji Marek.

„Říkala, že čas na zkoumání máš jen ráno do 10 a pak až odpoledne po pátý, akorát v pondělí máš celej den, to mají zavřeno. Musíš respektovat návštěvní hodiny,“ dodala Saša.

„Ok,“ řekl Marek.

„No aspoň ti nehrozí, že tě znásilní záhadná blondýna, když budeš zašitej na hradě,“ řekla mu Květa.

„Jaká záhadná blondýna?“ zeptal se Marek.

„No ta co znásilňuje chlapi.Teda spíš jejich mužské ego. Ty nečteš noviny? zeptala se ho Květa a ukázala na noviny rozložené na stole, kde bylo na hlavní straně palcovými titulky napsáno: Další oběť záhadné blondýny!!!!

„Čtu“ odpověděl Marek, „ale tohle jsem nečet, myslel jsem, že to jsou jen takový bulvární psychožvásty pro naivky, co skočej na všechno.“

„No to bych neřekla. Možná je to ta pravá záhada pro tebe,“ řekla ironicky Saša.

„Možná bys měl Housku odložit a věnovat se záhadné blondýně,“ popíchla ho i Květa, když mu podávala noviny.

„Ukaž,“ řekl Marek s úsměvem a začal číst článek o dalším případu muže, který ztratil své já a začal se chovat úplně opačně než předtím. Problémy začal mít od té doby, co strávil noc s neznámou blonďatou krasavicí, s níž zažil fantastický sex. Markovi během čtení pomalu tuhl úsměv na rtech. Sakra to je jako by to psali o Rosťovi. Jenomže Rosťa si na nic nestěžoval, byl se svou změnou spokojenej, proběhlo Markovi hlavou.

„No možná na tom něco je,“ řekl zamyšleně, když dočetl článek.

„No tak si dej pozor na blondýnky,“ varovala ho ironicky Květa.

„No ale, podle vyjádření toho psychologa jde ta blondýna především po testosteronovejch samcích. Ješitnejch, agresivních, bezohledných kariéristech. Takže ty takovej hodnej skromnej chlapec se nemusíš bát,“ uklidňovala ho s úsměvem Saša

„Tak to mám štěstí, anebo smůlu a přijdu o fantastický sex?“ řekl ironicky Marek a všichni se zasmáli.

„Tak kočky, já musím letět,“ řekl náhle Marek a vyrazil ze dveří kanceláře.

Na cestě k výtahu vytáhl mobil a zavolal Rosťovi.

„Čet si dnešní Doksan?“ vyhrkl Rosťu, když se mu ozval v telefonu.

„No čet a co má bejt?“ zeptal se udiveně Rosťa.

„Čet si ten článek na titulní straně?“ ptal se Marek.

„No jasně“ odpověděl stále nechápavě Rosťa.

„No a co na to říkáš?“ zeptal se nedočkavě Marek.

„A co bych měl na to říkat?“ ptal se dál udiveně Rosťa.

„Ta krásná blondýnka ti nic nepřipomíná?“ ptal se vzrušeně Marek.

„No připomíná, ale to přeci nemusí být ta samá,“ odrazil jeho podezřeni Rosťa.

„Ne? A nezměnil si náhodou svý názory po noci strávený s ní?“ zeptal se ho rázně Marek.

„Ty si magor! Já nezměnil svý názory. Jen říkám, že i manželství má pro chlapa výhody, když si to umí zařídit a s tím nemá žádná blondýna nic společnýho, to je moje rozhodnutí,“ opověděl naštvaně Rosťa.

„Aha tak soráč. Já jen, že mi tě ten článek silně připomněl. To jsem si oddech, že ses nestal další obětí záhadný blondýny,“ řekl Marek a ukončil hovor.

No jo, Rosťa si evidentně nechtěl připustit, že by někdo jiný rozhodl, nebo měl vliv na jeho život, pomyslel si Marek.

6. KAPITOLA

„Dobrý den, Marek Marten, záhadolog,“ řekl Marek, když mu Majka otevřela bránu.

„Dobrý den, Majka Fraumanová ,“ řekla a podala mu ruku.

„Hned vás zavedu do kaple. Ale můžete tam být jen do deseti a pak až od pátý odpoledne a v pondělí …

„Já vím,“ skočil jí do řeči Marek, „Saša mi to říkala.“

„Dočetl jsem se, že někteří turisté raději do hradu ani nevkročí, i když si předtím koupili vstupenku. A v kapli prý někteří i omdleli. Jak se tu cítíte vy? Vám se v kapli nedělá špatně?“ ptal se Marek cestou do kaple.

„Mně je tu dobře a v kapli se cítím přímo báječně,“ řekla spokojeně Majka.

