Michal (49): Manželka děti šíleně rozmazluje. Už jsou nezvladatelné

Vaše žena potřebuje akutně navštívit psychologa,aby jí poradila jak dál s výchovou dětí,a napravit tak co zkazila svou nevýchovou.Protože za krátko půjdou děti do školy a pokud mají problémy s chováním už ve školce,ve škole to bude daleko horší,budou rušit ostatní děti i učitele ve výuce.Škola dříve či později stejně zasáhne pomocí odborníků.Je taky otázka jestli děti náhodou nejsou hyperaktivní,a nebo jsou prostě jen rozmazlené a nevychované.Toto bych vážně co nejdříve řešila s odborníky.

Moje kamarádka má také 2 děti, Anetka je hodná, klidná a poslušná holčička. Chlapec neposlouchá, je nezvladatelný. Byla s ním u psychologa a ten ho diagnostikoval jako hyperaktivního. Možná je to i Váš případ. Spojte se s odborníkem. Jenom ten Vám poradí, co dělat.

To je přesný vzorec dnešní doby. Děti dlouho studují,pak si chtějí užívat života, pak ještě budovat kariéru .No a když už mají konečně naplánováno stát se rodiči-jsou staří...Na řadu přichází umělé oplodnění a děti jsou poté brány jako modly. Maminky, zvyklé na své pohodlí a koukajíce na svého ,,vymodleného andílka" dítě nijak neusměrňují..Místo hraní si s ním a učení je např.na nočník, sedí u PC a píšou na facebook. Batolata dnes běžně nosí plínky ještě ve dvou letech , což bylo dříve téměř nemyslitelné.

a bude hur

ale no tak, take poźtize maju i mlade matky. proste rozmazlenost se jim vymatila

vymstila. hlavne tohle nemit ve tride

nivana.hlavně tohle nepotkávat v dopravních prostředcích,u lékaře,ve škole,na hřišti,v kině,restauraci,na dovolené...............prostě nikde.Několikrát jsem zažila výstup dětiček kdy okolí řeklo"přes hubu by měli dostat v prvé řadě rodiče".

Přitom stačí stanovit mantinely,protože každé dítě je potřebuje.Jinak z něj vyroste sebestředný blb,co si bude myslet že se svět točí jen kvůli němu.

První dítě mám až teď v 36... Studovala jsem do 30 let, no a než špatného otce pro dítě, tak raději bez dětí, naštěstí mě potkal můj manžel :)). Když vidím, co si dovolí některé děti k rodičům, už kolem 3 let, tak mě berou mory. Slovo NE neznají, matku nakopnou, poděkovat neumí, poprosit už vůbec, pozdravit je nikdo nenaučil. Jsem si takřka jistá, že nám dcera po hlavě skákat nebude, a to ji miluji nadevše. Představa, že takové dvě pětileté zlatíčka dostane moje dítě do školky, je děsivá. Dítě potřebuje mantinely, jinak z něj vyroste stejný pitomec, jako z jeho free a cool rodiče.

Dítě velice dobře vycítí, kdo mu jde na ruku a kdo mu ustoupí. Ustoupíš jednou, už se vezeš. Pro děti je asi lépe, když jim rodič nedává najevo, že pro ně všechno až do sebezničení. Mazánek nechce papat? Co mu uvaříme jiného, aby nám hlady neumřel? Mazánek nechce uklízet? Bože, však má matka dvě zdravé ruce a má to za chvíli. Mazánek potřebuje ten nejdražší mobil, aby nebyl ve třídě outsiderem? I za cenu půjčky ho prostě musí mít! A tak to jde dál, s dětmi to roste, a rodič najednou zjistí, že jeho potomek umí jen brát. Nejlépe připravené pro život jsou ty děti, které nebyly protěžované a měly svou dávku přiměřené odpovědnosti za to, co dělají. Nejhůř připravené děti jsou ty, kterým doma jen a jen ustupovali. Nikdo před nimi na zadek v práci ani v životě nepadne. A vztek z jejich vlastní neschopnosti, zklamání z očekávatelných neúspěchů, se vrátí k původcům, vychovatelům. Výchova není sloužení dětem. Výchova je, aby je rodič připravil na samostatný život, který jednou zákonitě přijde. To je - příklad, vysvětlování, dohled, přiměřená pomoc doma, odpovědnost za svoje činy, samostatnost úměrná věku. Není horší spolužák, kamarád, předškolák, žák, partner a spolupracovník, než ten, kdo je zvyklý odmala být středobodem vesmíru v rodině.....

