Vždycky jsem se velmi těšila na to, až budu jednou babičkou. Je to příjemná fáze života, kdy děti můžete pomazlit,...
Zpět na článek
Babinet.cz /
Magazín /
Čtenářské příběhy /
Nejsem placená chůva, jsem babička. Dcera si myslí, že budu... /
Vaše názory
Nejsem placená chůva, jsem babička. Dcera si myslí, že budu stále k dispozici, stěžuje si Marta
Další z magazínu
-
Žena přišla o práci a začala pít! Teď je z ní regulérní alkoholička a odmítá odbornou pomoc, píše Ivan
S mou ženou jsme spolu pořádnou řádku let. Vychovali jsme tři děti, které dnes žijí své životy mimo...
-
Věrnost mi nebyla dána do vínku, manželce jsem proto navrhnul otevřený vztah. Sbalila mi kufry, píše Tomáš
Občas zde pročítám příběhy nevěrnic a nevěrníků. Je evidentní, že člověk prostě není monogamní...
-
Příteli vadí, jak vychovávám svou dceru. Asi budu raději zase sama, píše Ilona
Mám čtrnáctiletou dceru, kterou vychovávám sama od jejích dvou let. Od jejího otce jsem tehdy...
-
Manžel mě neustále uráží a naše desetiletá dcera jeho chování opakuje, píše Vlaďka
S manželem máme letitý vztah. Už jednou jsme měli velkou krizi, kterou jsme nakonec sice ustáli, ale historie se zase...
Nejčtenější články
- Hvězdné dopady na červenec: Berani si musí pohlídat zdraví, Raci narazí na nejistotu
- Stres po návratu z dovolené: Jak se vyrovnat s návratem do každodenního režimu a do práce
- Žena po 40: samostatná, sebevědomá, v kondici a pro mnohé muže atraktivnější
- Vhodné barvy a tvary pro plnoštíhlé. Jak se správně obléknout, když nemáte velikost S
- Věrnost mi nebyla dána do vínku, manželce jsem proto navrhnul otevřený vztah. Sbalila mi kufry, píše Tomáš
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Naprosto chápu rozladění pisatelky. Chci doplnit, že bych nejednala jinak. Mám ovšem opačný problém. Moje dcera žila dlouhých 25 let mimo ČR a jakmile si s partnerem zařídili potřebné kolem bydlení a práce, narodila se jim dcera-moje vnučka. V té době bylo dceři 38 let. Od té doby uplynulo už téměř 6 let. Až na pár hodin jízdy s kočárkem nebo za přítomnosti dcery jsem měla příležitost být s vnučkou. Nikdy mi ji "nepůjčili", abych s ní mohla jet na výlet, abych ji přes noc pohlídala u sebe doma nebo abych ji mohla vyzvednout ze školky či s ní jet na výlet. Chovají jí jako v ryby v akváriu, na které se mohu čas od času zajet podívat. A to si o tu návštěvu musím ještě říct, ačkoli od sebe bydlíme 7 km A to jsem si myslela, že až skončím ve své náročné práci a budu doma, využije dcera mých služeb. Opak je pravdou. Tak jsem si našla jiné zaměstnání, abych byla ještě někde prospěšná.
Proč tomu Marta nedá řád? Např. že vnouče pohlídá dva večery v týdnu (u něj doma) a 1 víkend v měsíci u sebe. Něco, co by vyhovovalo oběma stranám a co by dalo rytmus i dceři. Ostatní požadavky bez záruky. Podotýkám, že na takovém rozvrhu se musí shodnout obě dvě a bez výčitek. Jinak to fungovat nebude. To stejné s nastavením pravidel návštěv u Marty doma.
V zásadě souhlasím, ale mám pocit, že by to chtělo i kapku pochopení pro dceru. Konečně, dnes už se přece jen mluví otevřeněji o tom, že narození dítěte nemusí přinášet jen radostné chvilky, a že pro velkou část matek může jít o nejnáročnější životní období. Poporodní deprese už také není sprostý pojem. Jelikož mám sama dítě, které spalo do svých dvou let cca 4-6 hodin denně a x hodin denně proplakalo, jevila jsem se svému okolí nepochybně také jako člověk pohodlný, věčně unavený a jako někdo, koho mateřství nenaplňovalo (a v tu dobu tomu tak skutečně bylo). Ano, měla jsem štěstí na chlapa. Ale tohle člověk doopravdy pozná, až když je dítě na světě. Rodičovskou "radu": "Měla sis líp vybrat" tady vnímám jako dosti krutou. Tím nechci vůbec říct, že by babička měla přiskočit kdykoliv si dcera řekne, ale že vztahu s dcerou by mohlo napomoct i více empatie a méně odsuzování. Jinak plně souhlasím s uživatelkou Palomita, dala bych tomu pevný řád.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.