Před 130 lety bylo Národní divadlo znovu otevřeno po ničivém požáru

Přesně před 130 lety, v neděli 18. listopadu 1883, bylo Národní divadlo znovu otevřeno po ničivém požáru představením Smetanovy opery Libuše. Požár byl vnímán jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro novou sbírku. Mezi obyvatelstvem se za 47 dní vybral milion zlatých.

Rychlá výstavba nového Národního divadla

Necelé tři týdny po požáru se mohlo začít stavět divadlo nové. Pražský deník 31. srpna 1881 k této události napsal: „Včera počalo se uvnitř vyhořelého divadla se stavbou lešení, aby se mohla snésti zeď mezi jevištěm a hledištěm. První česká vzájemná pojišťovna, u které bylo Nár. divadlo pojištěno, vyplatila již pokladníkovi panu A. Stýblovi vyměřený obnos 274.800 zl.“

Slavnostní otevření

Dobový tisk reflektoval vzletným jazykem hrdost na zlatou kapličku. „Dnes konečně nadešla radostná chvíle, kdy otevřou se brány paláce na břehu vltavském, dnes v plném lesku zaskví se nádherný dům, jenž po děsné katastrofě ze dne 12. srpna 1881 jako fénix krásnější a nádhernější povznesl se z trosek a popele,“ psaly Národní listy. Z novin také víme, že při otevírání divadla znělo provolávání slávy z tisícerých úst shromážděného lidu a že slavnostní zahájení začalo již v poledne krátkým programem – předehrou Bedřicha Smetany, proslovem Jaroslava Vrchlického z básně Pantheon a slavnostní písní Dvořákovy „Husitské“ na motivy „Kdož jste boží bojovníci“. Uměleckou akademii zakončil pěvecký sbor Hlahol a živý obraz provázený Vrchlického poezií. Večerního programu se zúčastnili vznešení hosté, šlechtici a významní hodnostáři. Operní představení Libuše
i výkony účinkujících byly tiskem hodnoceny velmi kladně.

První česká vzájemná pojišťovna (od níž svou tradici odvíjí současná Česká pojišťovna), u které bylo divadlo proti požáru pojištěno, vyplatila Národnímu divadlu dohromady téměř 300 tisíc zlatých. To pro ni znamenalo velkou finanční ztrátu, zároveň však získala v očích českého národa značnou prestiž.

Z Čech přišlo do veřejné sbírky 634 tisíc zlatých (z toho jen Praha
s předměstími vybrala 223 tisíc). Z Moravy a Slezska dalších 50 tisíc,
z ostatních zemí Rakouska-Uherska přes 17 tisíc, od císařské rodiny
26 tisíc a z ciziny (včetně Ameriky, Asie a dokonce Afriky) 16,6 tisíc zlatých. Roční plat úředníka byl v té době kolem 300 zlatých, celodenní mzda zedníka pak asi 1 zlatý a 3 krejcary.

„V dnešní době si jen těžko dokážeme představit, jakou tragédii pro naše předky požár Národního divadla znamenal. Vlastenecká síla a národní sounáležitost vedla občany z mnoha koutů země i světa k  velkorysé dobročinnosti,“ říká Tomáš Zavoral, ředitel odboru externí komunikace České pojišťovny a dodává: „V České pojišťovně jsme hrdí, že jsme mohli výrazně přispět k obnově této unikátní stavby. Dnes, stejně jako v minulosti, je pro nás pomoc klientům v obtížných situacích jejich životů naprostou samozřejmostí.
To vše přesně v duchu našeho motta Pomáháme vám jít dál.“