Tajemství záhadné lučištnice 27.- 28.díl

Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

27. KAPITOLA

Druhý den ráno se Marek těžce zvedal z postele. Hlava mu třeštila a žaludek se mu houpal, že ho cítil až v krku.

Potácivým krokem se dobelhal k lékárničce pro prášek proti kocovině. Vzal si tabletu a šel si zase lehnout. Asi po hodině se probudil a začal pomalu přicházet k sobě. V jeho vygumovaném mozku se začaly postupně vynořovat vzpomínky na včerejší večer.

Doprrrrrrrrr, to jsme to včera s Rosťou přehnali, pomyslel si. Ale tu Zuzanu dostal skvěle. Co to říkal, když sme šli z baru? Snažil se Marek restartovat svůj zablokovaný mozek. Že ho nebrněly prsty, vzpomněl si.

No, jestli nekecal, byl taky pěkně nalitej. Musím se ho ještě zeptat za střízliva.

A Zuzanu brněly jen trochu. No nejni holt ta pravá. Majka! Sakra Majka v kapli. Vzpomínka na Majku v kapli probrala Marka a nastartovala jeho vymazaný mozek na plné obrátky.

Zhasínající zář luku a šípu. Takže luk a šíp opravdu září a opravdu vysílá pozitivní energii. Mně taky chvíli nebrněly prsty a virgule zpočátku taky moc nevyváděla jako obvykle. Teprve až když luk se šípem vyhasnul. A Majka jak byla krásná, jakoby by jí ta zář dodala krásu. Ale ne fyzickou. Byla pořád stejná, jen najednou krásná. Že by ta zář odkrývala vnitřní krásu, posilovala auru, která je odrazem vnitřní krásy?

A tak zdůrazňovala vnitřní krásu ženy, tu duševní? Aby se mužský nedívali na ženský jen jako na nádoby rozkoše a neposuzovali je jen podle fyzické krásy jako Rosťa.

I když toho teď vlastně zajímá, co skrývají ženský pod krásnou karoserií. Zuzana, která má jen tu krásnou karosérii, je podle něj pipina.

Sakra, že by změna názorů Rosti na ženy měla vliv na brnění prstů? Ale dyk já taky nejsem žádnej sexista a prsty mě brněj. Za to Rosťa byl přímo zarytej sexista, než se vyspal s tou blondýnou….

Doprrrrrrrrr, ta blondýna! Z chlapů, co s ní spali, dělá měkoty. Rosťa se najednou chce ženit a Irenky si dokonce váží. Rosťa určitě spal s tou záhadnou blondýnou. To byla určitě ona. Protože od tý doby má na ženský jiný názory. Proto ho nebrněly prsty, už není zarytej sexista a uznává ženský, i když jen některý. Třeba právě ty správný. Hrdý.

No, to by byla bomba – záhadná blondýna napravuje sexistický muže. Žádná mstitelka, ale bojovnice za uznání žen, usmál se v duchu.

V tom v něm hrklo. „Sakra rovnováha! Harmonické spojení ženy a muže!“ vykřikl a posadil se na posteli. „No nekecej! Že by ta záhadná blondýna byla propojená s kentauřicí? Co když tím světelným kuželem prochází na zem nějaká mimozemšťanka, která tu napravuje sexisty?!“

A co když Zuzana je ta mimozemšťanka a žije dvojí život, o němž neví, jako schíza? Marek cítil, jak mu rozčilením stoupá krev do hlavy a zahání malátnost z kocoviny. Vstal a začal chodit po bytě. Jak to ověřit? Co strávit noc v kapli?

A co Majka?! Co když ta má kontakt s jiným světem, a proto mě dovedla až sem, protože to všechno věděla.

Promluvím s ní a uvidím co dál, rozhodl se.

28. KAPITOLA

„Dobrý den, máte čas!“ vyhrkl na Majku nedočkavě Marek, když mu otevřela dveře.

„Dobrý den, mám,“ usmála se Majka.

V tom si Marek uvědomil, že ji pořád vidí jinýma očima. Viděl její duševní krásu i její duševní pohodu. Což na něj zapůsobilo zklidňujícím účinkem. Po těle se mu rozlil pocit klidu a pohody.

„Něco mě napadlo a chtěl bych to s vámi probrat,“ řekl už klidným hlasem, když si sedal ke stolu.

„Ven s tím,“ vybídla ho s úsměvem.

„Napadlo mě, že ten světelnej kužel, který vyzařuje luk a šíp, by mohl být bránou do jiného světa. A že ta záhadná blondýna, co mění muže v měkoty, by s tím mohla souviset.

„A jak by s tím mohla souviset?“ přešla Majka jeho nápad o bráně do jiného světa jako samozřejmost, která je jasná.

„Třeba tak, že je to nějaká mimozemšťanka, která se snaží na Zemi ovlivnit muže a vytvořit tak harmonii mezi mužem a ženou,“ vysvětlil jí.

„Hm, ale co by mělo za smysl ovlivnit pár mužů? To by muselo být těch blondýn víc a muselo by to probíhat celosvětově, aby to mělo nějaký účinek,“ oponovala mu Majka.

„Třeba je jich víc, ale nevíme o tom,“ namítl Marek.

„Ba ne, o tom by se určitě psalo v novinách. Když se to dostalo ven u nás, dostalo by se to ven i jinde. Hlavně v Americe. Tam má psychoterapeuta skoro každej, tam by z toho byla senzace, protože všichni by to vykecali svýmu psychoušovi,“ vyvrátila jeho námitku.

„Hm, to máte pravdu,“ souhlasil.

