Zeptejte se mužů

Míla se ptá:

Ráda bych se zeptala Juraje Kizáka, co vede muže, v mém případě muže kolem padesátky, k flirtování po netu s různými ženami, k pravidelnému chatování se stejnou ženou, prý kamarádkou či k masturbaci před webkamerou nebo jen tak u p*rnografických obrázků, onanuje totiž strašně rád, i když měl nebo má partnerku... Nejsme manželé, je to můj přítel a každý bydlíme zvlášť. Podotýkám, že já jsem dosti vitální a vášnivá žena, krátce po čtyřicítce, ráda se miluji a sex se svým přítelem si velmi užíváme ke spokojenosti nás obou. Problém je spíš v nízké frekvenci styků a to především ze strany přítele. Pracuje převážně v noci a také s volnými prostory to není zrovna jednoduché. Já bydlím stále se svým bývalým manželem ve společném bytě. Zajímalo by mě tedy, zda můj přítel není spíš zkažený, neupřimný sukničkář a nebo jestli je takovéto chování normální a neměla bych se ničeho obávat,tolerovat to a přestat žárlit. Jenže nevím, jestli to plně dokážu,trápí mě to, protože ho mám moc ráda a mám strach, že mi ho některá taková prsatá blondýna odloudí, ty ho totižzajímají nejvíce...

Milá Mílo, děkuji za dotaz. Bohužel, obávám se, že na něj nemám odpověď. Ani za sebe, ani nějakou všeobecnou, v kterou bych sám věřil, týkající se toho, co píšeš. A tak se spíše z toho pokusím vyvléct, říkám rovnou. Chatování je dnes běžné. Od dětí, co se jen naučili psát, až po lidi, co ještě vidí na obrazovku PC a najdou na klávesnici správná písmenka. Mezi nimi jsou i tací, pro které se stal virtuální svět náhražkou světa reálného - nebo alespoň jeho více či méně převládajícím doplňkem. Tam realizují své přání, fantazie, sny... Taky jsem slyšel už pojem „virtuální sex" nebo „sex na síti"... [Prý moc výhodný business]. Sám jsem do tohoto stadia nikdy nedošel, (ani v businessu, jak vidíš, ani na Babinet odkazy na takovéto stránky nikde nenajdeš) a na chatu jsem byl sice naposled asi před týdnem (pracovně půl hodinky, měli jsme tam tři firmy „schůzku" na společném projektu), ale předtím před více než pěti léty. Ani tehdy jsem však nedošel dál, než k povídání, samozřejmě s cizími lidmi. A nemyslím si, že by to bylo proto, že jsem ještě tehdy ani nevěděl, co je to webkamera. Takže osobní zkušeností Ti asi nepomohu... Jestli je chováni Tvého přítele normální, více či méně, společensky, či partnersky únosné, akceptovatelné, Ti myslím určitě řeknou v jakékoliv nejbližší odborné poradně. U nás na Babinet.cz bych na Tvém místě vznesl celý svůj dotaz jak do Sexuologické poradny, tak například do Psychologické, nebo do Pavlače, a věřím, že za pár dnů budeš mít několik desítek názoru lidí, kteří mají buď podobnou zkušenost, nebo Ti řeknou alespoň svůj názor, který Ti pomůže dál. Obávám se, že já to nejsem. Z toho však, co sama píšeš, ryze logicky bych si odpověděl na Tvém místě například na následující otázky, kterými sama můžeš (možná) eliminovat svůj problém, podle toho, jak jej sama vidíš, resp. jeho příčiny (Možná má však kořeny někde úplně jinde?): Proč nezvýším se svým přítelem frekvenci styku? Proč nežiji se svým přítelem? Proč žiji se svým bývalým manželem? Nechci si to nějak vyřešit a „normalizovat? Nevedlo by to ke změně chování mého přítele? Jsem svému příteli i kamarádkou? Nebo mě má jen jako „prsatou blondýnu" jen na to jedno? Proč vyhledává cizí ženy? Za jakým účelem? Je masturbace před webkamerou, za kterou je jeho kamarádka ještě kamarádství? Pokud ano, v čem? Jestli Ti jej odloudí nějaká „více prsatá blondýna" než jsi ty, závisí skutečně na tom, jaký je váš vztah, o čem je, na čem je postaven. Jaký je on. Jaká jsi ty... Jestli je to jen o sexu, o kterém píšeš? Tedy klidně ano, odloudí, proč ne, pokud váš vztah za to nestojí a ta dotyčná „prsatá blondýna" bude mít „hezčí prsa" - nebo bude víc blonďatá? Jestli je Tvůj partner „zkažený, sukničkář" nebo jeho chování je „normální" si netroufnu posoudit, nemám na to patřičné odborné vzdělání. A jako člověk či muž jej neznám. Určitě však existují tabulky a schemata a typologie lidí, které říkají, co normální zdravý dospělý jedinec má nebo nemá dělat, jak se chovat, co je tzv. "společenská norma chování", nebo jiné odborné medicínské normy a kvalifikace. A jaká je ta jeho, to Ti řekne během půl hodinky skutečně v Tvém případě nejbližší odborník, na kterého dveře zaboucháš, když Tě to bude zajímat. Stačí pár identifikovatelných znaků opakujících se, a odborník bude mít jasno. On jediný to taky může říci bez toho, aby jej za to někdo nepeskoval, a to až po té, co se doví asi víc o Tvém případu osobně. Můj názor však, skutečně jen soukromej? Chování Tvého přítele není (úplně) v normě. Mně však osobně nevadí, dělá-li si něco za zavřenými dveřmi, a ne před mými či sousedovic dětmi. Když jej potkám na ulici, rád mu otevřu dveře, nebo podám upadlý mobil, pokud chápeš, co tím chci říct. Ale býti na Tvém místě, mít s ním "něco", určitě bych s tím něco dělal, pokud mi na něm, či na našem vztahu záleží. Ale když Ti dalších třicet lidí neodborníků řekne, že je to OK s ním? Rád se poddám, a budu já ten, co má „divné názory" ze začátku 19 století a měl by už raději „jít do hrobu", kde mě posílají moji mladší parťáci stále častěji... Vše dobré Ti přeji, Mílo.