Proč se měnit?!?!?

Ahojky všem.

Asi si každá z vás pod tímto nadpiskem představí, že by si jednou za čas měla nechat udělat nový účes, zhubnout pár kil či zajít na kosmetiku. Samostřejmě, že za těmito změnami stojí muži, chceme být krásnější, abychom se jim líbili. Jednou, když se mi kamarádka přiznala, že už jí vadí má povaha, v duchu jsem si řekla, že ona taky není nejlepší, ale zároveň jsem cítila, jako by něco zasáhlo mé srdíčko. Snažila jsem se za každou cenu změnit, protože začaly prázdniny a já nechtěla být taková, jak si o mě všichni šuškali, jednoduše jsem se chtěla lišit. Ale přišel někdo, kdo mi vyrazil dech a zarazil mě v tom, co jsem právě chtěla udělat.

Chtěla jsem se za každou cenu změnit. Nosila jsem jiný styl oblečení, nechala jsem si udělat nový účes, zhubla jsme 10kg, ale přesto mi pomalu docházelo, že jsem byla hezčí předtím, když jsem byla úplně normální obyčejná mladá holka. To léto jsme jeli na dovolenou, na které jsem poznala spoustu nových přátel, kteří mě utvrdili v tom, že není potřeba se měnit, protože taková, jaká jsem, je to nejhezčí, co může být. Až v té chvíli jsem pochopila, že moje kamarádka mi jen záviděla za to, jaká jsem, protože taková chtěla být také. Měla jsem zprvu strach si to přiznat, ale proč by to tak nebylo, ona přeci jen byla úplně opak mě, takže to bylo i docela možné. Ale tím jsme se celou dovolenou už nezabývala, protože najít nové přátele bylo pro mě něco moc vzácného, já těch přátel moc neměla, protože jsem hodně sportovala a na přátelství mi prostě nezbýval čas.

Moji nový přátelé mě naučili spoustu novému, například jak být svá a mít svůj vlastní svět, do kterého mi nikdo nemůže mluvit. Bylo to 14 nejkrásnějších dní mého života a s těmito přáteli se setkáváme i přes tu dálku, která mezi námi je, protože nám to prostě stojí za to. Každý jsme z jiného koutu světa. Píšeme si, mailujeme si, voláme si, prostě děláme všechno pro to, abychom se mohli zase někdy vidět. Po odjezdu z dovolené mě čekalo milé překvapení doma, na které snad v životě nezapomenu, protože moje kamarádka z Řecka čekala u nás doma. A protože právě v ten den jsem měla narozeniny, tak tam stála pak celá parta z mé dovolené a byli u nás další dva nádherné dny. Asi se ptáte jak jsme se mohli dorozumět, když každý mluvil jinak. Dorozumívali jsme se všelijak, naší základní angličtinou, rukama, úsměvem a dalšími způsoby. Až doma jsem pochopila, že tohle jsou opravdoví přátelé, protože kdyby nebyli dobrými přáteli, na mé narozeniny by nedorazili. A také jsme pochopila jednu dost zásadní věc. Tím, že v naší partě jsme byli jen 2 holky a 6 kluků, tak právě ten jeden se do mě moc zamiloval a přiznal to až na mých narozeninách, kdy měli odjíždět, a protože se vídáme každý rok, tak jsem zamilovaná až po uši. Mám ho moc ráda, i když on žije ve Španělsku a já v Česku, je vlastně pořád u mě. Svojí španělštinou mě dohání k šílenství, mám ho moc ráda a konečně jsem pochopila, že i z obyčejného přátelství se může vyklubat i taková láska.

S mými kamarády se setkáváme pravidelně vždy, když někdo něco slaví. Každý z nás se podívá vždy do nějaké země a pozná zase něco nového. Jsem ráda, že jsem zrovna je našla, protože oni mi jsou oporou v každém mém rozhodnutí, vždycky mě „nakopnou"k něčemu novému. Mám z nich moc velkou radost. A konečně jsem taky pochopila, že člověk by se jen tak neměl měnit, měl by zůstat takovým jaký je, protože tak je to nejhezčí. A ještě něco, moc bych si přála, kdyby si každý přečetl můj příběh, který ho jistě bude inspirovat k tomu, že se za každou cenu měnit nebude, i když mu přátelé říkají, že má špatnou povahu či je moc tlustý nebo že má i další vady. On takový prostě je a tak taky zůstane. Děkuji, že jste měli čas si můj příběh přečíst a doufám, že si jich přečtete ještě mnoho. Děkuji za vše...:-)

Jana Drbohlavová, 14let

Máte i Vy podobnou zkušenost? Chcete se podělit o svůj zážitek s ostatními? Napište nám do redakce na info@babinet.cz.