Rozešla jsem se s ženatým mužem

Zlata se ptá:

Dobry den, prave jsem se rozesla s zenatym pritelem, protoze mi nechtel udelat dite, vymluvil se ze z toho ma spatny pocit, ze bych mela postizeny dite, protoze bere kvuli depresim 3 prasky 2krat denne pravidelne,to jsou jako drogy od neurologa, pritom mi je napsal abych se zeptala u gynekologa, a tam mi rekli, ze ty prasky kdyz je bere vubec neskodi, a tak rekl, ze mi veri a ze mi dite udela, apozdeji to zase zmenil a rekl ze tem doktorum neveri a ze muze byt stejne dite postizeny, protoze mi mame jiz spolu 1 dite, a to tyhle silny prasky nebral, ale slaby a jen obcas,a presto ze moje dite ma hemagliom v nose a jednim okem silha. Pred manzelkou a urady nema strach a ani ze me ani, ze by musel neco platit, protoze bydli v cizine a je nezamestnany. proc nechce nabidl mi pratelstvi a ze mi bude pomahat se vsim co budu potrebovat, krome dalsiho ditete, ze si mam vzit nekoho jineho na to dite a pak se ke me vrati. ale ja to takhle nechci, rekla jsem vsechno nic. chodili jsme spolu 4 roky myslim, ze bude zase skouset mi zavolat nebo prijit co byste mi poradili prosim moc ho miluji a on me myslim ze taky. Dekuji.

Mila Zlato,
na to co píšeš se nedá odpovědět jednou větou. Ani jedním odstavcem. Ani jednou stránkou... To je na rozpitvání skutečně u nějakého odborníka "na lidské duše"... 
Za mně tedy jen.

I láska má své hranice. Hranice normálnosti. Integrované do našich hranic, v kterých žijeme. Společenských. V konvencích času, místa a prostoru, v kterém žijeme.
Z mého pohledu, to, co píšeš, je z nějakého jiného prostoru, času, či místa, v kterém žiji já... (A to jsem zažil věci neskutečné) Nedokáži Ti dát urcitě na Tvé věty správnou odpověď. Proto se o to nebudu ani snažit. Nedokáži si dokonce ani odpovědět na otázku, kdo z vás dvou to myslí líp - s tím druhým... Nebo kdo myslí více na sebe. On , nebo ty?
Nedokáži si ani zodpovědět, co by měl být ten krásný výsledek -  který by měl ve vaši vzájemné Lásce být... Nastat. Někde na konci, po létech, až budeš "to něco" chtít vyprávět svým vnukům... Jak to bylo s vaší vzájemnou Láskou.. A to ani při jeho způsobu řešení, ani při Tvém řešení... Ty to víš?

Nemůžu Ti proto pomoci, ani ničím jiným, než tím, co jsem napsal výše... Prostě žiješ někde jinde, nějak jinak, v něčem jiném, v nějakém jiném světě - kterému nerozumím. Ne, nechci jej snižovat, to určitě ne. Jen bych si sám přál, abych raději na Tvém místě - nebo ani na místě Tvého ženatého (ex-) přítele - raději nikdy nebyl, abych ani já nemusel tu věc řešit... Ani jako muž, ani jako žena...

Ale přece, abys neřekla, že se snažím od Tvého dotazu uniknout... Zapomeň na něj. Vymaž jeho mobil, maily přesměruj do spamu nebo nepřijímej (to stejné už umí i mobily). Jdi dále. Láska, dítě existuje i plnohodnotnější. S milujícím mužem po Tvém boku.