„Leda, že by to byl jen takový pokus v malým měřítku, dělaný právě u nás v malé zemi, protože v Americe by se z toho stala světová senzace,“ spekuloval Marek.

„Hm, to by mohl být. Možná člověk sám je pokus nějaké vesmírné inteligence,“ usmála se.

„Jakej pokus? zeptal se překvapeně.

„Pokus o život na planetách,“ řekla zamyšleně, jako by na něco vzpomínala.

„Myslíte ty teorie o vesmírných lodích, které krouží v naší galaxii s inteligentními mimozemšťany, kteří vytvořili člověka jako robota na práci v dolech?“ zeptal se jí.

„Ne, to ne. Myslím vesmírnou inteligenci, která vegetuje ve vesmíru jen v duševní formě, a proto se pokouší vytvořit inteligentní hmotný život na planetách,“ vysvětlila mu.

„Člověk jako pokus hmotného života na planetách? To je zvláštní myšlenka,“ řekl udiveně.

„To by byla odpověď na smysl lidského života, kterou lidé hledají po staletí. Proč tu jsme a co tu děláme?“ uvažoval.

„Jenomže člověk svým agresivním sebedestruktivním chováním ničí sám sebe, přírodu a tím i planetu,“ řekla roztrpčeně.

„To je pravda,“ souhlasil. „Takže člověk je vlastně nepovedený pokus,“ usmál se.

„Dnešní svět preferuje hodnoty agresivních testosteronových samců, kteří jednou zahubí svět svou agresí,“ řekla dotčeně.

„Vy jste feministka?“ zeptal se překvapeně.

„Jsem proti diskriminaci žen. A nemám ráda agresivitu soutěživých přetestosteronovaných samců, kteří ničí dobré vztahy. Jednou se lidi vzájemně pozabíjejí.

„Takže je na čase nastolit matriarchát, nebo muži zničí planetu?“ usmál se na ni.

„Muži ne, ale agresivita, která je ovládá, zničí planetu. S tou je třeba bojovat. Muži sami by s ní měli bojovat, a ne ji v sobě podporovat jako

pozitivní vlastnost, která je žene vpřed za mamonem a mocí. Už teď časté přírodní katastrofy – hurikány, vlny Tsunami, povodně, globální oteplování, ozónová díra, změny klimatu člověka varují, že si ničí planetu, ale lidstvo si nedá říct i přestože to ví. Důležitější jsou pro něj prachy a moc.

A matriarchát to taky není řešení. V současný době by se mohl dostat k moci jedině násilím, což je zase agrese a ta vyvolá zase agresi. Vyvolalo by to jen válku mocichtivých žen s mocichtivými muži, protože do boje by šly jen ženy, které v sobě mají vyšší dávku agrese než ostatní ženy. Myšlení lidí je třeba změnit, neboli nějakým způsobem omezit zvýšenou testosteronovou agresivitu. Je jedno, jestli budou vládnout muži anebo ženy, ale jak budou smýšlet a jestli budou žít ve vzájemné harmonii,“ vysvětlovala mu rozhořčeně.

„Aaha,“ vykoktal ze sebe překvapený Marek, který s údivem poslouchal její názory.

Tak ona není feministka, je bojovnice za lepší svět, za harmonii mezi mužem a ženou, pomyslel si. Kentauřice a harmonické spojení, napadlo ho.

„Takže, myslíte, že kentauřice není symbolem pomsty žen mužům,

ale bojovnice za harmonický svět?“ vyhrkl ze sebe.

„Přesně tak,“ potvrdila, „ukazují to vlastně všechny vaše nálezy. Agresivita, která ovládá svět, potlačuje mírumilovnost ženských hormonů. Z toho vyplývá i násilí na ženách a jejich podřadné postavení. A tím vzniká nerovnováha na Zemi. Nakonec i sama kentauřice to symbolizuje.“

„Jak to symbolizuje?“ ptal se udiveně.

„Člověk je napůl zvíře, často se řídí primitivními zvířecími pudy, proto je lučištnice napůl člověk a napůl zvíře neboli kentaur. Její horní část je symbolem člověka, především hlava symbolizuje rozum. Dolní část symbolizuje zvířecí část člověka, která je ovládána primitivními pudy, proto je symbol zvířete v dolní části, kde jsou pohlavní orgány. A lví ocas, ocas krále zvířat právě symbolizuje, že člověka ovládají zvířecí pudy - agrese a libido, které vítězí na jeho rozumem. Zrovna tak symbolem agrese, mohli být ti lidé, co vystupovali na zem z díry pekelné. Byli napůl lidé, napůl zvířata a škodili lidem proto, aby je varovali před jejich vlastní agresivitou,“ vysvětlovala mu svou teorii.

Marek jako v transu zíral chvíli na Majku, jako by se nemohl vzpamatovat z toho, co právě slyšel. Vše, co říkala, dávalo smysl a logicky do sebe zapadalo, ale bylo to pro něj příliš velké sousto, které potřeboval v klidu strávit.

„Copak?“ zeptala se ho, když si všimla, jak je vykolejený.

„Jáá,“ řekl rozpačitě, „já se tady mořím se záhadou lučištnice a vy všechno víte, to jsem se mohl rovnou zeptat vás a nemusel jsem nic zkoumat.“

„Ba ne, mě to taky dřív nenapadlo a chodila jsem kolem kentauřice skoro denně. To až vy se svými nálezy jste mě přivedl k tomu, abych o tom přemýšlela,“ usmála se.

„Už budu muset jít, musím za pracovními povinnostmi,“ dodala.

„Jo, jo jistě,“ řekl Marek.