Dceři jsem poradila, aby nechávala děti vybrečet. Doteď mi to nemůže zapomenout, píše Anna

Dcera má za děti zodpovědnost a tudíž je pouze na ní, jak ke svým dětem přistupuje. Zkusila bych ji naopak spíš podpořit a pochválit i třeba v tomto tématu. Běhá za dětmi kvůli každému kníknutí, tak stačí říct upřímně, že má váš obdiv, protože sobečtější matky by je nechaly vybrečet aspoň občas a že vy byste to její tempo určitě nezvládla. Nejde o to, kdo je lepší matka, jde o to, abyste si rozuměly a podporovaly se navzájem. Dcera si klidně může z dětství nést nepříjemný pocit, že její pláč nebyl vyslyšen a tak se to teď snaží vynahradit svým dětem a přehnaně reaguje i na vaši výzvu. Každé dítě je jiné a má jinou potřebu pozornosti. S dcerou bych si otevřeně promluvila a vyčistila vzduch, už jen z pozice starší a zkušenější. Vysvětlit, obejmout, pohladit, pochválit.