Zeptejte se mužů

Terka se ptá:

Panove, asi se budu zase opakovat, ale jakpak resite zklamani v lasce? Jak se vam dari srovnat se, vyrovnat, s tim nejhorsim po rozchodu (eh, abych to uvedla na pravou miru, je mi 28 a po roce znamosti, ktera - podle me- vypadala vcelku perspektivne, konci nakonec rozchodem, protoze ex-pritel dostal strach. Strach z toho, ze to "nedopadne", vyplavaly minule bolistky, ze me ztrati, ze mi nebude stacit..blablabla.. (podle me nemel duvod, ale to uz je jina vec ;) Spis me jde o to, jak se muzi srovnavaji s tim trapenim, ktere predstavuje konec vztahu, ktery verili, ze je TEN vztah :)

Ahoj Terka, Svoji drzou odpověď rozdělím na dvě.   1. Problém Tvého rozchodu s přítelem. 2. Můj způsob vyrovnáni se ztrátou milované osoby. Ad 1.  Pokud Tě tvůj přítel opustil z důvodu, že vypluli na povrch staré bolesti a následná obava, že to nedopadne dobře měla bys v tom hledat určitou sebereflexi.  Pokus se zamyslet jestli onen mladík nehledal v tobě oporu a naděj, jenž si mu nebyla schopná dát.  Vzhledem na skutečnost, že si lidé hledají partnera podle téměř ideálně se opakujícího schémata, kdy hledají vlastnosti, ale taky podobnost s předešlým partnerem bude se taková situace opakovat nebo se už stal.  Nebudu v žádném případě hledat důvod a říkat co myslím, že se stalo, pokud máš zájem posli mi e-mail a můžeme to spolu probrat neveřejně, ale funkční vztah musí být na důvěře v partnera. Ad 2. Nemám způsob jak se vyrovnat se ztrátou, ona ztráta jako proces se dost lišila případ od případu. Žel, osobně nemám o sobě valné mínění, protože nepřestávám milovat svoje minulé lásky a navždy jim odpustím i ten největší podraz.  (Těch bylo hodně!) Nicméně to neznamená, že s podrazákem zůstanu žít nadále, to ne, na to jsem až moc velký zbabělec, ale často dávám druhé i třetí šance.  Obzvlášť bolestné jsou vzpomínky na někoho komu člověk věnuje víc než 10 druhých šancí a několik let života. Někdy se mi podaří najít někoho, kdo je podobně raněn a mi pomůžeme si vzájemně zapomenout, ale spíš se jenom soustředím na vydělávaní peněz a dosahování dlouhodobých cílu.  Prostě přesunu výhybku a svoji energii směruji na něco co mne dostatečně zaměstná od možných splinů, depresi, nebo melancholie.   Nicméně jako nadšený amatér umělec si ponechávám určitou psychohygienickou úroveň melancholie která je pro mne cennou inspirací do tvořivé činnosti.  Proto si někdy libuji a hladím si svoji Melanché, která je tak hezká, má krásné husté tmavé vlasy a jemnou bílou pleť s růžovím nádechem pih, rozsetých jako hvězdy na obloze.  Vypadá jako ta nejhezčí žena na světe, je proste krásna a já potřebuji nemohu bez ní fungovat, neb svoji Melanché jednám jako stroj, téměř bez emocí, jako chladna kalkulačka.  Dělím dobré/špatné v očekávaném výsledku.