Milujeme se, nebo jen přecházíme beznadějný vztah?

Známe se deset let. Pracovali jsme v jedné firmě, ne však na stejném pracovišti, takže jsme se vídali jen na firemních akcích, případně, když jsem ho musela zavolat na počítač (byl u nás programátor a správce sítě).

Většina lidí se ho bála, že je arogantní a nepříjemný. Já si to nikdy nemyslela. Připadal mi jen uzavřený, tichý, ne moc společenský. Udělal vždy co měl a zase šel. Žádné chichi, haha…..až to bylo nepřirozené.

Ostatně, většina těch bab ho volala pravdu kvůli naprostým blbostem, takže se nedivím, že kolikrát i naštvaný byl a řekl jim, že je to jejich uživatelský problém (což znamenalo, že umí pendrek).

Vždycky jsme na sebe dívali „jinak“ a „něco“ cítili, což jsme si později řekli, ale nic se nedělo. Jen, když přišel, začali jsme si čím dál víc povídat a měli jsme čím dál víc o čem a bylo nám při tom příjemně. Časem začal chodit „náhodou kolem“ a stavil se „překontrolovat můj počítač, když už tam je“.

Tahle fáze trvala asi dva roky, než mě poprvé pozval na procházku po Petříně.

Tam mě poprvé vzal za ruku, poprvé nesměle políbil.

Příští čas se nic zvláštního nedělo, oba jsme měli partnera a o naší procházce jsme se nebavili, ani k žádným důvěrnostem nedocházelo. Jen jsme si byli čím dál bližší, zjišťovali, že máme spoustu společných vlastností, názorů, že jsme byli celý život blízko sebe, aniž bychom to tušili, než jsme se dokonce sešli ve stejné firmě. Něco jako osud, že se „někdo snaží“, abychom se potkali.

Jsme vůbec hodně podobní – i fyzicky. Stejnou barvu vlasů, očí, podobný, citlivý druh kůže… prostě všechno.

Jednou mi přišel mail : „Takhle to dál nejde“. Pojď, budeme spolu, mám k Tobě silný citový vztah. Jak jsi na tom Ty?

Ano, trochu neohrabané, ale kdo jej zná, ví, že tohle je snad nejromantičtější věta, kterou kdy vypustil z úst. A já, tou dobou už do něj beznadějně zamilovaná, ale nedávajíc to najevo, jsem se roztekla, nadšením málem zbláznila… a odepsala : „Proč ne, taky mi nejsi lhostejný“ – jak říkám, jsme oba stejní.

Začali jsme spolu chodit. Výlety do přírody, toulky krajinou, kempování, víkendy u mě, dovolené…. S mým synem jsou velcí kamarádi…

Rodinné vánoce, … všechno, co „patří k věci“, kromě klasického sexu, o kterém tvrdí, že mu nic neříká a já jej nechci znásilňovat. Něžnosti, objímání, občas i vášnivé polibky, různé vzrušující praktiky a vlastně vše, po čem ženy touží – dlouhé a něžné mazlení... jen ne milování...

Zezačátku jsem se tím trápila a dávala si vinu (že pro něj nejsem dost dobrá), ale časem jsem si to přestala brát osobně – je prostě takový a mám ho ráda takového, jaký je.

Známe se deset let, skoro čtyři roky spolu chodíme, jsme si duševně hodně blízcí, on udělal velký krok v boji se svou uzavřeností, pomáhá mi, kupuje spoustu věcí do mé domácnosti, sportovní věci, drahé kolo, platí a organizuje dovolenou a má velkou radost, když se mi to líbí, záleží mu na mně i na mém synovi, jsme jeho „rodina“.

Ale tím to končí. Žádný posun a žádné plány do budoucna.

Jsme prostě přátelé, kteří si občas trochu zahřeší, ale často si spíš připadám, jako by byl bratr mého syna a ještě častěji se cítím jako jeho malá sestřička, kterou má moc rád a dal by za ni život. Ne hloupá nebo bezbranná, má ke mně zjevně úctu a váží si mě, jen je ke mně takový něžně milý a říká mi Broučku.

Už jsme se několikrát zkoušeli rozejít, hlavně kvůli tomu sexu, ale nejde to – hrozně si chybíme. Potřebujeme se dotýkat a komunikovat spolu, bez toho prostě ani jeden z nás dlouho nevydrží.

Má mě rád? Miluje mě? Můžeme mít, aniž bychom o tom věděli, třeba společného předka, což nás k sobě váže a zároveň vytváří v tom sexu zábranu?

I já ji totiž mám. Nevím, třeba už je to zvyk, ale je fakt, že mě vždycky bylo příjemné, že se na mě hned nevrhá, jako ostatní muži – tak nevím.

Zajímalo by mě, co si o podobném vztahu myslíte.

autor: čtenářka Vlaďka, redakčně upraveno

Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními?

Napište nám příběh svůj nebo svých blízkých a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama.