Bývalý premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro dnešní MF Dnes připustil, že o kralování dvojice Bém-Janoušek v Praze věděl. Prý podobně, jako „všichni“. Patrně tím myslí všechny, kteří byli v jeho době ve vysokých politických funkcích nebo ty, kdo s ním do pražských kaváren chodili poslouchat „kavárenské řeči“...

V odpovědích také přiznává, že když v době svého premiérování a Bémova primátorování pochopil, jakou silou v Praze tehdejší primátor disponuje, učinil s ním férovou dohodu. „Dobře, vy jste silní v Praze, já se vám do toho nebudu montovat. A vy nebudete přes své kamarády vstupovat do mého centrálního hájemství“, popsal Topolánek. Jinými slovy dobře věděl, co se v Praze děje, kdo tam vládne a jakým způsobem, ale rozumně a přímo se tak s mocným pánem rozdělil o svoji moc.

My se však nepohybujeme v prostředí Krkonošských pohádek, kde bylo jasně cedulemi označeno, kde začíná území Krakonošovo. A pokud se stále bavíme o funkcích svěřených politikům ke správě věcí a majetku státu, je až zarážející, že se bývalý premiér přiznává k rozdělení politického vlivu a území na „Topolánkovo“ a „Bémovo“.

Topolánek se snaží v rozhovoru vyvolat dojem, že od svého zvolení šéfem ODS a později premiérem České republiky chtěl bojovat s tím vším špatným v naší politice, s tím všudepřítomným klientelismem, ale nemohl vést tolik válek najednou. Proto si musel k boji vybrat jenom některé z nich a v těch ostatních oblastech uzavřít mír či dohodu. Právě bitva o Prahu byla vyřešena dohodou o klidu zbraní a ponecháním teritoria na pospas hladovým šelmám. S těžkým srdcem Topolánek přiznává, že je v naší zemi premiér moc malý pán s pramalým vlivem na věci veřejné, k tomu všemu je podle jeho slov „politický život kratší než ta realita“. Všichni si naštěstí dobře pamatujeme, jaká byla tehdejší Topolánkova politická realita – veskrze Dalíkovská...

Chudák premiér, když má v rukách pouze personální změny ministrů. A chudáci my všichni, kterým vládnou takoví lidé, kteří místo objektivní sebereflexe a schopnosti uznat vlastní chybu či špatně udělanou práci žijí s přesvědčením a utkvělou představou o tom, že dělali všechno, co mohli, aby stát dobře fungoval. S pocitem, že zatímco ostatní kolem možná chybovali, oni to zcela určitě nebyli, protože jinak by o tom jistě věděli a pak by se k tomu také otevřeně přiznali, pak klidně poskytují podobné rozhovory. To se pak dobře usíná i přesto, že se stát topí v dluzích, zatímco kamarádi a různí spřátelení podnikatelé s úsměvem přepočítávají své stamiliony odkloněné ze státní kasy přímo do svých kapes.

Zdroj: Idnes.cz

Foto: Petr Topič, iDNES.cz