blue inka ...a si jako myslíte, že když si děcko udělá mladej pár, (mnohdy později se rozcházející) kterej např. žije s rodičama a nemá nic svého bude na tom líp? Já mám podle některých věk na to mít děcko, ale on ten byt něco stojí a s dnešníma hypotékama si musím holt počkat, takže dítě budu mít holt později a nejsem nezodpovědná kravička co pujde do nejistyho nájmu nebo se bude vést po druhých nezajištěná s holym zadkem :)

Možná se to časem srovná, ale nechtěla bych vaši rodinu potkat v krámě nebo na ulici. Nesnáším nevychované děti. Jsem ráda za zlatou výchovu mojí mamky, která dbala na to, abych uměla slovíčka jako prosím, děkuji, dobrý den. Je mi teprv 25 let, ale když vidím ty matky, co neumí plácnout dítě po zadku a myslí si, že se vše vyřeší domluvou.....AAAAAA!!!! Mám chuť nejdřív seřvat ji a pak to děcko. A nejlepší jsou ty články o volné nebo bezpohlavní výchově :D :D Svět jde prostě do hajzlu. A právě kvůli rodičům jako vy si nejsem jistá, jestli chci někdy děti...protože i když je třeba vychovám lépe, přijdou ve škole a venku do styku s dětmi jako máte vy....a výchova bude totálně v pr****. A to ani nemluvím o tom, že poslední dobou nemůžu cizí děti vystát, protože většina se neumí chovat....a kdo za to může? Rodiče!

noral. jasne, ale z restiky mozem odist, i z mhd atd. hlavne at taketo nieco nema syn v triede. predsa len 5-6h denne s nevychovanym individuom je moc.

bloodymystique su krajiny, kde sa ludia chovaju slusne. takze to nemusite hrotit s neplodnostou. staci sa odstahovat. vsade su pozitiva i negativa. ziadny narod nieje dokonaly

Lol odstěhovat se :D. Stěhování je to nejmenší. Já se od 27 stěhovala několikrát, buď kvůli škole, později vždy za více penězmi, ne kvůli lidem, ale na úplné trotly narazíte všude. Ať už volná výchova stylem "moje děti se vychovávají samy" až po rodinu z přízemí posledního domu, kde jsme bydleli, kde děti dostávaly pohlavek i za to, že dostatečně dlouho nedržely matce otevřené dveře, když tlačila kočár. Přidávám se k názoru, že Vaše děti bych nechtěla vídat ani na pískovišti, nikde. Obávám se, že bych to dlouho nevydržela a Vaši ženu bych poslala tam, kde slunce nesvítí :/, a to mám dítě zatím naležato v kočáru :D.

pro nivana...proč by měli slušní lidé odcházet z restaurace,kavárny,cukrárny jen proto že si někdo nevychoval děti,že je někdo sebestředný blb co si o sobě myslí že je někdo,a že tudíž i jeho děti a on nebudou uznávat nějaká pravidla o slušném chování na veřejnosti.To by tak ještě scházelo,aby slušný člověk ustupoval nevychovaným frackům.Někde jsem to tu už v nějakém článku psala:byla jsem s rodinou na výstavě čokolády,bylo to v kavárně kde byli samozřejmě i rodiče s dětmi,celkem to byly asi tři propojené místnosti.V jedné místnosti za rohem seděla u velkého stolu skupina mladých rodičů a jejich děti běhaly a dělaly si co chtěly,obtěžovaly jiné hosty,rukama upatlanýma od čokolády sahaly na vše okolo,padaly,rvaly se.Ostatní hosté se rozhlíželi a očima hledali rodiče,až my dvě sesestrou jsme to nevydržely a řekly jsme jednomu chlapečkovi že to se nedělá,tak on překvapením zůstal stát s otevřenou pusou.Evidentně netušil že se něco nedělá,nikdo mu to neřekl.Obvykle to bývá tak že rodiče si dětí nevšímají a až se některé zraní při běhání a dělání skopičin,tak rodič se probere.

