Dítě si nevybere, do jaké rodiny se dostane.

Kdysi jsem napsala, že nemáme možnost vychovávat dítě nanečisto, jsme vrženi do výchovy z jedné vody načisto, ber kde ber.Většinou se řídíme tím, co si sami pamatujeme z domova a někdy i tak, že jdeme proti zažitým domácím, neutěšeným praktikám, protože si moc dobře pamatujeme to trápení. Já jsem se snažila „studovat výchovu v akci“ v různých časopisech. Každé dítě je individualista, i když jich máte v rodině několik. Na každé dítě platí něco jiného. Zatím, co jedno dítě nemusíte za celý život uhodit, druhé byste mohli mydlit denně, stejně to nepomůže. Zatím, co na jedno dítě můžete ječet od rána do večera a nic, druhé po zvýšení hlasu padá do mdlob.

Hned na začátku řeknu, že já jsem s výchovou dětí měla ukrutné problémy. Jedno bylo temperamentní se sklonem k sebevražedným hrám a destrukcím zařízení bytu a druhé mírné, rozumné až s dospělým rozumem. Takové spojení v rodině je zničující pro matku, která by chtěla být naprosto spravedlivá, protože obě své děti miluje. Musíte pečlivě vyzobávat chvilku, kdy se to temperamentní zachová tak, abyste ho mohli pochválit, protože jinak to bude vypadat, že upřednostňujete to druhé, které nemáte za co kárat. Stejně se Vám to úplně nepodaří. Připravovaný zákon, který zakazuje bití dětí je tak rozporuplný, že i já, odpůrce výchovných bití, s tím mám problém (vynechám plácnutí, mluvím o bití), i když ne už aktuální. Myslím si, že tak úplně nejde o to, zda rodiče své děti bijí, ale o to, zda je milují tak, aby jim neubližovali, jak tělesně tak i duševně. Obávám se, že žádným zákonem ani vyhláškou se toto nedá nařídit. Nejsem si jistá, zda by takového otce, přemletého v novinách, zastavil takový zákon, aby své děti nebil beze svědků.

Kdysi mě můj, do té doby příjemný kolega vyprávěl, jak si jeho dcera podvodně a neobratně přepsala známku v žákovské knížce (už to o něčem hovoří). Vzal prý pásek a začal jí za to bít. Vzhledem k tomu, že se dcera bránila rukama mu šermující do ran, ruce jí svázal a pak jí seřezal. Co ode mě slyšel, to si za rámeček nedal a od té doby jsem se na něj nemohla ani podívat. Nemyslím si, že by existence připravovaného zákona takové výchovné metodě zabránila. Na týrání osob (jakéhokoliv věku) snad zákony již máme, nebo ne ?

Dítě si nevybere, do jaké rodiny se dostane, komu je vydáno napospas. Myslím si, že každý živočich má zakódováno se o své mládě postarat i se svým přiměřeným projevem lásky. I zde se vyskytnou výjimky, ale troufám si říct, že ne v tak hojném počtu jako u lidí.Já nevím jak ochránit cizí dítě před nevhodnou výchovou a před neláskou svých rodičů, protože i instituce mající tuto činnost v náplni, někdy pěkně šlápnou…., ale myslím si, že zákon toto nevyřeší.

Trochu mi připadá, že dnešní mladí lidé po dítěti touží, až již vše mají. Je to krásné, zajistit svému dítěti veškeré pohodlí a vymoženosti, ale myslím si, že mnohdy na úkor lásky. Děti jsou zahlceny vším možným a abychom jim to mohli dopřát, jsme od rána do rána v práci. Nebo jinak. Dítě máme jako doplněk do domácnosti, ale jinak vše pro kariéru. Jenže jsou to děti našich dětí, jsou to výsledky naší výchovy, výchovy školy, prostředí a společnosti.

Jsem zastánce prevence před represí. Když se podíváte na zákony a vyhlášky, které nám mávají nad hlavami pokutami, pomalu abyste nevystrčili nos z domu a i to už nebude platit. Možná se zakáže i kouření doma. Kdo to bude kontrolovat ? Děti to budou udávat ? Ale zpět. Mohla bych začít od začátku, budu končit tímto.

V rodině, kde není láska k dítěti, se jen těžko dožene berličkou zákona. Možná se mýlím a až zákon vstoupí v platnost, ubude násilí na dětech. Kéž by.