Připravme si nejdříve potřebné ingredience:

Cibule, česnek (může být granulovaný), anglická slanina nebo špek, bílé nebo červené fazole (ve slaném nálevu, v tomatech nebo i klasicky jenom sušené), rajčata (může být protlak), papriky (syrové, klidně kapie, ne naložené/zavařené, ty se mi neosvědčily), chilli (nejlépe naložené, dobré je též sušené v mlínku s kamennou nebo možskou solí), libovolná "červená" omáčka (na bázi chilli, klidně sladká), pikantní sůl (stačí i normální), bramborový škrob (pokud vám v jídle vadí, můžete použít hladkou mouku nebo nic), olej pod cibuli (slunečnicový je nejlepší, oliva by kazila chuť).

Připravte si i svou zásobu různého koření na závěrečné dochucení.

Na závěr nesmíme zapomenout na nádobí: chilli se nejlépe dělá na velké teflonové pánvičce (s vyšším okrajem). Hrnce si nechte na svíčkovou...

Stejně jako každý chlap, tak i já jsem postupem času přišel na to, že pokud mi má něco opravdu chutnat, musím si to uvařit sám. Ne snad, že by má žena neuměla vařit, ale kdo by lépe znal mé chutě než já sám? Navíc, přiznejme si to, muži mají na vaření drobet více fantazie a mnohem více odvahy. A tak jak roky jdou, vytvořil jsem si vlastní zásobu specifických receptů. S prvním z nich vás seznámím právě teď. Jedná se o mojí vlastní úpravu legendárního jídla, které je známé pod prostým názvem Chilli ("čili"). Sám mu říkám Pravé bzovské chilli. Ještě než se vrhneme na samotný recept, musím vás upozornit, že při vaření nepoužívám žádná měřidla či míry a vařím zásadně na základě filosofie "přiměřeně". Má to totiž jednu zásadní výhodu: nikdy nejíte žádné jídlo vícekrát a těžko se vám pak může přejíst. Dalším mým specifikem je horší možnost škatulkování mých jídel. Třeba právě Pravé bzovské chilli může být polévkou, předkrmem, omáčkou, kaší a jak řekl jeden můj kamarád, též chutným dezertem. :-) A jdeme na to.

Nakrájíme cibulku spíše na větší kostky (pokud máte malé děti, můžete menší, ale chuti cibule to škodí) a lehce osmahneme na malém množství oleje. Cibulka ale nesmí zhnědnout! Mezitím si na proužky nakrájejte anglickou slaninu (kladenská je taky dobrá!). Pokud vám vadí mastná jídla, vylejte před vhozením slaniny přebytečný olej. Zatím co se na mírném ohni smaží slaninka, nakrájejte si papriku a rajčátka. Jakmile začne slanina prskat, je čas na pánev vhodit nakrájené papričky, které krátce osmahneme do doby, než pustí šťávu. Pak nastává čas na první kořenění (jsem zastánce dvojího kořenění: první dělá základ, druhé dochucuje): zalijte pánev červenou omáčkou (něco si nechte na závěr), přidejte nakrájené chilli papričky nebo namelte papričky se solí z mlýnku a opět nezapomeňte si nechat něco na závěr. Máte-li rádi česnek, opět ho vhoďte na pánev, ale maximálně polovinu zamýšleného množství. Krátce povařte a moc neochutnávejte, času bude ještě dost!

Tak a právě teď nastal čas na fazole. Musíte se rozhodnou, co uděláte za jídlo. V případě omáčky nebo hutné polévky dejte do pánve fazole i s nálevem, jinak aspoň část nálevu do pánve nelijte. Je čas i na protlak, chcete-li mít jídlo hutné. Nyní vše uveďte do varu a asi po deseti minutách přidejte nakrájená rajčátka a zbytek připraveného česneku. Pokud je po dalších deseti minutách jídlo moc vodové, je čas ho zahustit bramborovým škrobem nebo moukou.

Po dalších desetiminutách nastává poslední fáze dochucování: přidejte pálivou omáčku, chilli, česnek či pikantní sůl (ale tu až na úplný závěr), popřípadě jiné koření, podle chuti... Nechte to chvilku probublat (ale jenom chvilku, dlouhé vaření by jídlu uškodilo) a šup s jídlem na stůl. Podávejte ho nejlépe s chlebem (doporučuji sušený z topinkovače) a dostatečně teplé (studené chilli není to pravé). Ozdobte ho pórkem, cibulkou, možno i rajčátky a papričkou. Dobrou chuť!