Ceny plynu a elektřiny rostou. Topit dřevem má nespočet výhod

V zimním období se těžko obejdeme bez vytápění. S neustále stoupajícími cenami za energie je zima pro mnoho lidí nepříjemnou hrozbou kvůli hrozícím nedoplatkům. Pokud vlastníte dům či chatu, je jednou z možností topení dřevem. Nejen, že ušetříte peníze, ale navíc jen minimálně zatížíte životní prostředí.

fotografie: Unsplash

Nízká cena a minimální dopad na životní prostředí

Výhody topení dřevem jsou jednoznačné. Společně s uhlím představuje dřevo nejlevnější způsob vytápění. Dřevo však narozdíl od uhlí umožňuje mnohem praktičtější způsoby skladování, včetně snažší a čistší manipulace.

Z hlediska dopadů na životní prostředí ale dřevo jako topné médium nemá konkurenci. Když se totiž spálí za rok pouze tolik dřeva, kolik ho znovu v lese vyroste, obsah CO2 v atmosféře se žádným způsobem nezmění. Stromy na sebe při růstu vážou takové množství oxidu uhličitého, kolik ho při úplném spalování vzniká. Ke stejnému koloběhu uhlíku dochází i tehdy, když dřevo v lese přirozeně trouchniví. Navíc při hoření vzniká jen minimální odpad, který můžete na zahradě využít jako hnojivo. Abyste si však mohli celou zimu užívat tepla z vlastnoručně připraveného dříví, měli byste mít na paměti několik důležitých pravidel.

Důležitá je včasná příprava

Dřevo si musíte připravit dostatečně dopředu, aby mělo možnost důkladně proschnout. Mnohem lépe se zpracovává dříví z čerstvě poražených stromů, než dříví vyschlé. Můžete se spolehnout na to, že špalky začínají vysychat zevnitř ihned po rozštípání. Základní pravidlo tedy zní, zpracujte dřevo co nejdříve, dokud je co nejčerstvější.

Rozdílné vlastnosti dřeva se projevují i při jeho zpracování. Přestože je například dubové dřevo velmi tvrdou odrůdou, štípe se mnohem snadněji než topolové, které je výrazně měkčí. Palivové dřevo tak připravujte spíše z tvrdších stromů, mezi které patří například eben, dub, javor, jasan, či buk. Nejměkčími druhy jsou naopak smrk, borovice, jedle, lípa a topol.

Různé druhy dřeva na rozdílné účely

Každé dřevo má jinou strukturu, pevnost a další užitné vlastnosti určující jeho využití. Je proto důležité si zjistit, který druh bude pro vaše potřeby nejvhodnější. Pokud topíte v krbových kamnech, je vhodné použít zmiňované tvrdé dřevo nebo dřevo z ovocných stromů. Všechny tyto druhy dřeva hoří pomaleji a zachovávají velké množství žhavých uhlíků, které zaručí teplo po dlouhé hodiny.

Na zátop či rozhoření použijte spíše dřevo z listnatých stromů, které hoří poměrně rychle. Vhodná je bříza, lípa, kaštan, topol, vrba, trnovník akát či akácie. Jehličnany jako borovici a smrk lze k topení použít také, ale nejen že se kvůli své nízké tvrdosti tyto druhy dřeva špatně štípou, zároveň i velmi rychle hoří, produkují více odpadu a kvůli obsažené pryskyřici uhlíky při hoření vystřelují a zanášejí komín.

Chemicky ošetřeného dřeva, stejně jako lisovaných dřevotřískových desek, překližek či navoskovaných předmětů se při topení vyvarujte úplně. Znečišťují topeniště i komín, a navíc spalováním vznikají nebezpečné toxické exhaláty a výpary.

Kam s ním?

Na kvalitu dřeva má velký vliv také jeho uskladnění. Nejlepší je skladovat je naštípané rovnou v požadovaných délkách pro daná kamena či krb. Toto je důležité zvláště u listnatého dřeva, pokud bychom je totiž ponechali v kůře nenaštípané, dojde postupem času k jeho trouchnivění z důvodu zapaření, protože voda ve dřevě nemůže vysychat.

Ideálním řešením je skladovat dřevo přímo uvnitř domu či chaty. Málokdo má ale doma prostor k uskladnění dřeva na celou topnou sezónu, dřevo je tak častěji skladováno venku, například v kůlně. Polínka můžete vyrovnat také do přístřešku při stěně domu, dřevo vytvoří tepelnou bariéru a navíc bude chráněné pod střechou. Nevýhodou je, že stěny domu mohou pod vyrovnaným dřevem vlhnout a skulin mezi jednotlivými polínky mohou jednoduše využít drobní hlodavci.

Další možností, která se proto na uskladnění dřeva venku nabízí, je vytvoření hranice ze dřeva ve volném prostoru, kde se zakryje plachtou. První vrstva polínek by však měla být minimálně 20 cm nad zemí, vhodné je uskladnění na návětrném místě. Praktické je mít menší zásobník na dřevo u krbu či kamen. Když totiž dřevo přinesete do místnosti o pár dní dříve, ještě doschne a bude tak lépe hořet.

A nevýhody topení dřevem?

Ruční přikládání – oheň nesmí vyhasnout, musíte se naučit, jak jej co nejefektivněji „přikrmovat“. Je také nutné se pravidelně starat o údržbu kamen či kotle na tuhá paliva.

zdroj: Husquarna.cz