Ještě máte čas výchovu změnit. Děti mantinely potřebují, je to boj, je potřeba být důsledný, ne přehnaně přísný, ale nějaké hranice se nastavit musí. Musíte to vydržet i za cenu křiku, vzteku, uraženosti, pláče, čehokoliv. Kluci nejsou zvyklí, ale zvyknou si. Jinak budou nešťastní oni, vy i vaše okolí. Zajděte si k psychologovi pro radu, kupte si knížky, ptejte se známých, sedněte si a zkuste vymyslet pravidla sami nebo i s kluky, cokoliv. Snad už i Vaše žena vidí, že je něco špatně, takže máte připravenou půdu na to se domluvit lépe. Mimochodem, nadpis článku by měl být "Manželka děti rozmazluje a já jsem jí to dovolil", ale to není důležité. Vzhledem k okolnostem chápu postoje Vás obou. Držím palce, ať se Vám je podaří změnit a změnu prosadit ke spokojenosti všech.

Host1 má pravdu, čas je vždy. Hlavně souhlasím s tím, že to jak se k dětem chová druhý partner není důležité. Samozřejmě je lepší, když se ve výchově rodiče sladí, ale pokud jeden z partnerů nemá zájem, nebo je na to líný, tak to ještě neznamená, že děti nebudou poslouchat alespoň pana Michala. Podle mě se z výchovy dětí dělá moc velká věda. Stačí si přitom uvědomit, že jste starší, moudřejší, několika násobně silnější a větší než děti. Takže by Vás vůbec neměly vyhodit z míry, naopak kdo vyhodit z míry může děti vždy, jsou rodiče. Stačí být důsledný a to vždy a ne jen kdy se mi to hodí. Uvedu příklad důslednosti: Jirka řve na pískovišti jako pavián a s ostatními dětmi se hádá a rve o hračky. 1) Získám pozornost dítěte zavoláním jeho jména: „Jirko“ (Je třeba si uvědomit, že samotné jméno není žádný příkaz, ať už ho řvete sebevíc na hlas nebo vztekleji). 2) Až když vidím, že dítě zareagovalo na své jméno, dodám důvod, proč jsem jej oslovil např: „Pojď ke mně“ (příkazy nikdy neopakuji). 3) Pokud se dítě rozhodne ignorovat můj příkaz, je třeba se zvednout, v klidu dojít k dítěti, vzít ho za ruku a dovést/odtáhnout přesně na to místo odkud jsem příkaz vydal, aby mu bylo jasné, že ignorováním mých proseb a příkazů si nožičky neušetří. 4) Pochválím dítě, že splnilo můj příkaz, třebaže to nebylo z jeho strany úplně dobrovolné a můžu pokračovat v konverzaci třeba větou, ve které popíšu jeho chování: “Jirko, řveš a bereš ostatním dětem hračky bez dovolení. Chci, aby ses ztišil a vždy se zeptal, jestli si něco můžeš půjčit, rozumíš tomu?“ 5) Jirka se začne vymlouvat, že mu děti taky berou hračky a řvou ještě více. Tohle mě ale nezajímá a tak se jen v klidu ujistím, že chápe, co po něm chci: “Jirko, zopakuj mi co jsem říkal.“ 6) Jirka řekne, že nemá řvát a brát dětem hračky bez dovolení a může se tak vrátit na písek. Nebo řekne cokoliv jiného a jde se domů. Důležité je, aby veškerá komunikace s dětmi byla jasná a pro dítě srozumitelná. Nechtějte po něm žádné abstraktní pojmy jako: „Chovej se slušně!, Chovej se normálně!