Iva (32): Partner chce miminko. V momentální situaci jsem absolutně proti, tak jsme na nože

S partnerem se ihned rozejděte. Zaslouží si chytřejší ženu.

Milá Ivo, je vám 32 a pravděpodobnost, že otěhotníte na první pokus je dost malá. Takže to, že do toho praštíte v těchto dnech, jak píšete, je dost nereálné a na vašem místě bych se toho nebála. A koronavirus nezmizí za měsíc, bude tu s námi dlouhá léta. A když tu nebude on, tak se objeví nějaký jiný virus nebo něco podobného. Takže odmítat snahy o těhotenství kvůli koronaviru je asi zbytečné a kontraproduktivní, navíc, když u nás není průběh epidemie až tak dramatický. V klidu se zamyslete, jestli hlavním důvodem vašeho odmítání je koronavirus, nebo jesti je za tím něco jiného. Pokud byste s těhotenstvím chtěla čekat do doby, až nebude hrozit žádné nebezpečí podobné koronaviru, tak byste se dítěte taky nemusela dočkat.

NCH, taky bych vzala nohy na ramena a zdrhla. S někým takovým počít dítě je holý nerozum. Jestli teď, když opravdu o nic nejde se jí vysmívá a ani se nesnaží ji nějak podpořit nebo pochopit, co od něj čekat, až půjde opravdu do tuhého? Pryč, pryč, pryč.. Jestli by chtěl dítě s partnerkou i přes její obavy a psychickou nepohodu, co na to říct. Tady nejde o to, zda jsou její obavy oprávněné, ale o to, jak se k tomu staví ten druhý. Osobně bych si početí v této době také rozmyslela, nejen ze zdravotního hlediska, ale i z hlediska nejistoty, kterou nám budoucnost přináší. Něco jiného je už být těhotná, otěhotnět neplánovaně a něco jiného je si vědomě říct, jo, jdu do toho.. Pro chlapa vteřinová záležitost, ale některé ženské myslí asi trošku jinak ;)

Kura, bylo by fér ale pisatelku připravit i na variantu, že to hned napoprvé vyjde :D Nevím, proč to musí být dle jejího partnera HNED. Kdyby byl chlap a ne blbec, tak řekne, ok, domluvíme se, že se o tom co dál pobavíme za šest měsíců.. Iva bude mít čas se s tím vypořádat, do té doby může taky nastat zlom na jednu či druhou stranu a budou zase dál.. ať už spolu nebo od sebe..

Paloma Máte pravdu. V této době otěhotnět je nerozum. Nikdo o tomto viru ještě nic neví, tudíž nevíme, co by se stalo s dítětem, kdyby paní otěhotněla. Jaké následky by si dítě do budoucna neslo. Navíc kdo ví, jak to bude s ekonomickou stránkou života. Spousta lidí přijde o práci a bez dítěte se to dá lépe zvládnout než s ním. Navíc paní není ještě tak stará může ještě rok dva počkat. Tou dobou se už o této nemoci bude jistě vědět víc a těhotenství nebude takový risk. Co chlap, ten, když bude nejhůř tak zdrhne a o nemocné dítě se bude starat ona tak jak mnoho jiných žen. (Čest výjimkám mezi muži). Paní Ivo, jestli to opravdu cítíte tak, jak píšete tak do toho raději nejděte. A pokud Vás má partner rád tak Vás pochopí a příjme to i když bude breptat. Jestli ne, tak je to prostě sobec.

Oprava - kdyby paní otěhotněla a ONEMOCNĚLA COVIDEM (mi chybělo dopsat).

Palomita - souhlasím s tím, že to opravdu nemusí být hned. Chtěla jsem jen zdůraznit, že v případě koronaviru nemusí ani půlroční, nebo roční čekání nic vyřešit, virus tady může být stále, a dokonce to je dost pravděpodobné. Je a bylo kolem nás dost různých patogenů, které mohou těhotenství negativně až fatálně ovlivnit - zarděnky, toxoplasmóza, atd. Jsou tady už staletí a je prokázáno, že těhotenství a plod negativně ovlivňují. Přesto ženy kvůli tomu těhotenství neodkládaly. Teď tady máme nový virus, o kterém někteří ani nezjistí, že ho mají a jiné zabije (a to i v nerizikových skupinách). Proč se to děje nikdo pořádně neví, stejně tak, jako nikdo neví, jestli virus nějak ovlivňuje těhotenství a plod. Podle mně by měl jít život dál i včetně toho, že budou na svět přicházet nová miminka. Ano, budeme mít víc starostí a budeme muset v mnohém změnit svoje chování, ale to už se v dějinách stalo mnohokrát a zatím to vždycky lidstvo zvládlo.

Kura - Bavíme se o plánovaném početí v situaci, kdy je zasažen globálně celý svět. Tohle, co se děje dnes bude mít ještě velkou dohru - ekonomickou. A když ve vztahu budou chybět peníze, tak podle reakcí Ivčina partnera, první co udělá, že se jí vysměje, nechá jí děcko na krku a půjde o dům dál. Navíc, chodit dnes k doktorovi např. v Praze asi nebude nejlepší způsob, jak trávit volný čas. Někde v koutku na dědině, kde dávají lišky dobrou noc je to zase asi jiné téma. Proto jsem navrhla řešit klidně až za šest měsíců, aby si i pisatelka zvykla na tuto hrozbu a brala ji jako běžnou součást života. Stres v těhotenství může napáchat na plodu velké škody a pokud se tomu lze vyvarovat jednoduchým odkladem, využila bych toho. Ale nejsem chlap :)