„A co v noci neslyšela jste někdy hlasy, kroky, řinčení řetězů?“ vyptával se dál.

„Ne, já ne, ale Zuzana prý ano, když tu jednou přespávala,“ odpověděla.

„Která Zuzana?“ zeptal se.

„To je druhá průvodkyně. Nebydlí tu, ale občas tu přespí,“ vysvětlila mu.

„Aha, a mohl bych s ní někdy mluvit?

„Jistě přichází tak o půl desáté.“

„Vy jste tu nikdy nebyl?“ ptala se ho.

„Ale jo, byl. Jen na klasický prohlídce, když jsem si zapsal Housku do pořadníku svých záhad.“

Když vstoupili do kaple dýchl na Marka syrový závan minulosti. Ten nepříjemný nakyslý zápach znal z hrobek, ale tady žádná hrobka nebyla. Že by zápach z brány pekelné, která má být údajně pod podlahou kaple? Pomyslel si Marek.

„Necítila jste tu někdy zápach z pekla? zeptal se Majky s úsměvem.

„Ne, necítila,“ usmála se na něj Majka, „a ani nevím, jak je peklo cítit.

Jestli narážíte na bránu pekelnou, která má být tady pod podlahou, tak není zcela jistý, že tu je. Zmiňuje se sice o ní i Václav Hájek v Kronice české, ale jiné prameny tvrdí, že je vedle hradu, v místech kde je zbořenina kaple. Některé historické prameny uvádějí, že tu někde v těchto místech v 9 st. pukla skála, jiné, že tu byla bezedná studna. A z díry vystupovaly na zem hovada pekelná napůl lidé napůl zvířata. Lidé se snažili díru zasypat, ale to se nezdařilo, tak nad ní postavili kapli.“

„Já vím, čet jsem o tom, „ale zážitek Máchy tady na Housce, který popisuje v dopise příteli Eduardovi by přinejmenším nasvědčoval tomu, že tu někde je nějaká černá díra, která umožňuje cestování v čase. Pokud je ovšem jeho příběh o tom, že se ocitl v budoucnosti v roce 2006, pravdivý. Podle něj bychom dnes žili v pekle, protože si myslel, že ocitl v pekle,“ usmál se Marek.

„Jo, jestli je jeho příběh pravdivý zůstává otázkou, někteří lidé tvrdí, že se prokázalo, že dopis je fikcí. Fakt je, že Mácha dorazil na hrad přímo z hospůdky, takže v tom mohla sehrát roli Máchova bujná fantazie, posilněná alkoholem,“ řekla Majka.

„Anebo vyzařování negativní energie, která u citlivějších lidí, zvláště ve spojení s alkoholem, může vyvolat hrůzné sny. Takže záhada vstupu do jiného světa neboli cestování v čase by se mohla skrývat v oblasti duševní u citlivých jedinců. Věštění či vzpomínky jsou vlastně reálným duševním cestováním v čase,“ řekl Marek.

„No, jo vidíte, to mě nikdy nenapadlo,“ řekla udiveně.

„Ony nakonec i silné patogenní zóny, mohou vyvolávat u citlivějších lidí nevolnost. A ty tady mohou být díky tomu radioaktivnímu podloží,“ říkal Marek a prohlížel si přitom fresku Michaela na boční stěně kaple, kde bojoval s drakem jako symbolem zla.

Vytáhl z kapsy virguli a ověřoval si pod freskou působení energetického pole. Virgule mírně vibrovala.

„No nezdá se, že by tu byla negativní energie,“ řekl Majce.

„Vždyť to říkám pořád, že tu nic není, já se tu cítím dobře,“ souhlasila.

„Tak se podíváme, co nám řekne virgule u záhadné lučištnice,“ řekl Marek a šel s pružinou v prstech pod fresku. Pružina vibrovala, čím dál tím silněji, až ucítil palčivé brnění v prstech. Zasykl a pustil virguli na zem a mnul si prsty.

„No vida, tady už tak pozitivní síly nebudou,“ řekl, když zvedal virguli ze země. Podal ji Majce a řekl: „Zkuste si to.“

Majka chvíli zaváhala, ale pak s virgulí v prstech přistoupila k fresce. Virgule silně vibrovala, ale Majka necítila žádné palčivé brnění, naopak měla příjemné pocity.

„Hodnýho nepálí,“ usmála se.

„Asi máte pravdu,“ řekl zamyšleně Marek a díval se pozorně na fresku.

„Už je půl desátý, já u ž musím jít,“ přerušila jeho zamyšlení.

„Jo, jo,“ trhl sebou, „půjdu s vámi, budu pokračovat odpoledne, rád bych se ještě promluvil s tou Zuzanou.“