“ a podobně, ale je třeba stručně popsat co má a nemá dělat. A teď hlavně do toho nepleťte samostatnost nebo řeči, že dítě není robot, který plní jeden příkaz za druhým… tohle je jen vymezování hranic, ve kterých si může hrát, jak sám uzná za vhodné. Nikdo mu neříká, jak má jezdit s autíčkem nebo co má stavět z písku. To že dítěti vysvětlíte, že není vzteklé zvíře, ale člověk, není týrání! A taky je dobré, když chci po dítěti něco pro něj složitého (třeba aby si vypracoval sám domácí úkol), danou věc rozložit do několika snadnějších kroků a u jejich plnění být zase důsledný. Příklad: 1) Jirko dones mi deníček, do kterého si zapisujete domácí úkoly (Nezajímá mně jestli nějaké úkoly má nebo nemá, já chci vidět ten deníček). 2) Jirka mě odbyde, protože hraje na mobilu hru a nemá čas. Jelikož příkazy zásadně neopakuji tak se zvednu z gauče, z ruky mu vezmu mobil, dojdu k aktovce, z té vytáhnu deníček a poděkuji jako by to udělal on. (Spousta rodičů se prostě naštve a začne nesmyslně řvát a jsou na nervy hlavně oni z toho, že je dítě má na háku a hraje hru. V tomhle případě můžou být ale klidní a na nervy je leda tak dítě, které přišlo o hru.) 3) V deníčku vidím, že má udělat příklad 4, na straně 23 v pracovním sešitě matematiky. A tak Jirku požádám, aby si vzal pracovní sešit z matematiky, pouzdro a sedl si na židli. (Vše prostě rozložím do jednotlivých kroků, dokud se je dítě nenaučí dělat samo, jde o to ho to vůbec naučit.) 4) Jirka otevře sešit na straně 24, začne se vztekat a ukazovat kolik toho mají udělat, že toho je moc a že to nechápe! Na to nedbám a přečtu příklad z prvního řádku: „Jirko kolik je 3+6?“ 5) Nevím! Tak si to spočítej na prstech… vztekle odsekne: “9!“ 6) Skvělé! Vytáhni si z pouzdra tužku a napiš do prvního řádku 9 jako výsledek. 7) Pokračujeme: „Kolik je 8+4?...“ 8) V tomto duchu jdeme dále, dokud nenapíše celý úkol. Pro mě je při tom vždy odměnou to, když vidím jak se ten prvotní dětský vztek, nechuť a uraženost postupně mění v zadržovaný smích, kdy jeho dětská hrdost poznává, že prohrává s očividně snadným úkolem, přestože se mi snažil namluvit něco jiného. Své děti chráníme, krmíme, bavíme je a tak není důvod se jich bát nebo je trestat za vlastní lenost a hloupost. Vše co dítě neumí je pouze proto, že jste ho to nikdy nenaučili.

Nocturmas, děkuji :)).

Ma...ahoj Ma,víš,když budeš chtít mít VŠE , nakonec se dítěte možná ani nedočkáš.. Jestli máš partnera,tak bytovou otázku budete řešit spolu,ne?Nejde žít přece s přesvědčením,že se stejně jednou rozejdete.To svému protějšku tak málo věříš???Pokud přítele kterého miluješ a říkáš,že také nejvyšší čas,přestaň se bát a jdi do toho.S miminkem vám rodina dá chvíli zázemí a o bydlení se zajímáš přece již teď..Ono se jinak plánuje bez miminka a jinak se koná,když už je na cestě.Přeji Ti hodně štěstí a taky muže,který Tě zbaví obav a bude Tvojí oporou.Pa

Noo.. Pokud na ne tresty neplati... Bude platit vzit jim neco, co maji opravdu radi.. Bude to boj na dlouho, ale verte, ze se zadari.. Duslednost na prvnim miste.. Ono je jedno, jestli budou neposlusny deti, ale pokud vyrostou v neposlusne dospele, dokazou sve rodice znicit.. Dite, ktere doroste do reality dospeleho a neni naucene se prizpusobit, vylije si frustraci ze "zleho" sveta predevsim na rodicich.. Takze zavcasu zmente smysleni.. Jde o vas zivot!