Láska, víra, naděje...

Zvláštní, ale příjemně znějící slova. Mnoho lidí je považuje za synonyma a ony jimi asi mnohdy mají být. Co čeká dítě, když k nám zvedne nevinná očička, dívá se na nás s nadějí, že mu nabídneme lásku, ochranu, bezpečí, domov, zázemí, klid duše, oporu pro všechny jeho touhy, sny a naděje? A my se mu to snažíme dát. Nezapomínejme ale, že každý člověk může dát jen to, co sám má... pěstujme i svoji lásku, naději, víru...

Co od nás čeká manžel, partner, přátelé? Zase lásku, víru, naději, i když v trošku jiné podobě. Kolik známe podob lásky? Kdo by to spočítal? Láska mateřská, rodičovská, otcovská, dětská, opičí, mámivá, vášnivá, falešná, láska bláznivá, nekritická, láska nezištná, všeobjímající, láska upřimná, něžná... myslím, že by mi nestačil papír, kdybych měla popsat všechny přívlastky, které lásce dáváme. Ale ta pravá, ta je pro mne jen jedna a nedá se jen tak lehce popsat. Je určitě nezištná, upřimná a ...“zadarmo“. Nic za ni nečekám a komu ji chci dávat, tomu jí dávám bez toho, že bych čekala odplatu.

Říkám si, jestli to není na jednoho člověka moc, když se na něj dívá tolik očí, tolik proseb k němu směřuje... pak si ale uvědomím, že o totéž já prosím lidi okolo sebe, takže když budeme lásku a naději pěstovat všichni, vzájemně si ji mezi sebou předávat, bude jí na světě dost pro všechny. Myslím, že láska se nezmenšuje tím, jak ji předáváme ostatním, lásky je pro všechny dost, protože roste sdílením...

Co mne vedlo k této úvaze? Asi jen to, že ta láska se z nás nějak vytrácí. Mám za to, že všechny dřívější generace měly tendenci si pomáhat, když nastala problémová situace (třeba napadlo hodně sněhu) a dnes? Co vidíme na silnicích, v neprůjezdných úsecích? Tam, kde bych čekala, že si lidé pomohou? Bohužel mnohem častěji než přátelskou výpomoc vidím agresivitu, jáství, prosazování sebe a svého cíle. Viděla jsem auto, které přestože jelo po straně, na které byla překážka (a v ní občas místečko mezi auty pro odbočení, doslova tlačilo před sebou jiné auto (asi ho řídil méně agresivní automobilista) až na místo, kde se cesta rozšířila, viděla jsem, jak jeden „vyčuránek“ drze zajel na parkovací místo, které si minutu před tím odklidil automobilista, který se ale musel s vozem otočit, aby tam nacouval (vetřelec odbíhal od pohodlně zaparkovaného auta a drze se chechtal), viděla jsem vzteklého bagristu, který odklízel sníh, a když ho šel o něco požádat jeden automobilista, (asi aby ho pustil, aby mohl projet), nabral ho vztekle na lžící a zvedl do výšky. Automobilistovy děti v autě tak křičely strachem, že jsem se bála, že přijdou o rozum....

Jestli jste tuto zimu viděli něco opačného, napište, ať mám, ať máme všichni naději v lidskou lásku.

Děkuji.

Vaše Šárka

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz Stanoviska zde uvedená nemusí vyjadřovat názor Babinet.cz)