Zázrak nečekejte

Hanka se ptá:

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor. Dlouho jsem se starala o syna (13 let) sama, bez muže, a tak možná má představa o mužském myšlení nebude úplná. Mám syna s pětatřicetiletým elektroinženýrem, je trochu podobný typ ve vizáži i vyjadřování jako p. Kouba. Když se syn narodil, jeho otec v jedna dvaceti letech se ho vzdal - nechtěl nést zodpovědnost. Starala jsem se sama. Po sedmi letech jsem ho se synem seznámila, dnes je jejich vztah na celkem dobré úrovni otec-syn. Mezi mnou a jím je to dost průšvihové. Já se cítím, že to bylo vůči mně dost nefér, protože péče o dítě šla více na můj úkor. On žije jako nejmladší ze tří synů s rodiči, kterým je 75 let. Vztahy mu vydrží dva-tři roky, prý měl i dlouhodobější vztah přes 5 let. Většinou bydlí u partnerčiných rodičů. Myslím, že je to vnímavý člověk, ale porozumět trochu ženám - řadí se mezi muže, kteří pro to mají vlohy minimální. V době, kdy začal chodit se mnou, se s ním rozešla partnerka, byl do ní stále strašně zamilován. Já jsem otěhotněla, vrátil se k ní, pak zašel za mnou a choval se tak, že se mu líbím, i když věděl, že mě opustí. Zůstala jsem po porodu sama, s partnerkou se po osmi měsících rozešli. Dost mu mám jeho tehdejší chování za zlé - ublížilo mi a nedovedu si je vysvětlit. Jak to vidí muž?

Hanko, podle Vašich slov se podobám otci Vašeho dítěte nejenom vzhledem, ale částečně i kopanci, které jsme udělali. Když mu bylo 21 let, zachoval se stejně nesmyslně jako já ve stejném věku. Omluvou pro mě budiž, že já se svou partnerkou tehdy žádné dítě nečekal. Na druhou stranu jsem též nebyl schopen urovnat si svůj soukromý život: milovanou ženu jsem opustil a vrhnul se do náruče jiné. Stejně jako otec Vašeho dítěte jsem prostě nebyl zralý. Díky bohu jsem postupně dozrál a dnes už takové kopance nedělám. Jinak to ale vypadá s otcem Vašeho dítěte. Podle mě stále ještě nedospěl v muže, je stále citově labilní, neschopný nést reálnou zodpovědnost. Pětatřicetiletý muž by měl mít svou vlastní domácnost, nezávislou na kohokoliv rodičích. Délka jeho vztahů navíc nic neříká, pokud nevytvářel a nežil ve vlastní funkční rodině. Nesnažte se s ním o více než formální vztahy. Jeho nevyzrálost stejně více nedovolí. Hlavně ale nezapomeňte na do nejdůležitější: přestaňte si dělat naděje, že to spolu někdy urovnáte, té křivdy se nikdy zcela nezbavíte. Jestli nemáte jiného partnera, najděte si ho. Otec Vašeho dítěte třeba nikdy nedospěje a i kdyby dospěl, ponese si sebou Kainovo znamení…