Zeptejte se mužů

Terka se ptá:

Panove, asi se budu zase opakovat, ale jakpak resite zklamani v lasce? Jak se vam dari srovnat se, vyrovnat, s tim nejhorsim po rozchodu (eh, abych to uvedla na pravou miru, je mi 28 a po roce znamosti, ktera - podle me- vypadala vcelku perspektivne, konci nakonec rozchodem, protoze ex-pritel dostal strach. Strach z toho, ze to "nedopadne", vyplavaly minule bolistky, ze me ztrati, ze mi nebude stacit..blablabla.. (podle me nemel duvod, ale to uz je jina vec ;) Spis me jde o to, jak se muzi srovnavaji s tim trapenim, ktere predstavuje konec vztahu, ktery verili, ze je TEN vztah :)

Ja nevim jak u kolegu muzu, ale ja to podstupuji v nekolika fazich. Nejdrive jsem smutnej a trosku nastvanej. Nikam nechodim, nebo naopak neustale nekam chodim, to se strida v ruznych casovych intervalech. O vikendech sedim doma na zadku a v tydnu po praci zajdu na koncert. Paradoxne. Pak jsem nevyspaly a podrazdeny. To trva tak mesic az dva. Pak se trosku sklidnim a zacnu se venovat usilovneji praci a svym konickum, dozenu resty, na ktere jsem drive kvuli zensky nemel cas. To trva par mesicu, ale kdyz uz to mam vsechno hotove, zase nemam co delat. Ale jsem uz v klidu, tak chodim s kamaradkama drbat o zenskejch a chlapech. V ty dobe jsem pry strasne zabavny. Mozna to je i tim, ze v ty dobe po zadne s kamaradek nejedu, jen s nima drbu:-) To trva tak priblizne zbytek roku po rozchodu, pak uz pomalu zacinam myslet na to, ze zivot jde v pred a ne v zad. A zacnu koukat po jinych zenach jako po zenach, ne jako kamaradkach. Mno, a pak cekam az se objevi nejaka, co se mi libi, nesnazim se "zbalit" prvni co by projevila zajem, ale hledam nekoho, s kym citim ze by to mohlo slapat. Takze nakonec jsem po svem poslednim rozchodu a rocni pauze "svedl" kamaradku kamarada, co ji za mnou poslal, at ji s necim poradim. Po 2 letech, co spolu jsme, jsem se dozvedel ze ji kamarad den predtim vyznal lasku, ale protoze byl trosku priopit, nemel sanci:-) Ted i on ma delsi vztah, takze me kupodivu ani nechce zabit, to by hrozilo, kdybych svoji slecne zahnul, ci ji nejak ublizil. Takze jak to asi shrnout... Asi takhle: zivot je cesta autem, ridite a divate se dopredu. Jen cas od casu kouknete do spetneho zrcatka ci se ohlidnete. A vsimate si stoparu, co by se s Vami mohli svest kousek ty cesty. A treba vezmete stopare, co ma stejnou cestu jako Vy... Smarja, dava to smysl?