Manžel mě sice párkrát uhodil, ale já vím, že se změnil. Mrzí mě, že okolí v jeho změnu nevěří, píše Jana

Můj manžel je člověk prudké povahy. Vždy takový byl a není to pro mě žádnou novinkou. Jinak je ale hodný člověk, který se o mě i o naši malou moc pěkně stará. To, že mě párkrát uhodil, neznamená, že je tyran nebo násilník. Bylo to vždy v opilosti a navíc u toho nikdy nebyla naše dcera. Jiní muži své ženy fyzicky napadnou i před dětmi a je jim to úplně jedno. Tohle můj manžel nikdy neudělal.

ilustrační foto / Freepik

S mužem jsme v manželství pět let. Před uzavřením sňatku jsme spolu chodili osm let. Naše dcera má tři roky. Vše je tak u nás dlouhodobého rázu a není to tak, že bych si vzala někoho, koho neznám. Naopak. O jeho temperamentu jsem věděla vždy a svým způsobem se mi to i líbilo. Můj muž nikdy nebyl tím typem, který sedí mlčky v koutě a ke všemu potřebuje asistenci své ženy. Takový můj manžel skutečně není. Umí se rozhodovat sám a nepotřebuje, aby mu žena řekla, kde má jejich dítě skříň s oblečením. Můj manžel je úžasný bavič a jde-li o malou, umí mě zastoupit absolutně ve všem.

Problém je v tom, že s přibývajícím věkem začal špatně snášet alkohol. On sám toto potvrzuje a přiznává, že mu alkohol nedělá dobře. Probouzí v něm sklony k agresivitě. To jsme zjistili zhruba před rokem a půl, kdy mě uhodil poprvé.

Šlo tehdy o naprostou banalitu. Malá dostala svůj záchvat vzteku a můj manžel po mě něco chtěl. Tak dlouho se dožadoval mojí odpovědi, až jsem vybouchla a začala na něj křičet, že zkrátka musí počkat, až se malá uklidní. Manžel měl však upito, otočil se na patě a práskl dveřmi. Večer, když už malá spala, se vrátil z restaurace a dal mi první facku. Byla jsem samozřejmě v šoku a nezmohla jsem se na nic. On si to rychle uvědomil a ihned se mi začal omlouvat. Jeho lítost byla upřímná, tím jsem si jistá. Prominula jsem mu to a věřila jsem, že už se to nestane. A když už, bude to spíše nedorozumění a ujetí nervů. To se nakonec potvrdilo.

Za nějaký čas, když manželovi začaly problémy v práci a on se k alkoholu uchyloval častěji a častěji, se situace ještě několikrát opakovala. Někdy jsem ho vyprovokovala, někdy to bylo z frustrace a jindy toho na něj už zkrátka bylo moc. Ani v těch několika dalších případech u toho však malá nebyla a manžel vždy litoval, omlouval se a nosil kytky. Následující dny z něj byl ten nejpozornější muž na světě a na rukou mě nosil. To se samozřejmě líbí každé ženě. I mně se takové chování líbilo.

Když problémy v práci ustaly, manžel přestal s pitím. Od té doby se mě ani jednou jedinkrát nedotknul a je z něj opět ten nejhodnější manžel a otec pod sluncem. Okolí však všechno zveličuje a mluví neustále o nějakém napadení. Těch pár facek ale žádné napadení nebylo. Znám ženy, do kterých manželé kopou, když leží na zemi a nezdráhají se dát jim do hlavy pěstí. U nás nic takového nikdy neproběhlo a manžel navíc vždycky hodně litoval.

Teď mě mrzí, že jsem se v tom divokém období někomu svěřovala. Nyní, když už je to v pořádku do toho stejně pořád někdo rýpe a neustále se mě snaží přesvědčit o tom, že manžel bude svou agresi stupňovat. Já ale zkrátka v hloubi duše vím, že to se nestane. Období, kdy měl nervy na dranc, máme za sebou a jsem si jistá, že ho tahle špatná zkušenost změnila k lepšímu.

Jana, 36 let