Několik dní po maturitě jsem si užíval sladké nicnedělání. Čekaly mě ještě přijímací zkoušky na vysokou školu, ale cítil jsem se přehlcený informacemi, tak jsem si dal pauzu. Pohodu mi narušovali rodiče neustálým připomínáním, že je čas hledat si na prázdniny nějakou brigádu.

Sám jsem věděl, že peníze potřebuji, ale řeči rodičů mě přiváděly k šílenství. Jsem snad dospělý člověk, tak vím, co mám dělat. Ale když po celém bytě hřměla píseň "Ručičky, nebojte se, vy dělat nebudete", dílo pubertálního bratra, rezignoval jsem. Ráno jsem si přivstal. Oblékl si černé rifle a nátělník, aby vynikly moje svaly. Na hlavu si zavázal šátek proti slunci pro případ práce na stavbě nebo na poli. Ač jsem nevěděl kam, šel jsem hledat práci.

Na pracovním úřadě brigádníky nechtěli a ve studentské agentuře žádná práce taky nebyla. Přemýšlel jsem, co můžu svému zaměstnavateli nabídnout. Zrovna jsem stál před bankou a bleskl mi nápad. Budu dělat ochranku. Zamyšlený jsem vstoupil do budovy v patách nějaké ženě. V budově mě předešla o několik kroků. Došel jsem ke dveřím, ale ty se mi před nosem zavřely. Chtěl jsem vyjít zpět ven, ale i vchodové dveře byly zamčené. Zůstal jsem uvězněný v chodbičce banky a nic nechápal. Pohlédl jsem na prosklené vchodové dveře, přečetl si provozní dobu. Otevírali v 9 hodin a bylo teprve 8.30 hod.

V místnosti byly kamery, tak jsem se snažil chovat nenápadně. Opřel se o dveře, cvakal SMS a čekal, až mi někdo otevře. Po chvilce se otevřely dveře a dva podstatně větší svalovci než já mě vyzvali, ať je následuji. Velmi správně jsem tušil problém. Odvedli mě do místnosti, do které po chvilce dorazila policie. Houkání sirény jsem slyšel už cestou po schodech.

"Předložte doklady! Co tu děláte? Komu jste telefonoval?" Byl jsem v šoku, otázky se na mě sypaly ze všech stran. Došlo mi, že jsem pokládán za zloděje nebo alespoň tipaře. Chtěl jsem jim vzniklou situaci vysvětlit, ale trvalo dost dlouho, než přestali křičet a pustili mě ke slovu. Nejprve mi nevěřili, ale nakonec se všichni rozesmáli. Práci prý nemají. Ani se jim nedivím. Byl jsem tak vystrašený a zmatený, že práci ochranky by mi nesvěřili, i kdyby bylo místo volné.

Ten den už jsem práci hledat nešel. Koupil jsem si inzertní noviny a právě čtu: "Agentura hledá zdatné muže, jako ostrahu supermarketu?" A tak nevím, třeba budu mít více štěstí?

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.